Jan Mervart: Naděje a iluze – Čeští a slovenští spisovatelé v reformním hnutí šedesátých let
Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968. Na jejich pozadí současně sleduje myšlenkový vývoj reformně smýšlejících spisovatelů. Zaznamenává proměny jejich postojů vůči aktuální politice stranického vedení Antonína Novotného i Alexandra Dubčeka, věnuje se vnitřní názorové diferenciaci uvnitř Svazu československých spisovatelů a představuje tuto organizaci jako důležitou nátlakovou skupinu s nemalým politickým i společenským vlivem. Pojetí Jana Mervarta zároveň přesahuje ryze národní vymezení tématu a soustředí se na rozdíly v přístupu slovenských a českých spisovatelů k vlastním politickým elitám. Nabízí tak odpověď na otázku po příčinách odlišné povahy společenských procesů v obou částech republiky na konci šedesátých let. Je totiž zřejmé, že ačkoliv reformní proces vykazoval v českých zemích a na Slovensku podobné tendence, jednoznačná časová ani tematická paralela mezi Prahou a Bratislavou prakticky neexistovala. Autor se nicméně vymezuje vůči zažitému schématu založenému na české „demokratizaci“ a slovenské „federalizaci“ a usiluje o zachycení vnitřní logiky liberalizačního procesu, která byla v českých zemích i na Slovensku determinována odlišným historickým i kulturním vývojem.
Host 2011, 376 strán
Daniel Šmihula: Úvod do teórie medzinárodného práva súkromného
Autor v učebnici postupne analyzuje a komentuje podstatu a zmysel medzinárodného práva súkromného, jeho systémové zaradenie, historický vývoj, pramene, metódu úpravy všeobecne, problematiku kolíznej metódy a kolíznych noriem, problematiku zásad používania cudzieho právneho poriadku, problematiku priamej metódy, vzájomnosť v medzinárodnom práve súkromnom, obchádzanie zákona a simulované právne úkony, interpersonálne, interlokálne a intertemporálne kolízie a problematiku unifikácie medzinárodného práva súkromného.
V druhej časti autor venuje priestor problematike európskeho medzinárodného práva súkromného všeobecne, zakotveniu jeho relevantných noriem v primárnom, sekundárnom a terciálnom práve Európskej únie, problematiku vzťahu európskeho medzinárodného práva súkromného a medzinárodných zmlúv, jeho vzťah k vnútroštátnemu právu členských štátov a vzťahu k subjektom z nečlenských štátov.
EPOS 2012, 224 strán
Peter Valček: Slovník teórie médií A-Ž
Slovník teórie médií nadväzuje na Slovník literárnej teórie (LIC 2006) rozširujúc aspekt literatúry ako média na mediálne a najmä multimediálne univerzum civilizácie. Autor vo formuláciách jednotlivých slovníkových hesiel charakterizuje a vysvetľuje základné pojmy teórie médií, pričom sa usiluje zachytiť aktuálny stav teoretického i empirického výskumu médií a mediality v jeho vývine od 20. rokov minulého storočia až po súčasnosť. Dôraz kladie na problematiku vývinu vedeckých predstáv o médiách a na dôsledky zmien vedeckej doxy (paradigmy) v tejto oblasti a ich vplyve na metodológiu výskumu.
Literárne informačné centrum, 2011, 352 strán
Vladimír Karpov: Maršál Žukov – Jeho spolubojovníci a soupeři ve válce i v míru
Mimořádná publikace Maršál Žukov, kterou napsal Vladimír Karpov, uceleně a poutavě popisuje životní osudy jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců 20. století.
Přibližuje celou jeho životní dráhu, od prostého vojína carské armády až po maršála sovětských vojsk. Téměř den po dni mapuje Žukovovo působení v čele Rudé armády za druhé světové války, zároveň však nabízí zajímavý pohled na prožité události z „druhé strany“, pomocí deníků a záznamů německých velitelů.
V knize naleznete první podrobný popis maršálova neuskutečněného plánu z května 1941 napadnout nacistické Německo preventivním úderem a množství archivních fotografií, z nichž některé jsou publikovány vůbec poprvé. Svou úplností toto dílo odráží vojenskou historii Ruska a Sovětského svazu první poloviny 20. století.
Ottovo nakladatelství, 2012, 704 strán
Leopold Moravčík: Pramene zdravia a nádeje. 300 rokov Kúpeľov Lúčky
Leopold Moravčík vydal nedávno svoju šiestu publikáciu – Pramene zdravia a nádeje. Štyri jeho knihy literatúry faktu sú „zahraničiarske“ (Čína na dlhom pochode, 2002, Lži, ktoré menili svet, 2005, Ženy, ktoré menili svet, 2007 a Výhybky dejín, 2011), v knihe Vzbura proti maďarizácii, ktorá vyšla v dvoch vydaniach, opisuje udalosti v rodných Lúčkach v rokoch 1906 – 1911.
V najnovšej publikácii sa Leopold Moravčík opäť vracia do rodných Lúčoch, aby vzdal hold kúpeľom, ktorých história sa píše už 300 rokov. Autor približuje históriu obce Lúčky, ktorá siaha až do čias doby kamennej, kedy bolo toto územie útočiskom pre pračloveka, neandertálca. S Lúčkami sa spája meno uhorského panovníka Mateja Korvína, ktorý vlastnil Liptovský hrad, navštívil ich aj armádny generál Ludvík Svoboda, ktorý bol očarený krásou tohto prostredia. Samozrejme, podstatná časť publikácie je venovaná vzniku a rozvoju kúpeľov, prináša pohľad na kúpele rôznych osobností, ktoré ich navštívili a propagovali, napríklad Matej Bel, či pôsobenie slávneho huslistu Piťa a vôbec tradície živej hudby v kúpeľoch. Nevynecháva ani premeny kúpeľov v minulom storočí a ich súčasný stav, kedy kúpele využívajú liečivú vodu na liečbu ženských ochorení, chorôb pohybového ústrojenstva, nervových ochorení a chorôb z povolania.
Ako bonus autor pridáva ponuku rôznych historických a kultúrnych pamätihodností v okolí, publikácia je bohato doplnená dobovými dokumentmi a fotografiami, ako aj súčasným zobrazením kúpeľov a prírodných krás Liptova.
P-M Turany, 2012, 99 strán
Joseph Heath a Andrew Potter: Kup si svou revoltu! O mýtu kontrakultury aneb Proč revolta proti konzumnímu kapitalismu není pro systém hrozbou, ale naopak hnací sílou
Počínaje šedesátými léty dvacátého století se vývoj západních společností nese ve znamení revolty. V druhé polovině minulého století se zrodily a postupně rozšiřovaly ideje a postoje, které – ač již zčásti ztratily svůj původní radikální náboj – jsou nám dodnes natolik srozumitelné a blízké, že se staly samozřejmou součástí našeho způsobu myšlení. Kritika masové společnosti, odpor vůči veškerým projevům konformismu, uniformity, nechuť vůči autoritám a establishmentu, vzývání nejrůznějších forem alternativního myšlení v protikladu k „mainstreamu“, volání po individualismu, pátrání po autentičnosti osobního prožitku a sebevyjádření, odmítání materialistické „technicistní“ západní civilizace, která omezuje naši představivost a potlačuje naše nejhlubší potřeby, zájem o východní spiritualitu a kultury – všechny tyto projevy „kontrakulturního“ smýšlení jsou pro nás tím, čím je voda pro ryby. Kdo by neodmítal konzumní kapitalismus? Kdo by s gustem nešel proti proudu, nenarušoval a nepodvracel stávající vzorce myšlení a života? Kdo se necítí aspoň trochu jako rebel vymezující se proti tupému „systému“ živenému reklamou a masmédii?
Kontrakulturní rebelové po několik generací chrlili „podvratnou“ hudbu, „podvratné“ umění, „podvratnou“ literaturu, „podvratné“ oblečení a univerzity byly plné profesorů, kteří mezi svými studenty šířili „podvratné“ myšlenky. Tolik subverze, a přesto se zdá, že se s ní „systém“ vyrovnává víc než dobře.
Kdykoli se zrodila jakákoli alternativa, kapitalistický systém se jí zmocnil, vstřebal ji, asimiloval, aby ji pak začal sériově vyrábět a prodávat masám. A nejde jen o to, že konzumní kapitalismus takto dokázal proměnit veškeré revolty v bezzubý a vyčpělý mainstream, paradoxem je, že z toho vždy vyšel posílený.
Co když je kontrakulturní revolta jednou z příčin, a ne důsledkem sílícího konzumerismu? Co když je v situaci, kdy se hospodářský růst více než prostředku, který má rozšiřovat naši schopnost uspokojovat lidské potřeby, stále více podobá závodům ve zbrojení, kontrakulturní vzdor tím nejhorším protilékem?
Jak dokládají autoři knihy Kup si svou revoltu!, kontrakulturní rebelové ve skutečnosti systém nepodvrací, nýbrž jej naopak posilují. Revolta není hrozbou pro systém, revolta je systém.
Desetiletí trvající kontrakulturní revoltě se nepodařilo nic změnit, protože pojetí společnosti, z něhož vychází, je chybné. Vychází z pomýlené kritiky masové společnosti, která ve svých důsledcích nejen nijak neohrožuje neblahý stav věcí, nýbrž nepřímo slouží jako jedna z nejmocnějších hnacích sil konzumerismu posledních padesáti let. Kontrakulturní postoj se totiž ukázal jako kvalitní palivo pohánějící spotřebitelské trendy. Rebelský či bohémský hodnotový systém je doslova životní mízou kapitalismu. Mezi kontrakulturními idejemi, které inspirovaly revoluční šedesátá léta, a ideologickými požadavky kapitalistického systému prostě žádné napětí nikdy nebylo.
Kontrakulturní vnímání společnosti se vrylo tak hluboko do našeho chápání společnosti, že ovlivňuje všechny aspekty společenského a politického života. Joseph Heath a Andrew Potter ve světoznámé knize Kup si svou revoltu!, přeložené do bezmála dvaceti jazyků, nejen analyzují zdroje myšlenkového proudu, který již po několik desetiletí opanuje levicové myšlení, nýbrž nastiňují i možné cesty, kterými bychom se měli ubírat, abychom začali konečně opravdu „odklízet ten nahromaděný chaos, kterým nám konzumerismus zaneřádil životy“.
Joseph Heath přednáší na University of Toronto. Věnuje se otázkám sociální, politické a morální filozofie. Je autorem knih Following the Rules, Filthy Lucre, Communicative Action and Rational Choice a The Efficient Society. Žije v Torontu.
Andrew Potter vystudoval filozofii na University of Toronto. Přednášel na Trent University v Peterborough, University of Toronto a University of Quebec. Zabývá se otázkami metafyziky, politické filozofie, vzdělání, konzumerismu a populární kultury. Je autorem knihy The Authenticity Hoax. Žije v Torontu.
Rybka Publishers, 2012, 392 strán