Rozumíme dnešnímu světu?

Ilustrácia: Easy-Peasy.AI

Kdysi, na počátku kultury, to nevadilo. Každý přírodní živočišný druh se chová tak, že se snaží růst a zmocnit se co největší části okolního prostředí. Spoléhá na to, že příroda nahradí a opraví to, co spotřebuje nebo zničí. Také na počátku lidských dějin byl tento původní způsob chování a chápání světa Zemi přiměřený. Dílčí kultury se v přirozeném prostředí rozšiřovaly, vzájemně soutěžily, napadaly se, potlačovaly a stěhovaly se za příznivějšími podmínkami života.

Dnes, kdy jsme planetu obsadili a dobyli, přírodní podmínky již rozmachu kultury neodpovídají. Země je kulturou oslabená a nachází se v ekologické nerovnováze. Nepřímo o tom svědčí i dnešní radikální změny klimatu v Evropě a narůstající požáry, bouře a záplavy v různých částech světa.

Vzájemné soupeření dílčích kultur není sice ani dnes méně agresivní, ale získalo nové rysy. Už nejde v prvé řadě o potlačení odporu původních obyvatel, o porobení jejich etnické odlišnosti a zcizení jimi vytvořeného bohatství. V důsledku protipřírodního nastavení kultury a rozmachu její vědecké a technologické evoluce jde bohužel o vnucování politické vůle protivníkovi nejen prostřednictvím tradičního zabíjení lidí, ale stále více i dnešními způsoby komplexního ničení všech jeho výtvorů včetně přírodního území.

A právě v tom – podle mého názoru – spočívá podstata dnešního způsobu nesprávného pochopení světa. Politickou vůli nelze totiž vnutit Zemi a snadno ani dnešnímu protivníkovi.

Celý život se snažím ukazovat, že žijeme v ohrožené kultuře a že kultura byla kdysi nesprávně nastavená na válku se Zemí. Válka dnes ničí širší přírodní systém, který nevytvořila, ale na němž existenčně závisí. Jinými slovy řečeno, snažím se ukazovat, že dnes na Zemi existují jen dvě různé, ale protikladné globální evoluce, které se střetávají: evoluce přirozená a evoluce kulturní.

Tuto elementární skutečnost patrně uzná většina dnešních lidí. To ale vůbec neznamená, že tato většina, včetně myšlení dnešních volených politiků, světu rozumí. Navzdory pokroku v přírodních i společenských vědách se totiž stále reprodukuje škodlivý biologicky podmíněný antropocentrismus, tj. úvahy o světě jen z hlediska krátkozrakých lidských zájmů. Stačí sledovat dnešní média a veřejné diskuse, abychom pochopili, že novináři i politici jsou zmateni v tom, čemu se tradičně říká světonázorová moudrost, nebo, mými slovy, správná ontologická představa skutečnosti vůbec.

Domnívám se, že dnes nám všem chybí širší filozofické myšlení. Pro co největší srozumitelnost zůstanu jen u výše zmíněné evoluce.

Pro veřejnost je slovo evoluce spojeno hlavně s představou vzniku biologických druhů přirozeným výběrem, se jménem Charlese Darwina. Pro správné pochopení dnešního světa je však nezbytné chápat evoluci nejen jako základní vlastnost spontánní aktivity vesmíru, tj. také jako vlastnost aktivity neživých i živých struktur Země, i jako základní vlastnost lidské aktivity kulturní.

Protože však pro celý vesmír platí již dříve objevené zákony zachování hmoty a energie, je zřejmé, i když širší veřejností obtížně pochopitelné, že evoluce může produkovat či ničit, jen tvary, struktury, uspořádanost, novou vestavěnou či zapsanou informaci.

Takže, vyjádřeno znovu pouze schematicky, i kulturní evoluce, člověkem zapálená relativně nedávno, může na Zemi vytvářet jen jiné struktury, jen jiné, pouze relativně svébytné kulturní bytí. Může vytvářet pro člověka, bohužel na úkor ničení okolního přírodního prostředí, jeho náhradní ekologickou niku. Ještě jinak řečeno, lidé mohou budovat kulturu pouze cenu zcizení funkční části pozemského prostředí, za cenu zpustošení krajiny a vyváženého systému Země.

Tento proces nebyl pochopitelně pro veřejnost i vědy dlouho patrný. Člověku příliš nevadil, protože ho přímo neohrožoval. Teprve v našem století začíná být hlubšímu filozofickému uvažování zřejmé, že globální kultura jemně vyvážený systém Země pustoší a že v kdysi nastaveném směru evoluce pokračovat nemůže.

Bohužel setrvačnost lidské kultury je taková, že se aktivně brání a potlačuje každou, i pozitivní filozofickou myšlenku. Argumenty o nebezpečném úbytku druhů, o dalším zamořování půdy, vody a ovzduší, o nesmyslných výdajích na zbrojení a vedení válek, nemají pro dnešní politiky, kteří sledují zejména své příští zvolení, dostatečnou váhu. Ani zvyšující se výskyt nových zhoubných nemocí u dětí a mládeže, včetně jejich rostoucí digitální demence, u nich zatím nevyvolává strach z povahy a směřování globální kultury.

Na závěr ještě dodám, že všichni dnešní lidé dnešnímu světu rozumět nemusejí. Stačí, když jejich vlivná a citlivá část pochopí, že planeta Země, nikoli její dočasní obyvatelé s jejich kulturou, je nejširším a nejmocnějším pozemským systémem s vlastní tvořivou evolucí, s kultuře nadřazenou subjektivitou. Stačí, když se ve volbách co nejrychleji pokusí o to, aby skončilo protipřírodní nastavení kulturní evoluce a aby zvítězil biofilní přístup k Zemi. Stačí, když se pokusí o přijetí a prosazení všem dílčím ústavám nadřazené a závazné Ústavy Země.

I když vím, že slova našeho etnického jazyka nemohou nikdy plně postihnout realitu, a že pro některé lidi i moudrá sdělení znamenají jen málo nebo nic, dovolím si na úplný závěr ještě jednu provokativní myšlenku.

Bez správného pochopení světa nemůže lidstvo za jeho další vývoj přijmout právní, ani širší morální odpovědnost. Může si samozřejmě myslet, že za evoluci globální kultury už dnes nenese odpovědnost, že vše záleží jen na přírodě.

Ale, teprve až potom, když tuto odpovědnost za kulturu z neznalosti nepřijmeme, převezme ji za nás širší a moudřejší systém. Planeta Země se postará o to, abychom jako druh předčasně vyhynuli z vlastní viny, z vlastní hlouposti.

Poznámka redakce:
První vydání autorovy Ohrožené kultury vyšlo v roce 1995, kniha Ústava Země. Filosofický koncept vyšla v pětijazyčné publikaci v roce 2015, dokumentární film Válka s Zemí vysílala ČT 2 v roce 2024 a 2025.
Pozn. Slovo: 21. 4. 2026 ho odvysielala aj slovenská televízia Dvojka.

(Text vyšiel na českom webovom časopise! Argument)