Fotozdroj: creativecommons
Citát – charakteristika naší epochy:
„Vaše Veličenstvo, zvažte prosím, že jsme ve Walesu, ne v Anglii. Projevení emocí tu považují nejen za vhodné, nýbrž se očekává. (…) Já nejsem proti něčemu. Jsem pro něco. Svou zem, svou kulturu a nejvíc ze všeho pro svůj jazyk. Britská monarchie vnucuje jistý druh uniformity, která automaticky potlačuje identitu nás ostatních všudypřítomnou anglickostí.“ (zdroj ZDE)
To jsou věty, které mi nejvíc mluví z duše v americko-britském seriálu Koruna, jehož šest řad, které mapují britské dějiny od 1. světové války do roku 2005, v letech 2016 – 23 uvedla na obrazovky firma Netflix. Jejich nebritská kritičnost je podle mě daná tím, že tatínek autora seriálu, Petera Morgana – vl. jm. Morgenthau, nar. 1963 – byl německý Žid a maminka Polka. (Jeho tchán byl sice velký propagátor angloglobalizace Karel Schwarzenberg, ale s jeho dcerou, a tedy i s ním, se Morgan – dost logicky – rozvedl…)
Kdy se vlastně celá tato první známá globální hegemonie jediné jazykové kultury v dějinách světa začala?
Prvním mezinárodně (což tehdy znamenalo papežem) uznaným králem Anglie byl Vilém Dobyvatel, který byl kromě toho vévodou francouzské Normandie. Vládl v letech 1066 – 87.
Vratislav II., vládnoucí v letech 1085 – 92 jako první český král + král polský (jako král byl Vratislav I.), byl vedle toho i údělným knížetem moravským, markrabětem saské Východní marky, Lužice a Míšeňska, a navíc čestným biskupem pražským. Území, jemuž první český král Vratislav vládl, bylo rozlehlejší než území prvního anglického krále Viléma, a Vratislavova církevní moc byla neporovnatelně větší.
Vilém byl ve své normandské dynastii první, který ovládl Anglii, v níž byl do té doby jen jednou na zahraniční státní návštěvě. Byla to tradice jeho rodu: jeho první doložený předek Rollo přišel z Norska bojovat do Francie, kde si vybojoval území kolem Paříže, načež jeho potomci přijali francouzštinu – a když jeho potomek Vilém o 159 let později okupoval Anglii, přijali jeho potomci zase místní anglosaštinu, později mírně „znečištěnou“ jejich francouzštinou. Z tohoto spojení vznikla moderní angličtina a tato technika vikingských norsko-francouzských koloniálních dobyvatelů někam přijít a z tamní nové „vlasti“ vládnout jiným, anglicky mluvícímu světu zůstala dodnes.
Přes obrovský vliv tradice a starobylosti rodu ve středověké společnosti kontinentálním evropským dynastiím, jako byli Vratislavovi Přemyslovci, mocensky nijak nepomohlo, že ve Vilémově době seděli na českém (předtím knížecím) trůně historicky doloženě už 200 let (od prvního historicky doloženého Bořivoje I.); a reálně možná o dalších 250 let déle: Od zatím nedoložených prvních Přemyslovců – To, že ještě v roce 1910 nebyly historicky doloženi ani svatý Václav s bratrem Boleslavem, ani jejich otec Vratislav, ani jejich rodiče Bořivoj a Ludmila, zatímco dnes doloženi jsou, nám dává schliemannovskou naději na doložení dalších tradovaných přemyslovských generací). Nepomohlo jim ani, že se někteří z nich namísto vnější kolonizace snažili osobním uvitřněním „kolonizovat sebe samé“ (přemyslovský rod dal světu tři svaté pacifisty a šiřitele dobročinnosti a kultury, Svatou Ludmilu, Svatého Václava a Svatou Anežku).
Normandská dynastie si ve vnitřní kultivaci nelibovala a z královských nástupců normandského rodu na londýnském trůně se dodnes stal svatým jen král Karel I. (1625 – 1648) – výhradně proto, že ho během Cromwellovy republiky sťali, čímž se stal mučedníkem anglikánské církve. Tu si 115 let předtím založil a do jejího čela se postavil jeho předchůdce Jindřich VIII., aby se po světském zbavil i náboženského vlivu Evropy – kterou ponechal jejímu osudu a podle tradice vikingských Normanů namísto morální kolonizace vlastní osoby započal s kolonizací neevropského zámoří. Legendární sukničkář Jindřich nedohlédl, jak úspěšné a dlouhodobé následky bude jeho projekt mít…
Psali jsme
Fanatičtí progresivisté i šovinisté, spojte se! (A zmizte.) Svět Tomáše Koloce
Zajímaví, ale neviditelní
Mnohý z faktů, o nichž se teď zmíním, vás asi překvapí – a i to je důsledek monopolu, o němž tu mluvíme a který má dnešní anglosaská kultra nad světovými médii:
Na světě je celkem 18 vládnoucích královských rodin a celkem 30 dynastií/monarchů vládnoucích dalším samostatným monarchiím, tj. císařstvím, sultanátům, knížectvím, velkovévodstvím a teokratickým monarchiím, nepočítaje v to četné monarchy, jejichž monarchie jsou součástí větších federací anebo se v exilu ucházejí o trůn, z něhož byly svrženi – jako například dnes čím dál slyšitelnější exilový íránský císařský korunní princ Rezá. Řada z nich je překvapivě vysoce zajímavá. Například:
Jordánský král Abdalláh II. (nar. 1962) je vojenský letec, který po svém výcviku v Británii a USA postavil letectvo, jež v roce 2015 doslova rozdrtilo Islámský stát v Iráku a Sýrii, čemuž napomohl i informačně, protože jako potomek proroka Mohameda pro celý islámský svět vyhlásil bojovníky Islámského státu za bezprávné odpadlíky.
Dánská exkrálovna Markéta II. (nar. 1940, královnou byla 1972 – 2024) je ilustrátorka knih a divadelní a filmová scénografka a kostýmní návrhářka, která i v době, kdy ještě byla hlavou státu, pracovala „na place“ jako každý jiný člen filmového štábu. (Mimochodem první Markétou na dánském trůně byla dcera prvního českého krále, který tento titul získal i pro své dědice, Přemysla Otakara I. Pro její laskavost a sociálnost jí dánský lid vymyslel přezdívku Dagmar = Paní dne.)
Kambodžský král Norodom IV. (nar. 1953) byl před rokem 2004, kdy se stal králem své vlasti, mezinárodně proslulým baletním mistrem a profesorem baletu v Paříži, což byl obor, jímž na AMU zakončil svá 13letá studia v Praze (1962 – 1975).
Pro české bulvární novináře by zase mohla být zajímavá exkrálovna Malajsie Nur Diana Petra (nar. 1988), která je, stejně jako Norodom IV., česky mluvící. Narodila se totiž jako Jana Jakoubková v Praze, kde ji potkal a v roce 2010 si vzal sultán malajsijského státu Kelentan Mohamed I., který byl v letech 2016 – 2019 jako král hlavou celé Malajsijské federace.
Velmi zajímavý a dramatický potenciál má i život bývalého španělského krále Juana Carlose I. (nar. 1938), který fakticky sám porazil jednu mocnou fašistickou diktaturu v Evropě. Narodil se v exilu a po pozvání diktátora Franka k návratu do vlasti musel léta předstírat loajalitu, aby po Frankově smrti mohl zemi zdemokratizovat – načež v roce 2014 v reakci na úplatkářskou aféru v rodině a na svůj (dnešní společností neakceptovaný) koníček (lov slonů v Africe) čestně odstoupil. Ačkoli Španělsko je, jak v Evropě, tak ve světě stejně silná kultura, jazykově dokonce silnější (anglicky mluví doma 380, španělsky 485 milionů lidí), odchodu španělského krále po 38 letech na trůně (!) si (oproti takřka dennímu zpravodajství o tom, co dělá William, Kate, Harry, Charles, Camilla…) ve světových médiích skoro nikdo nevšiml, natož aby o španělském králi a jeho rodu někdo natočil seriál. Což se týká i všech výše jmenovaných zajímavých monarchů.
Proč..?
Psali jsme
Mluví hlava státu česky? Líp, než ta naše. Vše nejlepší, Norodome Sihamoni. Svět Tomáše Koloce
Proto! aneb Nezajímaví, ale preferovaní
Všechny tyto zajímavé osobnosti jsou neviditelné díky v úvodním citátu zmíněné „všudypřítomné anglickosti“ vládnoucí dnešním světovým médiím, pro něž fakticky existuje jen jediná monarchie a pro něž po léta existovala jen jediná královna, nudná a nevzdělaná (o čemž se z historicky věrného seriálu Koruna dozíte svoje) chovatelka koní a psů Alžběta II., a dnes pro ně existuje jen jediný král. Karel III. Ten je „zajímavý“ tím samým, čím je „zajímavé“ celé anglické jazykově-kulturní impérium = dosud formálně vládne rychle se rozpadající zbytkové „Říši, nad níž Slunce nezapadalo“. Ačkoli z 53 dnešních států, jejichž hlavou byla na počátku své vlády jeho matka Alžběta II., zbylo jejímu synovi Karlovi jen 15 (naposled si republiku nezávislou na Londýnu roku 2021 vyhlásili obyvatelé karibského státu Barbados, rodiště světoznámé Rihanny), patří do nich i Austrálie a Kanada, což i z Karla dělá „vládce“ nejrozlehlejšího území na světě (většího, než je rozloha nejrozlehlejšího státu na světě, jehož jméno a jméno jeho kultury je dnes – kromě povinných nadávek – naopak mediálně nevyslovitelné…).
Ve skutečnosti ale Jeho Veličenstvo Karel III., král Austrálie, Kanady, Nového Zélandu, Papuy-Nové Guineje, Belize, Jamajky, Baham, Grenady, Svatého Kryštofa, Vincence a Lucie, Antinguy, Tuvalských a Šalamounových ostrovů, a samotřejmě taky slavného „Spojeného“ soustátí Velšského knížectví a dvou a čtvrt království (tedy Anglie, Skotska a většinově protestantského území na severovýchodě vlasti bývalých králů irského katolictví) těmto územím nijak nevládne – ba dokonce v těchto zemích podle jejich ústav nesmí volit, ani se veřejně vyjadřovat k čemukoli v jejich politickém směřování.
Musí mlčet i k tomu, co je podle mého v jeho vlasti a kultuře nejzhoubnější: jak dnešní britská státní správa podlézá militantům z nekompatibilních kultur, které by například jeho výše zmíněný jordánský kolega Abdalláh II. v rámci svých pravomocí bez milosti zneškodnil (viz. v těchto dnech opět aktuální kauza smrti britského Poláka Henryho Nowaka, na níž se díky svým „korektním pravidlům“ podílela i britská policie, načež Britové vyšli do ulic).
„Cenou útěchy“ pro Karla III. za tuto frustrující zbytečnost jeho osoby a fosilie britské monarchie je pak zmíněná setrvačně fungující hegemonie jeho rodiny a jazykové kultury ve světové kultuře a médiích.
Zdroje: Seznam.cz, Novinky.cz, Radio Proglas, Wikipedia, seriál Koruna
(Text vyšiel na krajskelisty.cz)
