Kde se aplauduje esesmanům, tam si Rus nezahraje

Zápasy turnaja sa budú hrať v dvoch arénach: v Rogers Place v Edmontone, na snímke,
a v Marchant Crane Centrium v Red Deer. Foto: Wikipedia

V září 2023 aplaudoval ve stoje kompletně celý parlament v kanadské Ottawě příslušníku ukrajinské 14. granátnické divize Waffen-SS, Jaroslavu Hunkovi. Potlesku ve stoje se zúčastnil také kanadský premiér, Justin Trudeau a tehdy ještě prezident pučisty ovládnuté Ukrajiny, V. Zelenskyj. Zřejmě žádná země světa nedala prostřednictvím politické reprezentace svých občanů tak transparentně najevo svůj „vztah“ k nacismu, jako Kanada.

Tento čin kanadských zákonodárců je nepromlčitelný, neodpustitelný, neexistuje žádná možnost, ani ta nejmenší, jak se zde vyvléci z odpovědnosti. Je to definitivní kolaps svědomí této země. A nyní se světová veřejnost dovídá, že tato Kanada, jejíž parlament, tedy zástupci lidu, vyjádřili takto spektakulární formou sympatie příslušníku nacistických zločineckých jednotek, jaké vyvraždily tisíce vesnic, upalovaly v nich lidi ve stodolách, řídily koncentrační tábory, plnily zadání rasistických „norimberských zákonů“ z roku 1935, atd. atd. atd., tak tato Kanada se rozhodla nevydat víza juniorským hokejistům Ruské federace, aby reprezentovali svoji zemi na mistrovství světa v ledním hokeji, který Kanada pořádá. A ještě by si TATO Kanada, jejíž parlament se hlasitým aplausem ve stoje přihlásil k sympatiím vůči příslušníku ukrajinské jednotky SS, přála, aby byl její rasově motivovaný čin vnímán jako morální postoj. Kdo se veřejně před celým světem přihlásil k obdivu k příslušníku jednotek SS, jedno zda německých, ukrajinských, estonských, lotyšských, belgických, francouzských či jiných, ztratil jednou provždy právo na morální postoje!

Na druhé straně je jistě pravda, že jak může Kanada souhlasit s účastí sportovců národa, který vynaložil všechny svoje síly na porážku nacismu, když její parlament ve stoje skládá hold příslušníku nacistických jednotek? To by bylo asi znakem schizofrenie. A tak si Kanada prostě vybrala! Svět měl na tento čin kanadského parlamentu reagovat okamžitým vyloučením Kanady z OSN, zasypáním sankcemi a důslednou ostrakizací, neboť potlesk příslušníku jednotek SS není možné vysvětlit „pouhou“ tupostí a nevzdělaností kanadských zákonodárců (třebaže i tyto vlastnosti jsou tam zcela jistě domovem, jako ostatně už všude na Západě) a hloupostí voličů, kteří si asi těchto případných „hodnot“ svých kandidátů do parlamentu nevšimli. Je něco shnilého ve státě kanadském, když se kompletně celý parlament, dokonce i s premiérem Trudeauem v čele, tetelil blahem, že jej poctil návštěvou dokonce samotný esesman! Takto tedy kanadské odmítnutí udělit víza ruským hokejovým juniorům opravdu nabývá mnohem větší rozměr. Nic, co by se dalo dát za rámeček.

Západní média hlavního proudu pochopitelně, jak je jejich zvykem, zametají četné hrozivé ostudy západních „elit“ pod koberce. Tam se v současné době nachází už takový svinčík, že by si s jeho úklidem ani Herakles neporadil. Kromě všeho odporně šovinistického tam najdeme i kauzu „klubu slavných, bohatých a vznešených přátel Epsteinova ostrova Little Saint James v Karibském moři“. Také na tuto gigantickou ostudu západního světa přeplněného předstíranými hodnotami, svobodami a demokracií, média hlavního proudu ochotně zapomněla. Vyložit všechno zboží západních „elit“ na pult by na takové tržiště okamžitě přivábilo mračna much.

Mediální amnézie je na Západě obzvláště nebezpečná vlastnost, neboť dovoluje zapomínat přesně na to, nač by se zapomenout nikdy nemělo. Na to, že západní militaristické a šovinistické „elity“ rozhodně nejsou tím, za koho se vydávají, ale představují skutečnou extrémní hrozbu pro vlastní občany. Vylučování z mezinárodních soutěží ruských a běloruských sportovců má kromě nechutného rasového kontextu ještě jeden aspekt, o kterém se příliš nemluví. Za touto diskriminací ve prospěch režimu, který se rovněž, stejně jako kanadský parlament, hlásí k obdivu, dokonce přímo i k tradici válečných zločinců, se ukrývá i velice špinavý sportovní kalkul. Ve všech sportovních disciplínách, ve kterých Rusové představují světovou špičku, se jejich vylučováním z mezinárodních soutěží otvírá prostor k úspěchu sportovců z jiných zemí, také ze zemí Západu. Je tedy v podstatě docela zvláštní, že si medailisté v disciplínách, ve kterých jim byl rasistickým politickým opatřením vyřazen jejich největší rival, vůbec ještě váží svých medailí. Jak si vážit vítězství, když nejvážnější soupeř se nedostavil? Byly mu dveře zabouchnuty před nosem. V ledním hokeji toto platí dvojnásob. Nebo snad Západ, který dovoluje biologickým mužům boxovat (a vítězit) v ženském olympijském ringu, nakonec umožní pořádat zápasy v hokeji, ve fotbale, házené nebo v basketbalu vůbec bez soupeře. Prostě na jednu prázdnou branku, na jeden opuštěný koš? To pak budou medaile jako víno, že? Podle toho, jak se Západ vyvíjí pod vedením takzvané „neoliberální“ oligarchie (není u ní nic z liberalismu, spíše z feudalismu nebo otrokářství), tak je asi možné už úplně všechno.

Když Kanada zabrání v účasti na juniorském mistrovství světa v ledním hokeji ruské reprezentaci, potom se zvyšují medailové šance také pro ni. Podobné špinavé úmysly s krátkodobou účinností v rámci jedné soutěže ale nabízejí také účinnost dlouhodobou, mnohaletou. Vyřazování ruských a běloruských sportovců z mezinárodních soutěží pochopitelně poškozuje ruský a běloruský sport dlouhodobě. Nemožnost srovnávat své výkony s výkony sportovců jiných zemí, musí nutně oslabovat výkon. Takto se tedy „elitám“ Západu (kromě peněz a moci u nich není nic elitního, hlavně ne morálka) daří poškozovat Rusko zevnitř a brát mu prestiž tam, kde mu právem náleží.

Dlouhodobým cílem vládnoucích vrstev na Západě je představovat Rusko jako všestranně neúspěšné. Proto média, a dokonce i populárně vědecká literatura na Západě, knižní i časopisecká, směřující k širší veřejnosti důsledně nezmiňuje ruské úspěchy ve vědách, v umění a podobně. Naučila se dokonce zcela vypustit z paměti i první ruské sputniky a prvního ruského kosmonauta. Jen ty sportovní úspěchy jaksi nebylo možno vynechávat. A tak přispěchali na pomoc západní rasistické „elity“. Rusové a Bělorusové se nesmějí účastnit sportovních soutěží, tudíž nevyhrávají, ruská (běloruská) hymna nezní, ruská (běloruská) vlajka nevlaje, titulky v novinách o Rusech a Bělorusech slastně mlčí. Když jim nelze spílat, tedy aspoň možno o nich mlčet. O kom se mlčí, ten jako by nebyl.

Pandemie protiruského šovinismu, která zachvátila Západ v souvislosti s jeho podporou krvavým pučem ustaveného režimu na Ukrajině Rusku jistě škodí. Mnohem více ale poškozuje občany členských států EU, kteří jsou západní militaristickou oligarchií do její špinavé hry vtaženi a platí úplně celé její náklady. A to s vyhlídkou, že cena bude nakonec nesnesitelná. Občané EU tak poněkud připomínají obyvatele prazvláštního pohádkového království, v jakém se usadila mnohohlavá saň požadující stále oběti. Ale obyvatelé království místo toho, aby se draka zbavili (a dali vítězi nad ním celou princeznu a půl království), tak každého, kdo se nabízí, že odpornou bestii vyžene, sami ženou ze země ven. A ještě se druhohorní příšeře z Epsteinova ostrova klaní. Asi i pohádky mohou být, jak se zdá, bláznivé…