Zatímco vládnoucí oligarchie Západu si z celé duše a celého srdce přeje, aby uvnitř Ruské federace došlo k rozkolům politickým, náboženským, sociálním i jiným, vlády několika států Evropské unie/NATO dělají všechno možné pro to, aby se Rusové naopak co nejpevněji semknuli kolem vlajky, hymny a Kremlu. Tohle nejspíš svědčí o tom, že Západ má v koordinaci rusofobních deviací značné mezery. Nebo to svědčí o tom, že nenávist vůči Rusům byla v některých zemích svépomocí vybičována do takového stupně, ve kterém se jejich vlády už prostě nedokážou ovládnout.
Jednou ze zemí, které pomáhají Rusům „splačiváťsja“ (vnitřně se sjednocovat, spojovat) je také pobaltské Lotyšsko. Činí tak pochopitelně nechtě, a vůbec ne s úmyslem Rusku jakkoliv pomoci. Právě naopak! Leč život už takový někdy bývá, že ten, který si přeje jenom škodit, nakonec může tomu, komu chce škodit, i prospět. Říká se tomu kouzlo nechtěného.
Celé Pobaltí má v posledních letech či desetiletích v podstatě jednu jedinou zahraničně politickou orientaci. Rusofobii. Pobaltské státy po rozpuštění Sovětského svazu, jehož byly nějaký čas nedobrovolnou součástí, získaly nezávislost. Přimknuly se k Západu, odkud z neznámých důvodů čerpají pocit bezpečí, o jakém vůbec nepochybují. Díky tomuto pocitu bezpečí započaly ihned po získání nezávislosti s aktivitou zaměřenou proti Rusům žijícím na jejich území, což dovedlo tyto země, zcela jistě Estonsko a Lotyšsko, k de facto zavedení dvojího typu občanství. Občanství plnoprávného pro Estonce v Estonsku a Lotyše v Lotyšsku. No a vedle toho se za nezúčastněného přihlížení Evropské unie, která si tak demonstrativně zakládá na dodržování lidských práv, zrodilo v Pobaltí i občanství „podřadného typu“, tedy druhé kategorie pro obyvatelstvo ruského etnika. Takto se lidé, kteří prožili na území těchto pobaltských států celé životy nebo alespoň několik desetiletí, stali najednou občany nechtěnými, neplnoprávnými. Vlastně tak trochu heilóty, které známe z řeckých městských států starověku. I metoikové v řeckém starověku na tom byli z hlediska statutu lépe než Rusové v Pobaltí po zisku nezávislosti. Evropská komise, veliká to bojovnice za práva menšin (nejde-li náhodou o Rusy) si vůbec ničeho podezřelého nevšimla. Ačkoliv ji na to několik odvážných (většinou nezařazených) europoslanců několikrát laskavě upozornilo.
Mnozí samozřejmě začali pobaltské státy, jejichž etnika si, pod ochranou Západu a se souhlasem Západu, takto začala vyřizovat staré účty s Rusy, opouštět. Odcházeli po statisících a s nimi odcházeli i etničtí Estonci, Lotyši a Litevci. Někdy na Západ za snazším či atraktivnějším živobytím, jindy i do Ruska nebo Běloruska. Také daleko za Oceán. Země Pobaltí se začaly pomalu vylidňovat. Asi si tam říkají, že lépe je mít málo obyvatel, zato ale „rasově čisté“.
Ale rusofobie, jaké se znamenitě daří, pokud jsou malé a v podstatě bezbranné státy Pobaltí pod ochranou (spíše iluzorní než reálnou) západních vojenských struktur, se „pouhým“ nepřiznáním plných občanských práv pro zbývající stovky tisíc Rusů na jejich území, vyčerpat nedokáže. V rámci západní války proti Rusku a na podporu šovinistického extrémně zkorumpovaného režimu v Kyjevě, který se chopil moci násilím, krvavým pučem, cítí se pobaltské státy povinny škodit Rusku, nakolik jim jejich nevelké prostředky umožňují. A nejde-li to uspokojivě vůči Rusům v Ruské federaci, pak mají přece po ruce, dokonce doma, bezbranné ruské rukojmí.
Provádět diskriminaci obyvatelstva na etnické bázi je znakem šovinismu v různých jeho neblahých podobách včetně fašismu a nacismu. A konkrétně Estonsko a Lotyšsko v čase německého Plánu Barbarossa projevilo až pozoruhodnou schopnost poskytnout německému nacismu, tedy německé formě šovinismu, nemalou podporu v podobě hned několika divizí SS i spousty dobrovolníků například pro policejní službu. Nabízí se tedy otázka, zda při uplatnění různých forem diskriminace ruskojazyčného obyvatelstva, nečerpalo Pobaltí náhodou zkušenost z vlastní historie. Jisté je, že diskriminace na etnické bázi se skutečně dopouští.
Činí tak pod různými záminkami. Tou prozatím poslední akcí namířenou proti obyvatelům ruského původu je vyhoštění celkem 841 obyvatel ruské národnosti z Lotyšska, ke kterému dochází právě v těchto dnech. Záminkou k vyhoštění je údajné propadnutí těchto osob při zkoušce z lotyštiny. Mnohdy se jedná o osoby v důchodovém věku, dokonce ve starším důchodovém věku, ne ve zcela dobré fyzické kondici, které na území Lotyšska žily několik desetiletí, možná i celý život. V minulosti zde tito lidé hravě vystačili s ruštinou, k níž byli schopni připojit alespoň něco málo z lámané lotyštiny, s čímž vcelku vystačili. Velmi mnoho lidí žije v zemi, ve které se mluví jiným jazykem, než je jejich mateřský, celá desetiletí, aniž by byli schopni si jazyk osvojit v dostatečné podobě. Ne každý člověk je nadán na cizí jazyky. V kulturních zemích, v nichž se nepěstuje cílená předsudečná nenávist vůči některému národu a jeho řeči i kultuře, a které postrádají potřebu mstít se za minulá příkoří, faktická či domnělá, existuje jistá míra tolerance. V Pobaltí se tolerance vůči Rusům rovná nule. Navíc se zde bourají památníky osvobození od nacismu.
Oněch 841 Rusů vyhoštěných z Lotyšska se o skutečnosti, že byli zbaveni státního občanství či jinak zaručeného práva pobytu v zemi, dozvěděli tím, že důchodcům přestalo Lotyšsko vyplácet důchody a lidem majícím jiné příjmy, například sociální, přestaly tyto příjmy plynout. „Táhni z Lotyšska, tady nemáš co dělat.“ Tak nějak by se dala přeložit do lidové řeči komunikace lotyšských úřadů s Rusy.
Proč se tak děje? Jde opravdu o pouhé prověření dostatečné znalosti lotyšského jazyka? Tedy o postup, jaký jistě obstojí před svědomím Západu? Zejména, jedná-li se o Rusy? Je to možná dokonce i legální. Když neumíš lotyšský jazyk, tedy nemůžeš být občanem Lotyšska. Tím se Riga samozřejmě kryje a kryti jsou také policisté vlekoucí osmdesátiletou Rusku o holi do auta, aby ji vyvezli na hraniční přechod s Ruskou federací. Tak ať si ji nenávidění Rusáci převezmou, že? Riga si asi myslí, že už nikdy v budoucnu nebude muset s Moskvou komunikovat.
No jistě, motiv lotyšské vlády je pochopitelně jiný. Má možnost dát tímto způsobem Moskvě najevo, že může víc než jen verbálně Rusku vyhrožovat silou, jíž sama není schopna, ale věří, že jí bude propůjčena ve velkém západním houfu. V houfu je každý hrdina. Prozatím může tedy nastrkat 841 Rusů do antonů a vyhnat je ze země. Jedná se sice o šovinismus, ale ten skoro nikoho na Západě už dávno nevzrušuje. Západ prošel zajímavou mentální transformací. Kdysi, začátkem 19. století, takto chytali a vyváželi z Francie pouliční holky a transportovali je loďmi do Ameriky, kde si je měli rozebrat farmáři, zlatokopové, trapeři i místní pobudové. Po nástupu diktatury západní oligarchie se do Evropy vskutku navrátily dost divné zvyky.
Ruská federace samozřejmě otvírá pro tyto své vyhoštěné krajany svoji zemi a ruská média si dávají záležet na tom, aby Rusové nejenom v evropské části země, ale i daleko za Uralem, na Sibiři a ve Vladivostoku viděli, že když mluví Kreml o nenávistném obklíčení Ruska nepřáteli, tak to není propaganda, ale realita. Rusové na rozdíl od občanů EU mají zvláštní druh štěstí v tom, že dokonce i oficiální ruská propaganda se tu a tam a v některých ohledech dokonce skoro úplně kryje s realitou. Co bychom za to v EU dali, kdyby oficiální západní propaganda obsahovala alespoň zrnko reality?! Není na Západě, a hlavně v Lotyšsku ale nikomu divné, že Rusové nechystají (alespoň ještě v této chvíli?) odvetnou zkoušku z ruského jazyka pro Lotyše žijící v Rusku? Pokud by jim ke zkoušce zadali například poetický či jazykový rozbor Puškinova Měděného jezdce, mohli by poslat do Lotyšska asi úplně všechny Lotyše. Ono nejspíš asi záleží také na tom, jak náročná zkouška z jazyka se komu vybere.
A tak Lotyši sice zavařili 841 docela obyčejným Rusům, nemajícím s Kremlem vůbec nic společného, ale v celkovém kontextu tímto svým skutkem nabourali západní, hlavně britské úsilí rozvrátit Rusko zevnitř. Ruská federace je sice stát s mnoha světovými konfesemi a s více než stovkou národností, a též zdaleka ne všem Rusům se daří znamenitě; taktéž v Rusku nechybí lidé, kterým by vůbec nevadil zánik státní suverenity a vykradení ruských zdrojů výměnou za iluzorní příslušnost k Západu, takže prostor k zasetí vnitřního rozkladu se zde Angličanům, kteří se nemohou smířit s tím, že přišli o kolonie, skutečně nabízí. Jenomže když ti Estonci a Lotyši, Litevci a Finové, a také Poláci dělají všechno možné pro to, aby si co nejvíce Rusů velice dobře uvědomilo, jak ohromné nepřátelství od severu k jihu obklopuje především jeho západní hranice. A že je tedy nezbytné odložit nespokojenost a vnitřní spory a raději se semknout kolem vlajky a hymny. Přesně kolem těch symbolů, ke kterým se ruští sportovci nesmějí na žádných mezinárodních fórech hlásit. Ale mohou se na oplátku dívat na to, jak se ke svým symbolům hrdě hlásí sportovci Spojených států, Velké Británie („zásluhy“: Jugoslávie, Irák, Libye, Sýrie, Afghánistán) a Izraele (zásluhy: pásmo Gazy, Irán, Sýrie, Katar). A také Kanady, jejíž celý parlament aplaudoval ve stoje (i s premiérem a Zelenským, j. h.) příslušníku jednotek SS. Ne, to není vtip. To je realita současného Západu.
