Domnívám se, že stále nerozumíme. Tento komplikovaný vztah je dlouhodobě nejasný také proto, že školy, vědy ani média ho nevysvětlují, že praktická politika se k Zemi chová nepřátelsky, že vedeme nevyhlášenou válku se Zemí.
Pro srozumitelné pochopení lidského vztahu k Zemi nepotřebujeme antropologii, přístup z pozice tradiční, světu nadřazené teorie člověka. Nepotřebujeme antropocentrismus, který dnes v praktickém životě i v interpretaci převládá. Potřebujeme přístup z pozice dvou velkých pozemských systémů, které dnes na Zemi soupeří. Potřebujeme přístup, který pravdivě ukáže, že dnešní globální kultura (civilizace) vede nebezpečnou existenciální válku se Zemí, v níž nemůže vyhrát.
Takové komplexní pochopení světa je však možné jen z pozice obecné autoritativní teorie skutečnosti, z pozice filozofické ontologie. Už na konci minulého století vznikl v Brně filozofický koncept nové evoluční ontologie, který teprve nedávno byl prezentován veřejnosti na ČT 2 jako první filmové zpracování filozofické teorie pod názvem Válka se Zemí (pozn. Slova – dokument nie je na Slovensku prístupný). Při analýze vztahu lidské kultury k Zemi film kromě jiného objasňuje dva důležité pojmy: adaptivní strategie člověka a duchovní nastavení kultury.
Adaptivní strategie, tj. nastavení člověka je dnes poněkud zavádějícím biologickým pojmem. Určitou strategii pro přežití mají všechny biologické druhy. Tato strategie je součástí jejich genomu, jejich genotypu. Podle Konrada Lorenze je biologické chování, fixované v genomu, přibližně tak stabilní jako jiné morfologické znaky, jako samotný genom. Proto můžeme o bobrech bez nadsázky říci, že jejich hráze jsou jejich rozšířeným fenotypem, ontickou realizací jejich genotypu. A snad i o původních lovecko-sběračských kulturách, které vznikaly z útočného nastavení adaptivní strategie člověka, bychom mohli říci, že byly jen rozšířeným fenotypem anatomicky moderního člověka. Byl v nich totiž přítomný jak boj s prostředím, tak pokora před širšími a mocnějšími silami přírody. Ale dnešní celosvětová kultura je jiná.
Duchovní nastavení dnešní kultury není biologické. Jedná se o globální systém, který má vlastní strategii a vestavěný přístup k Zemi. Kulturní systém má odlišnou vnitřní informaci než příroda, má svůj vlastní genom – pojmovou kulturu duchovní. Nastavení tohoto genomu, které má podobnou funkci jako biologický genom, vzniká až v kultuře. Jednoduché kultury měly ve svých genomech, tj. ve své duchovní kultuře, jistou rovnováhu mezi predátorskou a biofilní (život respektující a ochraňující) orientací, a proto jen minimálně ohrožovaly přírodu.
Kdysi, už v období před vznikem antické filozofie, z neznalosti přírody, člověka i kultury vznikly podmínky pro predátorské duchovní nastavení. Obecné ideje a pojmy, tj. dobře viditelný fyzikální pohled na svět, lidé povýšili nad realitu. V té době měli zkreslené iluze o Zemi a vesmíru, neznali teorii člověka a života, nevěděli, co je evoluce a informace.
Nevěděli, že kultura je pozemským systémovým výtvorem člověka, že její evoluce je duchovně nastavená. Význam duchovního nastavení kultury vyplývá z toho, že evoluce kultury, podobně jako evoluce přírody, nemůže být řízena žádným plánem. Samovolně vyhledává svou trajektorii a tvoří nové struktury v závislosti na svém duchovním paradigmatu, na svém nastavení. Na rozdíl od vyvážené adaptivní strategie člověka, kterou kdysi vytvořila příroda a kterou změnit nemůžeme, duchovní paradigma kultury změnit můžeme. A dnes dokonce, nechceme-li vyhynout, musíme. Tato strategie je lidským dílem, vznikla totiž naší volbou. Abychom na Zemi přežili, kdysi nesprávně zvolené nastavení kultury musíme dnes změnit: predátorské duchovní paradigma musíme nahradit paradigmatem biofilním.
Evoluční ontologie, která je základem filmu Válka se Zemí, však pojednává i o mnoha dalších souvislostech. Srozumitelně vysvětluje vznik, vyhrocení a řešení globální ekologické krize. Ukazuje, že ve svém kulturním jednání se lidé řídí nejen pravidly přírody, ale hlavně zákonitostmi, které jim ukládá kultura, příslušný právní řád.
Podstata problému překonání globální ekologické krize spočívá tedy v tom, že musíme změnit duchovní nastavení kultury, změnit nesprávně pojatý přístup dnešní vědy, výchovy a vzdělání. Spočívá v tom, že musíme změnit politiku, přiznat Zemi práva a subjektivitu. Formulovat a prosadit novou ústavu, Ústavu Země.
Na Zemi totiž probíhá konflikt dvou forem onticky tvořivé evoluce: původní evoluce přírody a krátkodobé protipřírodní evoluce kultury. Kulturní evoluce, jakkoli má jinou podstatu a genom, je rovněž relativně svébytná, expanduje a předělává svět. Zemi okrádá o látku, energii a přirozenou informaci. Lidé svou aktivitou vytvářejí umělé bytí, v němž brzy nebudou moci žít všechny vyšší formy života. Hrozí, že z našeho zavinění se Země stane neobyvatelnou.
Dnes je nám však namlouváno, že stačí snižovat ekologickou stopu, najít vhodnější zdroje energie, snižovat množství a charakter odpadů. Ústavy států svým důrazem na lidské zájmy však nabádají k pustošení Země. Znovu a znovu deklarují práva lidí, ale upírají práva širšímu systému, pozemské přírodě, která život na planetě, a tedy i kulturu, umožňuje.
Film, který byl uveden v České televizi a jehož autory jsou Josef Šmajs, Vladimír Kunz a Augustin Rosa, vyzývá lidi, aby v souladu s vědeckým poznáním a novým ontologickým konceptem Země nutili své vlády a parlamenty k přijetí biofilní orientace kultury, k jediné možné strategii lidského přežití na Zemi. Vyzývá vědce, umělce, politiky a odpovědné občany, aby se postavili za Zemi, za přiznání její přehlížené svébytnosti a subjektivity.
(Text vyšiel v českom webovom časopise !Argument. Nie je určený pre šírenie na iných weboch.)
SÚVISIACE:
Jana Létalová: Válka se Zemí: Zamyšlení nad dokumentárním filmem Josefa Šmajse
Jedna odpoveď
Absolútne súhlasím s prof. J. Šmajsom, že je potrebné vytvoriť a presadiť biofilnú kultúrnu paradigmu, on sám sa o to dlhodobo pokúša početnými vedeckými, už i v medzinárodnom kontexte známymi prácami, a napokon i jedinečným – dá sa povedať – filozofickým filmom vyzývajúcim k zmene nášho vzťahu k Zemi. Zásadné zmeny duchovnej orientácie vyžadujú, ako filozof argumentuje, právnu podporu, s čím tiež možno súhlasiť. Domnievam sa, že v jestvujúcom a dnes prevládajúcom type spoločenského usporiadania zameraného na nekonečný ekonomický rast (a zisk) by taká podpora nemusela byť dostatočne účinná. Zásadná premena duchovnej paradigmy je podľa mňa ťažko dosiahnuteľná bez zásadnej zmeny sociálneho usporiadania, a zdá sa, že na ňu dozrieva čas… Bolo by žiaduce, aby film hovoriaci o vojne so Zemou sme čím skôr mohli uvidieť v rámci programov Slovenskej televízie.