Když se Evropská komise spolu s vládami většiny členských států EU snaží završit krádež ruských aktiv jejich použitím, dokonce loupež i legalizovat, znamená to, že vládnoucí struktury v rychle chřadnoucí EU sázejí na to, že Ruská federace, která naopak sílí a posiluje svoje místo v nově se formujícím světě, zmizí z mapy. Zkrátka zanikne. Pokud by totiž Rusko nezaniklo, je stoprocentně jisté, že za tuto krádež peněz EU a státy, které loupež posvětily, zaplatí mnohonásobně více, než kolik si nakradly.
Z hlediska osob, které se loupeží ruských prostředků snaží napravit alespoň částečně škody, které způsobily svým zemím kolaborací s takzvanou globální liberální oligarchií, zejména s její militaristickou částí v USA, Velké Británii a některých dalších státech siamských dvojčat EU/NATO, se tento krok jeví jako sázka na jedinou poslední kartu, jako čiré zoufalství. Tyto osoby se snaží eskalací války s rizikem zničení kontinentu udržet svoji kariéru, zisky a další výhody. Eskalací zničující války si chtějí zachovat svoji moc, neboť v míru o ni zákonitě přijdou.
S čím vlastně počítají osoby, které jménem svých států a Evropské unie loupež provedou a lup rozdělí podle svých přání? Předpokládají, že úspěšně dovrší své neblahé politické působení, načež se odeberou do politického důchodu na své statky, farmy, sídla, usedlosti, vily, luxusní hotelové apartmány a zámky, kde si budou užívat (ne)zaslouženého odpočinku a všeho toho, co si zavedením Evropy na práh propasti „vydělaly“? A takto ponechají důsledky svých činů následovníkům ve vládách a nešťastným národům, které včas nerozpoznaly, že skutečná hrozba pro Evropu neleží na Východě, v Rusku, ale že ji mají hezky doma mezi oligarchy, velkými byrokraty a mezi lidmi ve funkcích? Ona takzvaná „ruská hrozba“ to vždy bylo a stále je pouze zhmotnění starého pořekadla, jež praví „Zloděj volá: Chyťte zloděje!“ No a nyní to slovo zloděj získává dvojnásob ilustrativní význam.
Rusko je na tuto západní loupež století pochopitelně připraveno. Bude na ni odpovídat jednak řadou soudních procesů a vedle toho konfiskacemi majetku těch států, jejichž subjekty mají nějaké vlastnictví na území Ruské federace. Dále Ruská federace vydá mezinárodní zatykač na osoby, které tuto krádež posvětily. Vzhledem k tomu, že mezinárodní právní systém nezná žádnou formu legalizace krádeže, alespoň prozatím tak hluboko koloniální Západ ještě neklesl, tak má Ruská federace zajištěno, že soudy vyhraje a že subjekty, které budou řádně odsouzeny, zaplatí Rusku vedle navrácených ruských peněz také úroky a náhradu škod. Viníci, kteří se budou snažit před odpovědností prchat, budou prchat po celý život.
Belgické ministerstvo financí i předseda belgické vlády se této vysoce pravděpodobné a hodně rozvětvené odpovědi oprávněně obávají. Nicméně, nátlak s militaristickou liberální oligarchií propojené nikým nevolené byrokracie EU, je tak silný, neboť se jedná o pokus zachránit vlastní kariéry a oddálit vyšetřování všeho, k čemu podporou vysoce zkorumpovaného šovinistického režimu v Kyjevě už od roku 2014 na evropské i americké straně došlo. Vedle ukrajinské korupční kauzy máme už na stole korupční kauzu českou, jež podobně jako v Kyjevě sahá do nejvyšších míst armády a státu. Inu, jak pravil římský císař Vespasianus, vynálezce podnikání s veřejnými záchodky (nebyly tehdy ještě ze zlata!), „peníze nesmrdí“. Samy o sobě asi ne. Ošklivě zapáchá korupce! Podle všeho se ale jeví pravděpodobné, že Evropská komise a „lídři“ většiny členských států EU budou na cestě k dovršení tradiční koloniální loupeže a rozdělení lupu podle svých potřeb pokračovat. Loupež by měla udržet v chodu válku a jejich vlastní neblahé působení ve funkcích. Takto by měla pochopitelně hodit vidle do americko-ruského mírového plánu. Už je v něm těch unijních a kyjevských vidlí zabodnuto několik, plán ale pořád hrozí uskutečněním. Mír ovšem hrozí koncem kyjevského režimu a vyšetřováním korupce, jež velice rychle odhalí, z čeho se ve skutečnosti skládala ona „altruistická“ západní „pomoc Ukrajině“. Nebude to vůbec hezký pohled. Ve zlatých toaletách není ve skutečnosti nic hezkého, estetického, elegantního, kulturního. Naopak, je to do extrému dovedený kýč primitiva.
Dovršením loupeže ruských aktiv se „lídrům“ většiny států EU a nevolené administrativě Evropské komise takto podaří rozbořit systém mezinárodních garancí nedotknutelnosti majetku, mezinárodní finanční systém a především dosáhnou zničení důvěryhodnosti západních bank a vůbec západního prostoru. Západ honosící se právem, spravedlností a hodnotami se propadá do nejhlubší propasti bezprávnosti. Každý paleolitický kmen ve srovnání s ním stojí na vyšším právním stupni! Je to možná dáno tím, že kmenový náčelník v žádném případě nemohl být bojovníky kmene vybrán mezi nejhloupějšími, nejméně zkušenými či úplatnými jedinci. Paleolitické kmeny si nemohly dovolit luxus riskovat svoji existenci nevhodným výběrem náčelníků. K takovému přepychu dospěla teprve „liberální demokracie“, onen systém bez liberalismu a bez demokracie.
Od okamžiku uskutečnění krádeže ruských aktiv západními bankami přestanou být v bezpečí všechny vklady. Co bylo ukradeno jednomu, může být kdykoliv ukradeno i jinému. Krádeží ruských aktiv přestane ve světě v podstatě platit jedna z nejzákladnějších jistot, jistota nedotknutelnosti majetku a vkladů v bankách. Loupež bude takto legalizována, což se naposledy podařilo formou znárodnění majetků v etapách po volebním vítězství různých komunistických stran nebo alespoň měnovými reformami, které uložené peníze jednoduše znehodnotily. Tak tomu bylo například i v Československu 1. června 1953 za prezidenta Antonína Zápotockého. Znehodnotila úspory obyvatel v poměru 5 : 1 až 50 : 1, a takto získala označení „loupež století“. „Co bylo, to bylo,“ řekl by asi major Terazky z Černých baronů, „… terazky máme 21. století“ A o loupež tohoto století se nyní snaží Evropská komise se sobě oddanými „lídry“ unijních států. Můžeme dodat my. Kolik jistot vlastně ještě na Západě zůstává? Pryč je jistota míru, skončila naděje na solidní prosperitu, zmizela jistota příslušnosti k pohlaví, a tak dále. Co zůstává Evropě?
Nebo zde byly loupeže, které prováděli nacisté takzvanou arizací židovského majetku, tedy rovněž úplně obyčejnou krádeží. Arizace židovského majetku pomáhala financovat nacistické válečné operace a díky ní získávali židovský majetek „árijci“, což bylo také součástí rasových zákonů. Za oněch časů tyto zákony skutečně platily! Zákony jaksi diktuje režim, který získal moc a drží si ji. Při pohledu na tuto „tradici“ konfiskací (krádeží) založených na etnickém principu ovšem mrazí v zádech. Alespoň u těch lidí, kteří na tuto dobu nezapomněli nebo si ji alespoň dovedou představit. Rusům jsou aktivy kradeny také na ryze etnickém principu, neboť se jedná o Rusy. Američanům, Britům a dalším národům, které se dopouštějí četných nevyprovokovaných agresí v rozporu s mezinárodním právem a vedených proti národům, které členské státy NATO ani v nejmenším ohledu neohrožovaly a z jejichž území žádné ohrožení státům NATO neplynulo, nejsou aktivy „mraženy“, tedy kradeny!!! Jak je takový rozdíl v přístupu vůbec možný? Na základě jakého práva? Snad práva Luciferova? A to je podstatný argument pro vážné podezření z užití etnického principu vůči Rusům. Namísto antisemitismu je zde tedy etnická nenávist vůči Rusům!
Ve státech bývalého sovětského bloku, které Michail Gorbačov zabalil do úhledného balíčku, převázal zlatou stužkou, do které zapíchnul červeného medvídka s pacičkami nahoře, a takto předal Západu coby „tribut pacis“ (poplatek za mír), hlavně však v liché naději, že „pacta sunt servanda“ (smlouvy se dodržují), se rusofobie pěstovala a pěstuje vskutku systematicky a urputně. Nyní si mohou dokonce zájemci o hru na zabíjení Rusů zakoupit (v ČR za 620 Kč) na jedné platformě simulaci, která je elektronickou cestou zavede na bojiště, pochopitelně na straně kyjevského režimu. A tito zájemci o alespoň virtuální zabíjení Rusů, třeba i potomků těch vojáků, kteří položili životy za to, aby se oni, tito zájemci o zabíjení vůbec mohli narodit. Něco takového by samozřejmě nebylo možné, kdyby se polistopadovému režimu nepodařilo v českých zemích beze zbytku vymýtit nebo alespoň diskreditovat všechnu vzpomínku na osvobození Československa především Rudou armádou.
Z ruských peněz, jejichž část Evropská komise touží poskytnout zkorumpovanému šovinistickému kyjevskému režimu k dalšímu rozkradení (možná k sériové výrobě zlatých toalet, briliantových koupelen a platinových ložnic korupčníků), zřejmě něco zůstane i na zabránění dovršení mírového procesu, tedy na pokračování zabíjení. Neznámé procento oněch ukradených peněz pochopitelně uvízne za nehty korupčníků a „altruistů“. V důsledku této loupeže tedy zemřou další tisíce či desetitisíce, možná statisíce lidí, a to jen s tím výsledkem, že ruský zisk v teritoriu historicky i aktuálně ruskojazyčné Novorossije, jež se stala součástí Ukrajiny přáním bolševického vedení země, bude ještě podstatně větší a naděje Ukrajiny na zachování samotné existence se sníží na minimum. Spíše se rozpadne úplně.
Taková je tedy morální charakteristika vládních a byrokratických kariéristů spojených s oligarchií a militaristy Západu. Vlastní moc, osobní kariéra a profit se tyčí nebetyčně vysoko nad životy lidí. Lidé přicházejí o život výhradně jen pro udržení úplně cizí krvavé hegemonie a pro zisky bezcharakterních korupčníků. Žádný jiný smysl prodlužování této války Kyjevem, Londýnem a Evropskou komisí proti Ruské federaci nemá! Takto hegemon čerpá zisky a nyní se dopouští další historické krádeže, dokonce s pokusem o její legalizaci. Arizace židovského majetku se ovšem také opírala o „zákony“. Ovšem, o zákony „třetí říše“, jejíž charakteristiku svět, dokud byl ještě alespoň trochu normální, odmítal s nejvyšším odporem. Když začal před lety tento odpor vůči nacismu a fašismu na Západě slábnout a naopak se posilovala mnohde uměle a hlavně mediálně houževnatě pěstovaná rusofobie, měli Evropané zbystřit pozornost. Tehdy začal proces, jehož jsme nyní svědky.
Jedna odpoveď
Výstižné, presné, aktuálne a veľmi znepokojujúce (slabé slovo!) ako vždy z pera autora. Ťažko k tomu čokoľvek dodať. Snáď len to, že jeho „čítanie“ či „videnie“ politiky cez prizmu celkom obyčajnej ľudskej chamtivosti, primitívnosti, tuposti atď., nielen cez vysoko „teoretické“ a „sofistikované“ geopolitické úvahy a plány, ako ovládnuť svet alebo aspoň jeho teritóriá ľuďmi, čo sa chcú „hrať na bohov“, platí. Takého niečoho ešte pravekí zberači-lovci sotva boli schopní (pri všetkej ich „primitívnosti“). To, čo dáva „krídla“ súčasným „obludám v ľudskej koži“ je však zrejme stále to isté, čo „nadnášalo“ všetkých ich predchodcov od Nera po Hitlera — absolútne slepá viera v absolútnosť ich moci! A spolu s tým odhodlanie „po nás potopa!“ Asi tak, ako to chcel vyjadriť nešťastník Michael Jackson vo svojom videu z roku 1995 „They Don’t Care About Us“: Im skutočne nezáleží na nikom, okrem nich samých! To treba vedieť a z toho treba vychádzať. Miera zla rastie priamo úmerne s politickým a technologickým rozvojom ľudstva.