Nemají Evropané úplnou náhodou téhož nepřítele jako Rusové?

Jistěže mají Evropané téhož nepřítele jako Rusové. Ostatně jako i většina obyvatel Ukrajiny, rozhodně těch, kteří nepodporovali krvavé pučisty, domácí šovinisty, kompradory a korupčníky. Ostatně podobně jako jej má i mnoho dalších národů světa. Těmi nepřáteli jsou záhadné experimenty evoluce, o jakých neměl Darwin ani tušení, bytosti, které obsadily rozhodující místa v politice těch západních států, které tvrdě a bezohledně prosazují arogantní hegemonii spojenou s kořistnictvím. Tyto podivné (asi) mutace ve vývoji biologického druhu představují jednu z vrstev vládnoucí moci, jaká se nikdy nezastaví před riziky žádného počtu obětí.

Český lékař, Jan Hnízdil, zmíněné tvory považuje za psychopaty, a tuto diagnózu, která se opírá o odborné studie, jichž není málo, upřesňuje tím, že oněm stvořením jednoduše „chybí centra v mozku odpovědná za soucit, takže se podle toho i chovají“. Jiní studující tohoto zvláštního přírodního úkazu, odpovědného za extrémně nebezpečný vývoj Západu, je mají prostě za „monstra“. Domnívám se, že je možné pro ně dokonce stanovit i odborný latinský termín, jaký by snad mohl znít takto: „homo inhumanus“, tedy člověk nelidský.

Ten, kdo provokuje války mezi cizími národy, což činí jedině kvůli udržení a rozmnožení své moci a pro nekřesťanské zisky z krádeží, se rozhodně nesmí zvát „homo sapiens a ještě jednou sapiens“. I jednou „sapiens“ je pro něj příliš. Rozumný člověk, dvojnásob rozumný člověk, se takto přece nechová. Disponuje mozkovými centry odpovědnými za cit, za soucit, je vlastníkem odpovědnosti, takto nositelem odpovědného chování a jednání. Ale my nic z toho u vládnoucích struktur většiny Západu a u těch, kteří trůní nad nimi či se pohybují vedle nich, nespatřujeme. Ano, Charles Darwin by se nejspíš divil, jakými cestami experimentů či mutací se bude ubírat vývoj živočišného druhu, který on tak pečlivě studoval.

Jistěže, i vědní obory se vyvíjejí. Newtonova fyzika gravitace byla rovněž překonána kosmickou teorií strun, a Maxwellova teorie světla Einsteinovou teorií relativity, takže proč by se Darwinova evoluční teorie nemohla ve svém vývoji také někam posunout? Někteří filozofové dokonce očekávali, že se člověk vyvine v „nadčlověka“ a v některých hlavách se dokonce zrodil názor, že oním nadčlověkem jsou příslušníci některého etnika „už nyní“. Také se kvůli tomu událo mnoho tragédií. Ony experimenty evoluce, které se drží svých funkcí a moci doslova zakousnuti umělými protézami do kůže svých křesel, se samy označují za elity. Ve skutečnosti spíše představují mravní spodinu svých národů.

Ti z nich, kteří sice nestojí nejvýš v odstupňované hierarchii moci, ale zaujímají viditelné a přesto vlivné pozice v její struktuře, působí někdy dojmem, že se jedná dokonce o výsledky sériové výroby. Zjevem i pohlavím se sice tito jedinci od sebe navzájem liší, ale nikoliv absencí citových a odpovědnostních míst v centrální mozkové soustavě. Jsou naprogramováni na stejnou mluvu i myšlení, disponují velmi podobnými nonverbálními projevy a dokonale u nich absentuje sebereflexe. Můžete jim vysvětlovat, domlouvat, můžete před nimi logicky argumentovat, vše marné. Jsou naprogramováni na nepochopení všeho, co by mohlo zavirovat jejich program realitou. Všichni u řečnického pultu buďto rozhazují rukama nebo je před sebou spínají a zase náruč svoji rozevírají, jako by žehnali Městu a Světu. Střídají neústupné výrazy s fanatickými záblesky v očích. Při vzájemných setkáních se objímají, celují a hloupě se na sebe usmívají, to vše s kouzelnou falší. Jsou zkrátka jeden jako druhý, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala,“ radil bratranec Pepin z Hrabalových Postřižin. Můžete si ale koupit i je. Jsou vždycky na prodej!

Pokud se stane, že je jakási nezbytnost vyplývající z jejich funkce přišroubuje na židli před nějakým auditoriem, takže nemohou prchnout před projevem případného oponenta, potom si od začátku do konce řeči onoho dotěrného oponenta nasadí na tvář úšklebek, jaký prozrazuje, že žádný argument nemůže nikdy proniknout do jejich mysli, natož do svědomí. Kdyby se tak stalo, byli by nejspíš vráceni výrobci ještě před vypršením záruční doby. Asi k sešrotování.

Takto se opravdu zdá, že někde na okraji, možná Londýna, se hluboko v podzemí nachází tovární hala, montovna, v níž jako z kosteček lega jsou tyto experimenty evoluce montovány a kladeny na běžící pás, u kterého stojí dělníci, možná ještě potomci z bývalých britských kolonií, kteří jak ten či onen „politik“ projíždí ještě nezkompletován po pásu kolem nich, jen připínají kostečky. A na konci pásu jsou už připraveny krabičky, do kterých již kompletní (ovšem pozor, bez citových a odpovědnostních center) produkty padají. Posledním úkonem jejich sériové výroby je vložení do krabičky papírku s návodem k použití a přilepení cenovky, jaká svědčí o tom, za kolik měsíčně jsou ten či onen, ta či ona, ochotni dělat ze sebe hlupáky. Nebo jimi opravdu i být?

Je tedy vlastně otázkou, zda se v jejich případech jedná o nepředvídaný experiment evoluce, o mutaci, již Stvořitel či Matička příroda vyslali na svět jaksi per ludum (žertem), nebo je homo inhumanus prostým výsledkem některé západní konstrukční kanceláře a následné sériové výroby? V každém případě se jedná o experiment nesmírně nebezpečný, a to úplně každému člověku na evropském kontinentu, a to geograficky vzato od Normandie přinejmenším po Ural, neboť pozor, onen experimentální druh zcela postrádá citová centra a centra schopná uvědomit si důsledky vlastního chování. Proto snažně prosíme občany: „Už tyhle bytosti nikdy nikam a za žádných okolností nevolte, neboť ony opravdu nevědí, co činí. Bůh jim však neodpouštěj!“