Informace – nejdůležitější aspekt vesmíru

Žijeme sice v informační společnosti, ale fenomén informace chápeme hlavně sémanticky, jako vlastnost a význam lidmi sdělované zprávy, píše filozof Josef Šmajs.

Přitom je již řadu desetiletí zřejmé, že informace je nejdůležitějším aspektem vesmíru, že jako uspořádanost skutečnosti (jsoucna) vzniká samovolně, aktivitou přírodních systémů. Na planetě Zemi vznikla později i aktivitou živých systémů, a samozřejmě, také zvláštní aktivitou lidskou. Je vlastně tím, co jako důležitý rys skutečnosti může narůstat, nebo seztrácet. Látka ani energie tuto vlastnost nemají, platí pro ně fyzikální zákony zachování.

V této souvislosti je také zajímavé, že zánik informace, tj. růst entropie jako přirozeného rozpadu uspořádanosti, byl fyziky teoreticky rozpoznán už téměř před dvěma stoletími (Boltzmann, 1877). Přirozený vznik uspořádanosti aktivitou v otevřených nelineárních systémech byl naopak odhalen teprve nedávno (Prigogine, 1977).

Na tomto místě je vhodné také připomenout, že brněnský opat Mendel, jehož přínos vědě u nás není doceněn, neobjevil nic menšího, než že živé systémy nedědí jen pozorované vlastnosti, jak se v té době všeobecně soudilo, ale především neznámé faktory dědičnosti, tj. vnitřní informaci, o níž v té době nevěděl ani Darwin.

Ještě připojím osobní poznámku, že o informaci se zajímám dlouho, od doby svého studia na vysoké technické škole, kdy jsem rozpoznával, že ani přírodní vědy podstatu svého oboru plně nechápou, že se pokoušejí jen etnickým jazykem dekódovat informaci obsaženou v přirozených strukturách. A přibližně od té doby také vím, že většina lidí nedokáže o tomto problému kriticky uvažovat, že se spokojí s tím, že se jedná o problém odborníků a filozofů. Patrně si myslí, že člověk podstatě informacím pro běžný život rozumět nemusí.

Hluboce s takovým názorem nesouhlasím. Už v minulé úvaze Rozumíme dnešnímusvětu? jsem napsal, „že pokud světu správně neporozumíme, nemůžeme za jeho budoucnost přijmout odpovědnost.“ Tu odpovědnost máme vzhledem k rozsahu a vlivu naší globální aktivity na planetu. A bez pochopení fenoménu informace pravdivé porozumění světu možné není.

Z toho, co už bylo řečeno, vyplývá hlavně to, že chápání informace jen jako informace sémantické, tj. jako vlastnosti člověkem sdělované zprávy, které dnes ve veřejnosti převládá, je nejen zúžené, ale i chybné. Je přímým důkazem antropocentrismu v našem myšlení a jednání, je součástí lhostejnosti k budoucnosti, kterou svým jednáním odkazujeme potomkům.

Ale ani zmíněné širší pojetí informace jako uspořádanosti jsoucna podstatu pojmu nevyčerpává. Vedle tohoto pojetí je nezbytné uznat, že po vzniku kultury lidskou aktivitou vzniká zcela jiná vestavěná i zapsaná informace, nová nepřírodní skutečnost, a teprve pak také druhotný problém lidského chápání informace, tj. jejího správného sémantického obsahu.

Takže v této stručné stati (problému informace věnuji ve své poslední knize Pes je zakopán v ontologii více než 30 stran textu) se nejprve podívejme na dva různé typy informace, na informaci přirozenou a informaci sociokulturní.

Přirozená a sociokulturní informace

Bylo již řečeno, že přirozená informace je nejdůležitějším aspektem vesmíru. Po Velkém třesku vznikala spontánní aktivitou veškerá dnešní uspořádanost, včetně biologické uspořádanosti Země. Proto také souhlasím s málo známým, ale už dříve publikovaným názorem, že vesmír vnikl z ničeho, z pomyslného počátečního bodu nula. Zmíněnou aktivitou v něm postupně vznikaly všechny hvězdy a galaxie (dnes vesmír obsahuje kolem 100 miliard galaxií a v každé kolem 100 miliard hvězd) a v jedné z nich se nachází i naše Slunce a planeta Země.

Záměrně dále pominu, že problém zápisu informace v přirozených neživých strukturách je dosud teoreticky nejasný. Je však zřejmé, že se také reprodukují s podobnou věrohodností jako pozemské struktury živé. Vidíme to na prvcích periodické soustavy, struktuře abiotických molekul, nerostů a hornin. Pokud jde o přirozenou informaci živých systémů, která je dnes širší veřejností chápaná hlavně jako informace genetická, pak v této oblasti je užitečné rozlišovat její strukturní a sémantickou formu.

Prototypem strukturní formy biotické informace je už zmíněná informace genetická. Vzniká dlouhým, a ne zcela známým procesem vývoje života a biologických druhů. Zapisuje se ve dvojité šroubovici nedávno objeveným jazykem nukleových kyselin čtyřmi písmeny A-C-G-T (adenin, cytosin, guanin, thymin). Genetická informace představuje „stavební plán“ živého organismu. Je vysoce stabilní, neboť ji tvoří sekvence chemických sloučenin, nukleových kyselin.

Při reprodukci života se předává především vertikálně. Ale už z toho, jak je zapisována a předávána, plyne její odlišná podstata od naší více známé informace sociokulturní. Ještě jinak a souborněji řečeno, typ informace je dán aktivitou systému, jehož je informace produktem a jemuž slouží.

Jinými slovy to vystihl i postřeh mého žáka: „zatímco živočišná říše se neomylně řídí chemickými signály a pachy, pak člověk umělými pojmy. To je příčina nesprávného čtení biotického světa. Se světem umělých pojmů se pak velmi snadno manipuluje (média).“

Genetická informace vzniká přirozenou aktivitou živých systému, přirůstá, mění se (mutuje) a ztrácí v procesu vzniku, vývoje a zániku biologických druhů. Není však jedinou informací, která v živých systémech přirozeně existuje. Vedle ní vzniká aktivitou druhů také méně známá informace epigenetická, která se později ukládá hlavně v centrální nervové soustavě živočichů. Ta se na žádné společné signály u biologických druhů nepřevádí, zaniká spolu s nimi, ale u člověka se stala nosičem lidského vědomí.

Sociokulturní informace, kterou přirozená biotická evoluce nevytváří, je tedy produktem pouze lidské aktivity. Zapisuje se naším etnickým jazykem, kterým se snažíme získávat, pochopit a rozluštit informaci přirozenou. Její přiměřenost životu na Zemi je podmínkou dalšího příznivého, dlouhodobě možného vývoje globální kultury.

Tato informace plní v kultuře analogické funkce, jako v živém světě informace přirozená. Stává se zápisem kulturního vývoje, oporou jeho odlišnosti od přírody, a dnes i předpokladem podmínek kultury dlouhodobě možné. Sociokulturní informace, tvořená umělými a významově nepřesnými pojmy etnických jazyků, je základem „stavebních plánů“ sociokulturního světa, zejména technosféry. Je „odtržena“ od světa živé přírody, což zakrývá fakt, že aktivity lidí poškozují podmínky života. Jde o informaci, která má rovněž formu strukturní i sémantickou. 

Strukturní formou sociokulturní informace se dnes stává zejména informace vědecká. Přestože má i výše zmíněnou složku sémantickou, více přístupnou obyčejnému lidskému vědomí, stala se přímým návodem pro formování materiální kultury a techniky. Zpředmětňuje se v kulturním systému, je oporou jeho jedinečné reprodukce a evoluce. Její účinek je dobře patrný na vnějších formách nynější materiální kultury a techniky, a bohužel i na prohlubování konfliktu kultury se Zemí.

Sémantická složka sociokulturní informace, závislá na pochopení širšího okruhu lidí, však může o vlivu vědecké strukturní informace výrazně spolurozhodovat. Proto tak narůstá význam kdysi chybně zvoleného protipřírodního nastavení kulturní evoluce. Narůstá tím ale i příležitost praktické politiky – s podporou vzdělané veřejnosti zvrátit toto chybné nastavení na novou orientaci dlouhodobě možnou, na záměrně zvolenou evoluci kultury biotické, orientované na zachování a podporu života.

Konflikt globální kultury a mateřské přírody

Na závěr ještě dodám, že dnes na Zemi existuje nebezpečný konflikt systému globální kultury a původní mateřské přírody. Na evolucí vytvořenou rovnováhu neživé a živé přírody jsou adaptovány všechny biologické druhy včetně druhu našeho. Země se nemůže adaptovat na tento konflikt, ani na pokračování nynější orientace kultury. Nemůže přečíst, ani se přizpůsobit naší vestavěné či volné protipřírodní kulturní informaci. Proto potřebujeme zastavit zbrojení a všechny ničivé války, včetně dnes ignorované války kultury se Zemí. Potřebujeme nejen pravdivou strukturní informaci vědeckou, respektující podstatu přírodního i kulturního světa, ale i méně adekvátní informaci sémantickou. Potřebujeme přiměřeně poučenou veřejnost, která zajistí, aby praktická politika takovou pravdivou interpretaci světa přijala a prosadila.

(Uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)