Rusko odmítá přestávku pro obnovu sil svých nepřátel

Další kolo třístranných jednání, které proběhlo ve švýcarské Ženevě mezi delegacemi USA, kyjevského režimu a Ruské federace, opět nepřineslo žádný průlom v řešení války ve východní Evropě, což osoby, které si uvědomují pozice všech tří jednajících stran plus jedné v pozadí (Velká Británie a Evropská komise plus s ní svázaní lídři většiny členských států EU), nemůže vůbec překvapovat. Každá ve válce zapojená strana má totiž diametrálně odlišné představy o tom, k čemu by uzavřený mír, nebo „mír“ měl vlastně vést.

Pro kyjevský režim se uzavření míru s Ruskou federací se stoprocentní jistotou rovná konci okamžitému nebo velice rychlému. Ukončení válečného stavu v zemi by totiž mohlo během krátké doby rozrušit vojenskou diktaturu, což by osvobodilo opozici, která by se dožadovala skutečných objektivních voleb, nad jejichž výsledkem by nelegitimní hlava státu, Zelenskyj, a jeho nejbližší okolí neměli kontrolu. Z válečných lídrů by se postavy kyjevského režimu mohly stát psanci. S koncem války by skončila finanční i materiální podpora nejenom režimu, ale také i Ukrajiny, což by odhalilo v podstatě beznadějnou situaci země.

Bez válečné materiální, energetické a finanční podpory nemůže stávající kyjevský režim ustavený krvavým protiústavním pučem existovat ani několik týdnů. A tato podpora je ze strany západní militaristické rusofobní oligarchie absolutně svázána s pokračováním války kyjevského režimu proti Rusku. Nebude-li Kyjev pokračovat ve válce, vyschnou finanční toky. Globální oligarchie Západu totiž nepomáhala a nepomáhá Ukrajině v boji s Ruskou federací, ale financuje a vyzbrojuje kyjevský režim, aby co nejdéle sloužil v její vlastní déle než stoleté válce proti Rusku. To je vše. Nebudete bojovat? Nedostanete už nic. Globální oligarchie Západu nemá solidaritu a empatii ve své genetické výbavě. Služte, bojujte, umírejte, pak budou peníze, zbraně, propaganda i západní láska. Ustoupíte-li, dohodnete se s Ruskem, potom nebude NIC!

Takže kyjevský režim raději nechá zemi vykrvácet a zničit úplně, než aby jeho pohlaváři riskovali tak trudné vyhlídky. Proto je jejich účast na takzvaných mírových jednáních s Ruskem a pod záštitou jednoho z hlavních viníků celé tragédie, USA, jen plněním si přijaté role, která má před světem budit dojem, že se na míru usilovně pracuje. A samozřejmě tou stranou, která mír nechce, je výhradně pouze Ruská federace. Světe, zlob se na Putina…

Proč Ruská federace nechce mír? Jednoznačně proto, že kyjevský režim a jeho podporovatelé mezi americkými i evropskými imperialisty, militaristy a rusofoby si pod pojmem „uzavření míru“ představují pouze přestávku, jaká by měla umožnit: a) kyjevskému režimu obnovit co největší část zničené energetické soustavy v zemi; b) umožnit kyjevskému režimu doplnit početní stavy armády; c) dovolit západním oligarchům produkujícím zbraně a dodávajícím zbraně, aby tyto zbraně dodali na Ukrajinu; d) získat čas pro ještě mohutnější rozšíření strachu z neexistující „ruské agrese“ a ještě více zapracovat na oslabení kognitivních schopností co největší části obyvatelstva evropských států s cílem zhuštění válečné atmosféry, a to především v zemích na východě Evropy, jejichž občané mají z pohledu západních „elit“ asi přibližně stejnou hodnotu jako Ukrajinci.

No a konečně jsou zde ještě dva velice důležité cíle. Tím prvním je víra v to, že ve Spojených státech dojde ke změně myšlení a k přeskupení priorit, takže převládne vůle těch osob, které se už nemohou dočkat toho, aby se Země proměnila v Mars nebo získala „atraktivitu“ měsíční krajiny. Tedy, že se Spojené státy ujmou opět vůdčí úlohy a zatroubí k útoku na největší jadernou mocnost planety, na Rusko. V souvislosti s tímto očekáváním by se mělo rovněž podařit Evropské komisi a centrále v NATO eliminovat drobné názorové nesrovnalosti mezi lídry členských států, tedy jinými slovy zastrašit je nebo je vyřadit z hlasování či si počkat na nové volby v neposlušných zemích a postarat se, aby jejich výsledky krvavé militaristy uspokojily.

Je pochopitelně logické, že Ruská federace nepřijme tak průhledné návrhy kyjevského režimu a jeho britských i evropských partnerů, aby Rusko souhlasilo se 60denním příměřím na konání ukrajinských voleb. Co by takové příměří vlastně znamenalo? Opravu a rozšíření zákopů na frontě, doplnění stavu ozbrojených sil kyjevského režimu, opravu části zničené energetické sítě a části dopravní infrastruktury, zejména železnic. Dále by během tohoto „příměří“ doputovaly na Ukrajiny nové západní zbraně a s nimi i nějací další cizí žoldnéři. Mezitím by se otevřel prostor ke sjednocení západních „lídrů“ a k přesvědčení Bílého domu, aby se zapojením do války s Ruskem pokusil zničit planetu Zemi. Uprostřed válečného stavu, tedy přesněji řečeno diktatury kyjevského režimu, by se uskutečnily volby i referendum o údajné vůli ukrajinského lidu. O výsledcích voleb i o „vůli lidu“ by rozhodl kyjevský režim spolu se svými patrony na Západě. Kdyby náhodou nevěděl Kyjev jak na to, západní „demokrati“ by mu rádi poradili. Mají v tom praxi z domova. Takže po 60 dnech by Kyjev slavnostně oznámil Moskvě, že Zelenskyj je stále prezidentem Ukrajiny, neboť získal 99,99 procenta hlasů a že se lid Ukrajiny rozhodl nevydat Rusku žádná území. A to dokonce ve 101procentní jednotě. Takže Rusové by se mohli – jako ve hře Člověče, nezlob se – vrátit na start a bojovat, jak by do té doby nevybojovali nic.

Jestliže kyjevský režim a západní postavy nacházející se, bohužel, stále ještě v čele většiny členských států EU/NATO dávají Rusku takovéto návrhy, pak obě rusofobní formace samozřejmě vědí dobře, že něco takového Rusko nepřijme, dokonce nesmí přijmout. Třebaže Vladimír Putin a jeho lidé ve vedení země byli jedinou stranou, která válku nechtěla, odmírala ji, dělala všechno, co bylo v jejích silách, aby k ní nedošlo. Dokonce se tato ruská strana snažila válku zastavit téměř okamžitě poté, kdy po osmi letech agrese Kyjeva proti Donbasu bylo Rusko donuceno chopit se zbraní. Kreml nelže, když říká, že byl vždy a je stále otevřen mírovým jednáním. Jenomže Moskva chce mír, který promění Ukrajinu v bezpečného souseda Ruské federace a který zajistí ruskojazyčnému obyvatelstvu a pravoslavné církvi na Ukrajině plná práva a respekt. Tedy Moskva chce Ukrajinu bez šovinismu, denacifikovanou. Ukrajinu, která se vrátí k podmínce neutrality, jež usnadnila zisk její nezávislosti, a kterou Ukrajina svévolně odhodila inspirována vazbou na Washington a Londýn a spolu s oživením západoukrajinského extrémního nacionalismu, jaký měl údajně demokratický kulturní Západ přeplněný ohromnými hodnotami hnát bičem, ne najmout si ho pro válku s Ruskem! Čím to, že se západní „elity“ chovají téměř vždy v absolutním rozporu s hodnotami, o kterých tvrdí, že je vyznávají?! 

Rusko odmítá mít ve svém sousedství Ukrajinu jako nástroj západních nepřátel Ruska, jako militarizovaný prostor, ze kterého může kdykoliv hrozit útok a jehož obyvatelstvo bude připravováno k věčné válce proti Rusům. Aby bojovalo a umíralo za zisky západních oligarchů (někdy i přátel z „kruhu Epsteinova ostrova“) a domácích majitelů zlatých toalet. Přesně takový byl projekt Washingtonu a Londýna, který přijaly za svůj i další státy EU/NATO. Rozšiřováním NATO k ruským hranicím se postupně obracel celý postsovětský prostor včetně bývalých republik SSSR v nepřátele Ruska. Toto nepřátelství mělo být nástrojem vnitřního rozvratu Ruska. Mělo v zemi způsobit politické, náboženské a národnostní spory, a to s cílem rozpadu Ruska, jehož území a zdroje by se potom staly lacinou kořistí západního kolonialismu a imperialismu. Ukrajina měla být v podstatě mohutným beranidlem na brány Moskvy a Petrohradu. Ukrajinský šovinismus a nezřízená chamtivost po penězích, jež zachvátila ukrajinské oligarchy a kompradory nevalné kulturní úrovně, měly tyto brány rozbít, aby do země mohl přitančit západní oligarcha a posbírat si kořist. Není divu, že globální oligarchie zuří, má pěnu u úst a vztekle tlačí na kyjevský režim, aby hledal vojáky a hnal je na Rusa. Jen ať umírají, jen když stále kyne naděje na to, že to Rusa třeba konečně položí. Umírají Slované, takže se Hitler v pekle možná směje, až to v rozžhavených kotlích duní.

A co vlastně „mírotvorná“ delegace Spojených států? Na Ukrajině jí o mnoho nejde. Donald Trump by asi rád dostal skutečnou pravou nefalšovanou Nobelovu cenu za mír a vystoupil mezi „sobě rovné“ na Olymp, kde by si potřásl rukou s Diem a zeptal se ho, jestli třeba nepotřebuje nějaké zbraně. Že mu jich rád dodá, kolik si bude Olympan přát. A že mu také dodá i ukradenou venezuelskou ropu a nějaké zeminy a rudy z Grónska, též ukradené. Američtí oligarchové žijí z válek, tudíž jim pokračování války ve Východní Evropě vůbec nevadí. Válka oslabuje Evropu a Rusku alespoň překáží. Na Ukrajincích nikomu mocnému v USA pochopitelně nezáleží. Amerika má nadto dost vlastních vnitřních problémů, které s ní mohou docela otřást. Jestli by skončila válka ve Východní Evropě, potom není pro Bílý dům nic snazšího než začít novou válku. Nebo třeba i dvě tři čtyři války kdekoliv na světě. Záminka, se kterou se „lídři“ v Evropě ihned ztotožní, jak by bez ní nemohli vůbec žít, se najde snadno. Média ji rozšíří po světě, nesouhlasné hlasy se umlčí, americký válečný stroj se rozjede a peníze potečou proudem. No, a američtí sportovci nemusí mít nejmenší obavy, že by kvůli takové maličkosti, jakou jsou zločiny USA, měli být vylučováni ze sportovních soutěží. To si vůči nim nikdo, ale opravdu nikdo, nedovolí.

Ano, v takovém světě žijeme a přesně s takovým světem mnozí naši spoluobčané dokonce souhlasí. Účastní se demonstrací, které svolávají nejspíš ti, kterým z nějakého důvodu velice vadí, že planeta Země je stále nositelkou života a že se jakýmsi zázrakem Zemi vyhýbají mohutné meteority a veliké asteroidy. Je-li Vesmír vůči Zemi tak laskavý, že ji šetří před svými projektily, pak neodpovědná část lidstva může docela snadno kosmické síly zastoupit. A výsledek bude dost podobný. Konec života na Zemi. A to jen proto, aby se v podstatě hrstka těžce psychicky narušených jedinců mohla utopit v dolarech.