Demokracii dnes ohrožuje systém, který pomáhala vytvořit: celosvětová technosféra – globální kultura.
Slovo demokracie vzniklo volným překladem řeckého „vláda lidu“. Nezpochybňuji demokracii, jen chci naznačit, že její role, podmíněná vlivem antropocentrismu, se dnes komplikuje. Vidíme téměř na každém kroku, že selhává jednostranný důraz na zájmy obyčejných lidí. Neustávající zbrojení a války mezi dnešními politickými protivníky spolu s pustošením Země dávají tušit, že jde o cosi vážnějšího, než jsou obvyklé lidské potřeby. Poprvé jde o to, že demokracii neohrožuje jen totalita a vlády dědičných klanů, ale evoluce kulturního systému, který díky ní vznikal. Ohrožuje ji v kultuře vestavěný antropocentrismus.
Zdálo se, že po vzniku vědy a jejím vstupu do společenského života v novověku bude obecný lidský zájem na spravedlivém životě hájit vědecká politika. Dnešní politika se však lidských zájmů dovolává, jen když tuto podporu potřebuje. Zejména svobodné volby jsou založeny na souhlasu většiny občanů. Tento většinový, a dnes proto nekvalifikovaný, souhlas potřebuje politika k tomu, aby zvolení „zástupci lidu“ mohli prosazovat a hájit zájmy jiných společenských subjektů: států, náboženských a vojenských uskupení, firem a korporací.
Je ovšem spravedlivé říct, že tato situace odpovídala době, kdy se rodily moderní buržoazní státy a instituce, a kdy v podstatě neexistovala kultura dnešního planetárního typu a rozsahu. Demokracie byla proto adekvátní počátkům kapitalismu a průmyslové revoluce, období vstupu mechanické přírodovědy do hospodářství. Společenský rozvoj v této fázi, kdy téměř neexistovaly společenské a biologické vědy, vycházel hlavně ze zkušenosti a sledoval růst produktivity práce, blahobytu a bohatství.
Je proto zřejmé, že tu ještě převládal soulad mezi lidským jednáním a schopností obyčejného myšlení důsledky lidské aktivity dohlédnout a kontrolovat. Období takové částečné shody však po vzniku moderních institucí, vědy a techniky postupně končilo. Ekonomické zájmy podnikatelských subjektů přinutily vědu i politiku k účasti na přípravě a vedení válek, ke dvěma velkým celosvětovým ozbrojeným konfliktům. I po druhé světové válce, kdy se konečně zdálo, že rozpory mezi národy a státy už budou řešeny jen mírovou cestou, nastalo po jisté době znovu hledání protivníků a horečné zbrojení.
Demokracie, která se mezitím rozšířila i do zemí, kde dlouho existovaly jiné politické systémy, nic na této planetární situaci nezměnila. Neustále žijeme ve strachu z války, zbytečně zbrojíme, strašíme a obviňujeme se z malé účasti na kolektivní obraně. Spolu s tímto smutným procesem zatěžujeme a pustošíme Zemi, vedeme nevyhlášenou válku s planetou. Demokracie, jíž se v politických proklamacích dovoláváme, je bez omezení antropocentrismu neúčinná, bezzubá.
Je obtížné stručně naznačit, co musí lidstvo udělat, aby tento stav překonalo. Vrozená útočná adaptivní strategie našeho biologického druhu, která zatlačila právě tak vrozenou strategii biofilní, tj. respekt a uctívání planetárního života, se prosadila na úrovni celé kultury. Ještě jinak řečeno, když jsou důsledky lidské aktivity ničivé v rozměru planety, nemůžeme trvat na cestě, která zkázu vyvolává. Musíme na všech úrovních poznání a aktivity uznat, že lidská kultura vznikala živelně, že rostla a rozšiřovala se po celé Zemi, aniž by vycházela z vědeckého poznání filozofické ontologie, z antropologie, biologických a společenských věd. Musíme uznat, že ji mohl dlouho podporovat a zajišťovat jen obecný lidský souhlas, jen zájem lidí na rozvoji kulturního systému. O mnohostranné závislosti lidmi vytvářeného systému kultury na zdraví širšího systému planety obyčejní lidé nemuseli v této době nic určitého vědět.
Co nám tedy může pomoci? Zdá se, že ani pouhá větší tradiční vzdělanost nepomůže. Nepomůže ani přímá demokracie. I kdyby si naprostá většina dnes žijících lidí přála zastavit reklamu, války, zbrojení a válečné přípravy, kulturní systém, který se jejich aktivitou vytvořil, má už své opory, vlivné zastánce a mluvčí.
Pomoci může jen nová filozofie problému, jen spolupráce dvou různých protikladných přístupů: shora i zdola. Filozofie, biologické a společenské vědy se musejí pokusit mezi všemi lidmi šířit už poznanou pravdu: jsme normální biologický druh, závisíme na biosféře každým nadechnutím, každým douškem vody, každým soustem.
Evolučně vytvořenou biodiverzitu v její nynější struktuře musí kultura zachovat za každou cenu. Predátorský růst kultury musí nahradit její uvážlivý rozvoj biofilní, proces respektující a uctívající nikoli jen člověka, ale pozemský život ve všech jeho podobách. A toto jednoduché hledisko se musí stát základem nového pojetí politiky, vědy, vzdělanosti a demokracie. Nikoli jen zájem o okamžitý prospěch lidí, ale také vláda ontologicky osvícených politiků a občanů, kteří rozumějí nové planetární situaci, mohou být východiskem dlouhodobého pozitivního vlivu demokracie na planetu. Bez spolupráce s ontologicky kompetentní politikou, zůstává demokracie ozdobou předčasného zániku kultury.
(Text vyšiel na českom webovom časopise !Argument)
