Májová pieta bez piety

V pátek 7. května 2021 se konal pietní akt na chodovském hřbitově – více než osmdesátitisícového pražského Jižního Města. Věčným spánkem zde odpočívají v důstojně upravených hrobech padlí bojovníci Pražského povstání a padlí mladí sovětští rudoarmějci – Rusové, Ukrajinci, Tadžikové, Gruzínci, Arménci, Burjati, Azerbádžanci a příslušníci dalších národů a národností SSSR.

chodov1.jpg

Kromě oficiálních hostů s věnci, příslušníků Armády České republiky, Policie ČR, vojenské kapely, delegace ČSBZS a úředníků Úřadu městské části Praha 11, přišlo také asi deset místních obyvatel – Čechů a Slováků, kteří zde žijí v rozlehlém sídlišti – v „králíkárnách“.

A na pandemii jich přišlo až dost!

Starosta, primátor Prahy, slovenský velvyslanec v České republice a představitel Českého svazu bojovníků za svobodu, si vzali na pietním setkání slovo. Na rozdíl od minulých pietních aktů, poprvé od roku 1990, chybělo vystoupení představitele velvyslanectví Ruské federace, přestože jeho věnec na piedestal pomníku Rudoarmějce s českou dívkou s kyticí byl položen.

chodov5.jpg

Protokolárně proběhl velmi důstojný akt, který se v ničem nelišil od předcházejících let. Ke cti a slávě doby.

Nikdy jsem zde ještě nechyběl.

Loni mně velmi zaujalo vystoupení velvyslance Slovenské republiky. Pravdivé, jasné a historicky velmi obdivné.

S ničím podobným jsem se nyní, snad kromě starosty MČ Prahy 11 a kromě vystoupení představitele odbočky ČSBZS, nesetkal. Nezpozoroval jsem výraznější pietu v pietě.

chodov3.jpg

Jak také jinak – vždyť v oficiálním pořádku jsme se ocitli takřka přes noc jeden proti druhému. V ovzduší současného řinčení zbraněmi na obou stranách – v České republice a v Ruské federaci – jsme se stali dokonce nepřáteli v čelném pořadí. Ještě před rokem jsem z úst vysokého představitele Prahy slyšel – kolik vlastně rudoarmějců v Praze ve skutečnosti padlo, kromě těch, kteří zahynuli pod vlivem alkoholu a po zraněních v boji a při dopravních nehodách.

chodov6.jpg

Sám jsem si odnášel ze sychravého májového dne dosti nepříjemný dojem, že nikdo z přítomných se ani při české státní hymně Kde domov můj nemá právo opičit se po jiném, a dávat si ruku na své srdce.

Pokora ze strany všech a každého při pietě bez piety by byla mnohem cennější a upřímnější.

Jsme snad ještě vůbec dohromady v tomhle prapodivném světě národ – nebo jsme už i pronárod?

chodov2.jpg

Foto: Autor

(Celkovo 8 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter