Evropská komise a politické postavičky nacházející se, bohužel, u moci v mnoha zemích EU/NATO se nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu dostaly do prekérní trapné, a zároveň komické situace, jakou jim ovšem můžeme pouze přát z celého srdce, neboť si ji zaslouží. Dobře jim tak! Bohužel, jejich chování, předchozí i nynější svými následky dopadá na hlavy občanů, z nichž jen nemnozí je ve skutečnosti povolali do funkcí. Voliči za současného stavu „demokracie“ sice volí, ale vlády dost často sestavují jiné politické strany, než ty ve volbách nejúspěšnější. Tak tomu bylo například při posledních parlamentních volbách v České republice.
Lidé, o kterých je řeč, celou svoji politickou kariéru vystavěli na oddané službě Trumpovým politickým i oligarchickým soupeřům a nepřátelům na americkém kontinentu, a nyní nový americký prezident dává najevo, že si jich a jejich předchozích služeb Bidenovi a spol. neváží (nevážil si jich pochopitelně žádný americký prezident, jen to tajil), nepotřebuje je a bude jednat bez ohledu na to, co si oni myslí a co by si snad i přáli. Skoro to vypadá, že příjemná služba s vidinou dalšího postupu od úřadu nižšího k úřadu vyššímu završená křesílkem v představenstvu nebo dozorčí radě některé veleúspěšné nadnárodní korporace skončila. Nezbude než spočítat úspory, svléknout livrej, sbalit tlumok. Někteří odloží i dvoubarevné punčošky a čepičku s rolničkami. A občané by se mohli konečně, po letech, poohlédnout po lidech, kteří by skutečně zastupovali je a jejich stát. Ostatně, tak nějak byla zastupitelská (parlamentní) demokracie kdysi zamýšlena.

Ilustrácia: Ľubomír Kotrha
Třebaže si vůbec nemyslíme, že by Donald Trump měl na mysli dobro Evropy (tohle ještě nenapadlo žádného amerického prezidenta nejméně za posledních sto let) je docela dobrou zprávou, že lidé, kteří jednotlivé evropské státy v zájmu amerického „elitního“ klanu „Demokratů“ dlouhodobě poškozují, u něj nemusí najít pochopení. Donald Trump odkládá přetvářku dobromyslné, spravedlivé a odpovědné velmoci a jedná jako nový velitel zajateckého tábora, jenž se jmenuje „kolektivní Západ“. To bude cvrkot! Latríny se budou lesknout jako nejbělejší porcelán. Členské státy EU a evropské části NATO jsou totiž jediné „vlastnictví“ USA mimo americký kontinent, jaké má Washington, díky svým dobře placeným místním pátým kolonám a rozsáhlé vojenské přítomnosti plně v hrsti. A Donald Trump tyto své vazaly (kolonie) hodlá sevřít v pěsti, až se bude unijní ekonomika s takovým nadšením vstoupivší do stále se prohlubující závislosti na USA svíjet bolestí. Hlavně, že se EU odpojila od levných a spolehlivě (bez politických i jiných podmínek) dodávaných zdrojů z Ruska. To ale musela být „hlava“, která vymyslela, že se jedná o nebezpečnou, hrozivou závislost na Rusku. Některé „hlavy“ na to téma dokonce psaly anorektické bakalářské práce a jiné „hlavy“ se dopustily jejich „akademického“ schválení.
Někteří Bidenovi „evropští sirotci“ pochopitelně usilovně hledají cestu, jak putovat v kajícném rouše a bosi do Canossy (Washingtonu), kde tři dny jako Jindřich IV. počkají před branami a teprve poté, budou-li vůbec vpuštěni, pokleknou u trůnu a odprosí. Jiní ale správně tuší, že v případě takového pokusu mohou být i jemně odkopnuti sandálem. Donald Trump si prý dobře pamatuje. Ostatně, i František Josef I. měl údajně dokonalou paměť. Co dělat? Slavná otázka Černyševského, zopakovaná Leninem, je tedy znovu na stole.
Co mohou dělat s křížkem po funuse služebníci, kteří nepochopili to, co věděl každý lokaj na hraběcích statcích. A sice, že je rozumné získat si přízeň nejenom starého hraběte, jenž už nějaký čas docela nápadně spěchá s rekonstrukcí rodinné hrobky, ale úplně stejně i všech jeho potenciálních nástupců? Těžko se nějaký lokaj kdy nechal veřejně slyšet, že jistý potenciální nástupce hraběte je například „odpudivá bytost, jíž by ruku nepodal“. Ve chvíli, kdy se tato „odpudivá bytost“ ujme hraběcích statků, lokaj prostě letí ze dveří, až mu vlají šosy. To v nejlepším případě.
Ano, některé postavy ke škodě vlastních zemí reprezentující členské státy EU/NATO se prostě příliš držely uvadající moci bidenovské kliky ve Washingtonu. Možná chtěly prokázat loajalitu až za hrob. Nebo jednoduše dokázaly, že vůbec nerozumí politice, a že tudíž ani nikdy neměly ve svých funkcích co dělat. Nevšimly si, jak Spojené státy prchaly z Afghánistánu zanechávajíce na letišti pod podvozky startujících letadel natažené ruce zoufalých pomocníků těchto okupačních sil. Vděčnost velmoci? Kdo to jaktěživ slyšel?! Sázeli ti nešťastníci a chtěli by i nadále sázet na to, že si Spojené státy udrží, třeba i za cenu mnoha dalších krveprolití (cizí prolitá krev se ve Washingtonu nikdy nepočítala), planetární hegemonii a oni sami že politicky dožijí v příjemném závětří jejich trůnu. Nevšimli si, jsouce raněni slepotou, že už před několika desetiletími si někteří politici v samotných Spojených státech dobře uvědomovali, že unipolární systém je anomálie, jaká nebude trvat věčně. Tři desetiletí jejího trvání dokonale prokázaly, že se nejedná pouze o anomálii, ale o katastrofální omyl, za který zaplatily už milióny lidí svými životy.
A hle, preferovaná klika „demokratického“ klanu v útrobách Deep State v posledních prezidentských volbách v USA prohrála. Jistě se nevzdá snadno. Bude bojovat a používat všech prostředků, jaké má k dispozici. Čistá hra to rozhodně nebude. Nicméně, momentálně na výsluní moci není. Je tam Trump, který si ale nejdříve musí udělat pořádek doma. Vymést Augiášův chlév i s voly. Shoda mezi těmi, kdo vládnou Americe (občané a demokracie to rozhodně nejsou) nevládne, pokud se jedná o Trumpovy plánované anexe na americkém kontinentu. Naproti tomu shoda existuje ohledně potřeby krmit k prasknutí vojensko-průmyslový komplex, zmocnit se půdy a nerostného bohatství na Ukrajině, ale hlavně ždímat jako olivy členské státy EU, které se před Washingtonem, ostudnou aktivitou velmi mnoha jejích politických figur už dávno položily na záda, jak činí malý pejsek při setkání s dogou dávaje jí najevo, jak dobře si uvědomuje svoji bezmocnost. To je ostatně v přírodě obvyklé chování. Lehnout na záda a nastavit krční tepnu silnějšímu k prokousnutí ve víře, že ten větší a silnější bude také velkorysý.
Co ale s věrnými služebníky americké planetární hegemonie, služebníky válek a organizovaných státních převratů, jimiž je poseta celá Evropa? Mohou se náhle odhalit jako straníci nepřítele uvnitř USA. Mohou být takto alespoň podezřelí. Marně se mnozí z nich asi již učí nazpaměť jak mluvit, aby z jejich úst vycházel pravý opak toho, co s ohromným přesvědčením tvrdili svým občanům i na svých summitech celá léta předtím. Kohoutky penězovodů se zavírají, média hlavního proudu ztrácejí noty, a tak hrají po paměti, a je už z toho úplná kakofonie. Nevládním „neziskovým“ organizacím disponujícím ve svých „neziskových rozpočtech“ miliardami, chce Trump také utáhnout kohoutky. Oslabí-li ideologická propaganda a agitátoři přijdou o honoráře, hrozí, že dokonce i doposud málo vidoucí voliči s ušima zalitýma voskem prozřou, vyjmou si špunty z uší a konečně je přestanou volit. Že jim dokonce nepomohou ani triky s předvolebními koalicemi umožňující menším trpaslíkům naskočit před volbami na ramena trpaslíků větších a takto šikovně proklouznout do Sněmovny, odtud do vlády. A potom jako toxický kontraband propašovaný přes hranice se pustí do díla, jež občané následně krutě zaplatí.
Ach, to pro ně vskutku nejsou Dickensovy Nadějné vyhlídky. Naopak. Ve středověku tu a tam zasvištěl i katův meč nad hlavou těch, kteří vystupovali příliš neopatrně na straně jednoho vládnoucího rodu ve chvíli, kdy tento o vládu přišel. Mohli být tito lidé prostě považováni dokonce za zrádce. Ghibellini a guelfové v Itálii a v Německu o tom věděli své. Také takový Záviš z Falkenštejna, z rodu českých Vítkovců, by mohl vyprávět, kterak jej Mikuláš Opavský, levoboček krále Přemysla Otakara II., vlastnoručne vyvlekl z kobky pod hradem Hluboká nad Vltavou, kde byl dotyčný velmož obviněný ze zrady krále Václava následně, Léta Páně 1290, sťat širokým popravčím mečem bez ostří hrotu zvaným „plkno“. Milosrdná historie ale zanechala na Záviše romantickou vzpomínku, nikoliv o tom, jak vypálil královské město Budějovice, ale o jeho vztahu s druhou manželkou Přemysla Otakara II., královnou Kunhutou. Uchovají někdy dějiny hezkou vzpomínku na Bidenovy „sirotky“ v zemích EU?
Do nebezpečné hry zavánějící zradou se o čtvrtstoletí později (dost možná i vinou jiné královny, Elišky Přemyslovny) dostal pro změnu vlivný moravský šlechtic Jindřich z Lipé. Ukázal se ale být mnohem šikovnějším politikem než svého času Záviš. A tak s podporou dalších vlivných šlechticů, podobně jako jiný „povstalec“, Vilém Zajíc z Valdeka, unikl trestu hrozícího, a to velmi ze strany českého krále Jana Lucemburského. Jindřich z Lipé tedy dožil v klidu a ve všeobecné úctě (jak praví kroniky) v Brně obklopeném jihomoravskými vinicemi (s dojetím na ně později vzpomínal polský král Jan III. Sobieski na svém tažení proti Turkům k Vídni), a to spolu s královnou-vdovou, Eliškou Rejčkou. Byla ve 12 letech, roku 1300, provdána za krále Václava II. Když ten o pět let později zemřel (rok před vymřením Přemyslovců po meči v Olomouci), bylo Elišce pouhých sedmnáct let.
Ale vraťme se do přítomnosti, třebaže unikat do historie je za našich časů velmi úlevné. Co tedy mají nyní dělat „sirotci Bidenovi“? Zvykli si sloužit Americe do roztrhání těla (jako chtěl Švejk, a opravdu to nemyslel vážně, sloužit císaři pánu a jeho rodině), ale Trumpovi by si naopak tito lidé holdující „Demokratům“ a Deep State přáli neposloužit, dokonce zavařit. Pokud tedy neuspějí s lísáním se. Někteří možná ani uspět s lísáním nechtějí, tak pevná je jejich fanatická víra v dobro americké unipolární diktatury ukrývající se za maskou odpovědné vlády podle „pravidel“. Trump masku odhodil, což je nejspíš jediný doposud sympatický rys jeho vlády ve Washingtonu. Několik jeho plánů naznačuje sice pozitivní výsledek, ale vcelku zůstane Amerika Amerikou i nadále, což především pro „kolektivní Západ“ není vůbec dobrá zpráva. Ostatní mocnosti, Rusko, Čína a nejspíš i Indie, si udržují rozumnou míru co nejvyšší možné nedůvěry. EU se už k mocnostem nepočítá. Dobrovolně se vzdala autonomní pozice ve světě a stáhla do propasti bezvýznamnosti všechny členské státy, jejichž občanům se delší čas nepodařilo povolat do vlády odpovědné a své národy a vlast milující politiky.
Jak sloužit Washingtonu a nesloužit Trumpovi je opravdu tvrdý oříšek k rozlousknutí. Trump je prezidentem Spojených států. Neposlechnou-li evropští trosečníci z Bidenova vraku Trumpa, neposlouží ani Spojeným státům. Takto se ocitnou v situaci, jakou neznají. Nikdy ve svých politických životech neudělali nic, co by neposloužilo Spojeným státům. (A neudělali také nic, co posloužilo jejich vlastním státům a národům.) Ani ve snu je nenapadlo zamyslet se skutečně objektivně a vážně nad politikou Spojených států. Mají-li Washingtonu sloužit i nadále, bude-li jim to vůbec dovoleno, poslouží zároveň Trumpovi. Tak tomu se tedy říká po čertech zapeklitá věc. Ale jen ať si ji užijí. Najde se někdo, kdo by je litoval? Bohužel, občané v tom maléru mohou uvíznout s nimi. Trump si v Evropě v nejlepším případě vybere, s kým bude mluvit a koho nechá žmoulat čepici za dveřmi. Amerika se odcizuje a v Rusku si evropské národy vyrobily úplně zbytečně, ve službě USA a Velké Británii, nepřítele, který si patrně bude hodně věcí dobře a dlouho pamatovat.
V České republice proběhnou letos na podzim volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a z těchto voleb vzejde i nová vláda. Podle předvolebních odhadů – a nezbývá než doufat, že se opět, jako před každými volbami velice mýlí – hrozí nebezpečí, že přibližně třetina voličů je schopná zopakovat předchozí katastrofální chybu. Vypadá to, jak by pořád velká část veřejnosti držela prsty v elektrické zástrčce a zůstávala tak pod proudem médií hlavního proudu, nevládních organizací, aktivistů, fanatiků a bublin, ze kterých už unikl veškerý čistý vzduch.
2 Odpovede
Dobrý deň.
Tak teda, čaro nechceného a doteraz nepredstaviteľného v plnej kráse. Nádej by tu bola, ale skepsa je silný protivník.
Rád by som podotkol, že prezident
D. Trump nie je v pozícií ani rímskeho cisára, ani ruského cára.
Demokratickí insideri v Deep State boli síce upozadení, ale samotný Deep State v USA neprehráva a nevzdáva sa, aj keď USA môžu zdanlivo prehrávať vonku.
Takže je tu silná obava z toho, že ak všeobecne užitočné zámery prezidenta tvrdo narazia na rokmi pestovanú líniu vnútorného prediktora , časom odídu do stratena.
Hádam netreba pripomínať osud JFK, keď chcel robiť svojbytnú politiku.
Politika Bruselu je len tichým stopárom politiky USA a naozaj bude mať problém zorientovať sa.
Dúfam, teda som.
Já se podobně jako pan Šebestík obávám, že třetina voličů bude opět volit v zájmu likvidátorů zbytku českého státu.
Ono totiž – bohužel – platí, že veliká většina lidí poznává, že něco není v pořádku až tehdy, když tím trpí oni. Pokud tím trpí někdo jiný a netrpí tím oni, je u nich všechno v pořádku.
Že se u nás spousta lidí má neuvěřitelně dobře a pobírá skutečně neuvěřitelné platy – ničím tedy ani zdaleka netrpí – to je dobře patrné z vozidel, která u nás v Praze potkáváme na každém kroku. Tito lidé samozřejmě vidí v každé změně možnost přijít o své výhody a privilegia a proto budou volit to, co jim dosud fungovalo. Sociálně bezohlednou pravici.