Kdyby to nebylo pro vládnoucí politiky ve většině států EU truchlivou vizitkou jejich angažované hlouposti a kariérou motivovaného vazalství, vyzníval by aktuální vývoj vztahů mezi USA a Ruskou federací jako povedený žert. Ovšem výhradně na evropský účet.
Spojené státy totiž pod vedením nového prezidenta Donalda Trumpa a jeho administrativy vstupují přesně do těch dveří, které si představitelé většiny zemí EU tak nadšeně, s radostí, a dokonce s pocitem kulturního mravního vítězství sami zabouchli před nosem. A učinili tak právě ve snaze vyhovět a pomoci dřívější americké administrativě. Tak roztomilou zápletku by snad ani žádný satirický spisovatel nevymyslel.
Pro západní polovinu Evropy nemohlo být logičtější a výhodnější spolupráce než aktivní podíl na eurasijském hospodářském prostoru, k čemuž patřila co nejlepší spolupráce právě s Ruskou federací. Západ měl investice, zajímavé technologie, atraktivní zboží, Rusko suroviny, energie, velký trh a spoustu dalších možností a výhod. Skoro všichni evropští politici (až na převzácné výjimky) se ale stoprocentně ztotožnili se zájmy washingtonských neokonů a právě v jejich prospěch zničili svým občanům, včetně podnikatelů, vztahy s Ruskem. Dokonce mnohé z nich vyhnali z ruského trhu.
Tito „politici“ tak učinili v zájmu své vlastní kariéry a mnozí i k rozmnožení svých zisků či jiných výhod. Scházeli se na summitech, objímali se, poplácávali se po ramenou a obdarovávali strojenými úsměvy jakoby nalepenými na masky obličejů. A též se tu a tam špacírovali po chodbách amerického Kongresu či dokonce Bílého domu. Každý parvenu je šťasten, může-li usednout mezi vyvolené. Neomlouvá je, že se někteří z nich i vnitřně ztotožnili s agendou neokonů. To byl a zůstává problém pouze jejich intelektu či v některých, zřejmě nikoliv vzácných případech i disociálního charakteru. Jejich vazalství (volíme zde nejjemnější pojem) platí a ještě zaplatí občané členských států EU. Měli by jim to co nejrychleji podtrhnout a sečíst ve volbách.
Donald Trump pochopil, že Rusko není možné porazit vojensky bez rizika jaderné války a sebezničení. Není možné je ani zlomit hospodářsky a pokusy o izolaci. Proto je lépe přijmout plán „B“, jaký naopak otvírá prostor pro mnohostrannou a vzájemně výhodnou spolupráci. Ta se mezi Ruskem a USA může skutečně rozvinout. A Evropa bude moci přemýšlet, kde se stala chyba. Je to jednoduché. Ve většině zemí se děla chyba kontinuálně během demokratických voleb. Příliš mnoho voličů házelo své volební lístky do volební urny, jež se takto okamžitě měnila v urnu pohřební. S popelem obětované země.
V evoluci lidského druhu se zřejmě prosazovaly spolupráce a solidarita přece jen o něco více než nepřátelství a řevnivost. I když to ve „válce všech proti všem“ (Thomas Hobbes: Leviathan) mnohdy tak nevypadalo a nevypadá. Muselo to tak ale být, neboť jinak se lidský druh už dávno sám zničil. Empatických, solidárních a spolupráci nakloněných lidí je v evoluci lidského druhu vždy nakonec mnohem více než těch, kteří by jen škodili a ničili. Ti druzí jsou ale bohužel kariérně velice aktivní. Proto se s nimi tak často potkáváme v politice a na důležitých místech s rozhodovacím právem. Překvapuje nás, že rozhodují zásadně jen ve svém vlastním zájmu?
I když Trump a jeho lidé ve Washingtonu usilovně čistí Augiášův chlév, ten pověstný pátý těžký úkol pro Hérakla, Evropská komise a velmi mnoho prezidentů a premiérů v zemích EU s úklidem ještě ani nezačali. Dokonce se úklidu strašně moc bojí, neboť by úklid mohl odkrýt mnohá střežená tajemství. A tak naopak pokračují v rozmnožování svinčíku, jak se u nás praví lidově. A kyjevský režim se útoky na ruské vojenské letiště a sklady ropných produktů snaží přesvědčit Putina, aby odvolal právě nabídnuté třicetidenní moratorium na zásahy energetických objektů na Ukrajině. Útok kyjevského režimu na objekt v Rusku má pochopitelně za cíl narušit mírové dohody mezi USA a Ruskem a udržet kyjevský režim i se Zelenským u moci; a Ukrajinu ve válce. Tentokrát pokračující už „jen“ za zájmy „lídrů“ bývalých evropských koloniálních mocností, Německa a možná i Polska. Dokud válka trvá, jsou Zelenskyj a jeho režim u moci a v bezpečí (alespoň si to tak myslí). Dokud válka trvá, mají evropští vazalové Bidenovy mocenské kliky v USA naději na udržení moci a šanci na to, že se ve funkcích dočkají převratu v USA a návratu k destrukci Západu. Občané ve státech EU a evropské části NATO budou prostě muset začít s úklidem sami. Zatím to ale optimisticky nevypadá téměř nikde v EU. Němci šanci u voleb zahodili a Češi budou volit letos na podzim, leč hrozí velké nebezpečí, že nejméně třetina voličů zopakuje jako přes kopírák krajně neodpovědnou volbu, k níž v ČR došlo před necelými čtyřmi roky a jaká o něco později našla pokračování i ve volbě prezidenta. Snad se ale odhady volebních preferencí opět, jako téměř vždy před volbami, velice mýlí. Inu, naděje umírá poslední…
