Když sledujeme, jakých zvěrstev jsou schopni lidé, kteří dosáhli přílišného bohatství a s ním i přílišné moci, může nás napadnout, že ve známém díle Bedřicha Engelse nazvaném „Podíl práce na polidštění opice“ něco podstatného chybí.
Ilustrácia: Artur Pond, 1740: Dve opice a muž. Zdroj: Wikimedia
Engelsovo dílo opírající se o Charlese Darwina a Alfreda Russela Wallaceho je totiž, zdá se, hodně optimistické. Nebo by se dalo říci, že výklad o polidštění člověka prací završilo tak trochu předčasně, když vynechalo hrozbu, že vývojový pohyb „vpřed“, tedy od zvířete k člověku, může za jistých okolností nabrat retrográdní směr a člověk se zase začne chovat jako zvíře. Zůstane mu sice lidská podoba, kterou může oklamat zřízence zoologických zahrad, kteří by se jej pokusili odchytit a poslat tam, kam patří, tedy za mříže. Ale zkušeného psychologa by takový jedinec, který nastoupil cestu obráceným směrem, od lidské bytosti nejenom k opici, ale možná ještě mnohem dál do hlubin evoluce, rozhodně neoklame. Psycholog totiž vidí hluboko a neomezuje se jenom na tělesné znaky. Ty ho vlastně ani příliš nezajímají.
Zmíněný Charles Darwin napsal také jednu zajímavou knihu (samozřejmě vše, co napsal, je zajímavé), která se jmenuje „Výraz emocí u člověka a u zvířat“. Tato kniha s neúprosnou logikou vědeckého pozorování odhaluje, že agresivita v lidské tváři se až příliš podobá agresivitě ostatních primátů. A nejenom primátů. Z toho vyplývá, že když se obličej agresívního člověka celý napne, zúží a bradou vystrčenou vpřed s čelistmi odhalenými tento člověk někomu vyhrožuje, že zkušený psycholog (nebo také antropolog, zoolog, etolog) ihned vědí, že proměna člověka se neodvíjí pouze na psychologicky známém principu à la „Doktor Jekyll a pan Hyde“ (R. L. Stevenson), ale že může nabýt ještě daleko hrozivějších metamorfóz, o jakých ani básník Ovidius s bohatou představivostí neměl tušení.
A tak si můžeme klást otázku, co může patřit k příčinám takového retrográdního pohybu od pracně (a prací) nabyté lidské formy, hlavně duševní (stálo to milióny let), zpátky k bytosti, jejíž kultura se nachází nikoliv v době kamenné (to by ještě nebyla taková katastrofa), ale někde v Jurském parku? Nejsme-li odbornými darwinisty či následovníky Desmonda Morrise, Jareda Diamonda, Franse de Waala, Jane Goodallové či jiných úctyhodných specialistů v oboru výzkumu primátů včetně člověka, pak se zmůžeme pouze na laický názor. Či na laické podezření. A sice, že když pozorujeme ohromnou aroganci, zuřivost a nelidskost, jakou projevují konkrétně někteří lidé disponující nezdravě rozsáhlou mocí a stejně nezdravě (nekřesťansky) rozmoženým majetkem, jestli náhodou onen retrográdní „evoluční“ proces nemá příčiny právě někde tady. V hromadění majetku a moci vysoko nad rámec lidské schopnosti zacházet s obojím LIDSKÝM ZPŮSOBEM!!!
Jedna odpoveď
V tomto clanku mam zaujimavu myslienku, uz sa vela hovorilo o evoluciji a revoluciji. Ale este nikto neprisiel s myslienkou devolucie. To ma napadlo aj z LGTB, kde snivaju o tom ako spravit transzeny tehotne. Mozno tak ze budu znasat vajcia ako sliepky alebo tucniaky a znich sa vyliahnu v inkubatore transrodovy ludia.