Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s Dr. Čeng Čchang-čungem (ZHENG Changzhong), profesorem a školitelem doktorandů na Fakultě mezinárodních vztahů a veřejných záležitostí Fudan University a ředitelem Výzkumného centra pro budování strany a národní rozvoj na Fudan University (think-tank univerzity v Šanghaji).
Celý svět vnímá, že se Čína stala prakticky nejrozvinutější a nejsilnější ekonomikou tohoto světa a také technologickým gigantem, který ke svému rozvoji používá nové nástroje, jako je umělá inteligence (AI). Co ale stojí v základu tohoto úspěšného rozvoje?
Klíčovým prvkem je systematické plánování. Jak praví staré čínské přísloví: »Plánování přináší úspěch, nedostatek plánování vede k neúspěchu«. Tato moudrost hluboce odráží racionální přístup čínské společnosti – jak v osobním, tak i v celospolečenském měřítku.
Systémové plánování začalo v Číně už v roce 1953. O rok později, po vzniku tzv. Nové Číny, byl první plán oficiálně schválen Národním shromážděním lidu. Od té doby prošel čínský plánovací model více než sedmi desetiletími vývoje. Dnes zahrnuje čtyři hlavní kategorie: celkové plánování (například pětileté plány), územní plánování, specializované plány a regionální plány. Celá země postupuje podle »jednoho plánu«, který sjednocuje síly, zdroje i směry rozvoje a slouží jedinému cíli – modernizaci země.
Nejdůležitějším nástrojem je pětiletý plán národního hospodářského a sociálního rozvoje. Ten stanovuje hlavní cíle každého období, nastavuje priority a určuje, jak budou rozdělovány zdroje. Od roku 1953 Čína sestavila 14 pětiletých plánů, přičemž nyní probíhá příprava patnáctého.
Plány však nevznikají za zavřenými dveřmi. Vycházejí z aktuálního domácího i mezinárodního kontextu, opírají se o vědecký výzkum a širokou veřejnou debatu. Do procesu se zapojují odborníci, výzkumné instituce i občané. Například při přípravě 14. pětiletého plánu bylo prostřednictvím internetu shromážděno přes milion návrhů od veřejnosti. Tím dochází k propojení tří klíčových prvků: vedení Komunistické strany Číny, vědeckého rozhodování a demokratického dialogu.
Každý pětiletý plán následně schvaluje Lidové shromáždění, čímž získává právní závaznost a stává se nástrojem, jehož plnění je důsledně vyžadováno.
Rozvoj země stojí především na lidech – na podpoře talentů, kteří jsou tvůrci tisíců nových patentů, technologií a inovativních postupů. Jinými slovy: opírá se o vzdělávání. Jakými proměnami prošel čínský vzdělávací systém v posledních dekádách?
Dynamický rozvoj vysokého školství v Číně začal s politikou reforem a otevření země v roce 1978. Tehdy bylo naléhavě potřeba nastartovat hospodářský i společenský rozvoj, ale chyběli kvalifikovaní lidé. V celé zemi však existovalo jen 598 vysokých škol – což bylo pro zemi s miliardovou populací zcela nedostatečné.
S postupující modernizací rostla i poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících, a Čína proto začala masivně investovat do budování vysokých škol a rozšiřování přístupu ke vzdělání.
Výsledky jsou patrné: na konci roku 2023 fungovalo v zemi přes 3000 vysokých škol, které navštěvovalo téměř 48 milionů studentů. Z toho přibližně 3,9 milionu tvořili studenti postgraduálního studia. Hrubá míra zápisu na vysoké školy dnes přesahuje 60 %, což znamená, že většina mladých lidí má reálnou šanci získat vysokoškolské vzdělání. Ti, kteří se rozhodnou jinak, pokračují na odborných školách nebo vstupují rovnou na trh práce.
Vysokoškolské vzdělávání v Číně tak během několika desetiletí prošlo skokovým vývojem – od elitního systému určeného pro omezený počet studentů k masovému modelu, který dnes představuje největší systém výchovy talentů na světě. Vyprodukoval už stovky milionů kvalifikovaných odborníků.
Jak ale vypadá čínský vzdělávací systém jako celek? Proměnila se i nižší úroveň školství a příprava na povolání?
Čínské odborné vzdělávání je rozděleno na dvě úrovně – střední a vyšší. V celé zemi dnes funguje přibližně 7000 středních odborných škol a kolem 1600 vyšších odborných škol. Ty společně vytvářejí rozsáhlou síť, která připravuje specializované technické pracovníky pro širokou škálu průmyslových odvětví.
Moderní odborné vzdělávání se v Číně vyvinulo z tradičního učňovského modelu v komplexní systém školní přípravy. Kombinuje výuku podle učebních plánů ve třídách s praktickými projekty ve spolupráci s podniky. Nadále přitom zůstává zachována podstata tradičního »mistrovského« přístupu – tedy individuálního předávání znalostí, avšak doplněná o moderní výukové metody.
Na nejvyšší úrovni vzdělávání pak stojí univerzity. Vezměme si jako příklad moji domovskou instituci – Univerzitu Fudan. Jde o výzkumnou univerzitu s více než 30 000 postgraduálními studenty a více než 10 000 studenty bakalářského studia. Počet studentů navazujícího studia tedy výrazně převyšuje počet těch bakalářských.
Tzv. klíčové univerzity, jako je Fudan, se více soustřeďují na výchovu vědeckých kapacit a základní výzkum. Většina ostatních vysokých škol a univerzit se pak zaměřuje především na bakalářské programy, v nichž propojují teoretické vzdělání s praktickými dovednostmi, a připravují tak odborníky pro konkrétní odvětví ekonomiky.
Studenti se tedy na školách učí moderním postupům nejen v teorii, ale i v praxi. Digitalizace tak prostupuje celou zemí a zasahuje nejen do vzdělávání a výroby, ale i do všedního života…
V posledních letech vlna digitálních technologií v Číně radikálně mění sociální strukturu. Od ekonomických modelů po struktury správy, od kulturních ekosystémů po veřejné služby, digitální technologie tak prolomily tradiční hranice aplikací a staly se hlavním motorem národního rozvoje, ale například i transformace měst.
Nemůže ale digitalizace ovlivnit každodenní život lidí i negativně? Například – nemohou lidé přijít o práci?
Rozvoj umělé inteligence a robotizace výroby přináší výzvy nejen pro Čínu, ale pro celý svět. Je to výzva pro výrobní síly i pro samotný proces vývoje lidstva. Nemůžeme tento trend odmítat, protože z jiného pohledu jde o významný pokrok. Vývoj pokročilých technologií, vznik robotů a umělé inteligence přinášejí nutnost jim porozumět, abychom se mohli adaptovat a využít nové možnosti, které přinášejí.
Celá země usiluje o to, aby mladá generace a pracovníci uměli roboty programovat a ovládat, aby dokázali využít potenciál rozvíjejících se technologií a umělé inteligence. S tím úzce souvisí vzdělávání a rozvoj výzkumu v této oblasti. Potřebujeme najít nejlepší způsoby, jak nové technologie dále rozvíjet, a proto je třeba jim hluboce porozumět. V Číně proto rozvoj technologií nevnímáme jako hrozbu pro pracovní místa, ale naopak jako příležitost, která může lidem otevřít nové možnosti.
Mnoho lidí ale v umělé inteligenci vidí hrozbu. Stále jí dokonale nerozumíme, a tedy ji neumíme plně ovládat…
Je pravda, že jsme zatím nenašli způsob, jak AI plně ovládnout. Proto se ji snažíme co nejvíce poznávat, využívat ji v praxi a sbírat zkušenosti, které nám pomohou ji dále rozvíjet a přizpůsobovat lidským potřebám.
Určité problémy se objevují zejména ve venkovských oblastech. Ale i tam dnes mladí lidé běžně používají chytré telefony a počítače, takže se s výhodami AI seznamují přirozeně v každodenním životě. Starší generace samozřejmě měla s novými technologiemi zpočátku obtíže, ale s rozšířením chytrých telefonů se i senioři rychle učí. Dnes je běžné, že se i devadesátiletí lidé bez potíží pohybují v aplikacích a digitálním prostředí. Moje matka letos oslavila 91 let a každý den si »hraje« se svým chytrým telefonem.
Na druhou stranu Čína slaví velké úspěchy právě ve vývoji a ovládání umělé inteligence, za všechny připomeňme DeepSeek.
Ano, Čína dosáhla významného úspěchu se systémem DeepSeek. Jde o čistě čínskou verzi AI chatbota, který dokáže nejen odpovídat na otázky, ale i řešit složité úlohy spojené se zpracováním dat, textů nebo obrazů. Pro mnoho lidí se stal každodenním pomocníkem. Zajímavé je, že DeepSeek si oblíbili i senioři – často s ním komunikují víc než se svými dětmi, které jsou pracovně vytížené. AI navíc odpovídá systematicky, věcně a zajímavě, takže se stává přirozeným společníkem.
Na druhé straně si ale uvědomujeme, že nadměrné používání internetu a AI může být problémem. Proto se zároveň snažíme podporovat mezilidské kontakty bez technologií – prostá osobní setkání a sdílení.
Jak to vypadá v realitě, kdy se například většina nákupů odehrává na internetových platformách? Nevytrácí se lidskost, potřeba sociální komunikace a setkávání?
Ano, dříve byla města plná kamenných obchodů, ale ty se dnes často přesunuly na internet. Místo nich ale vznikly restaurace, kluby, čajovny, kavárny – tedy místa přirozeného setkávání. Když se večer projdete čínskými městy, uvidíte tisíce lidí v ulicích a stovky míst, kde se mohou potkávat a trávit čas. Lidé si stále uchovávají svou potřebu sociálního kontaktu, která se s nástupem technologií nevytratila – spíš naopak.
Moderní technologie mohou pomáhat jak ve virtuálním, tak v reálném světě. Díky internetu můžeme poznávat nové lidi z jiných oblastí či profesí, rozšiřovat své obzory a navazovat kontakty. Lidskost jsme na internetu neztratili. Naopak – technologie nám mohou pomoci ji šířit a posilovat.
Zároveň ale věnujeme velkou pozornost podpoře osobních kontaktů. Vláda proto podporuje vznik komunitních center, rozvoj kultury, venkova i cestovního ruchu – vše s cílem posilovat mezilidskou výměnu, a tím i ekonomickou vitalitu.
Nemůžeme říct, že nové věci, které vstoupily do našeho života, jsou nutně špatné. Naším cílem je naučit se jim přizpůsobit. AI nelze vnímat pouze v černobílých kategoriích dobra a zla. Nemusíte se bát – věřím, že lidstvo má schopnost AI zvládnout, protože ji samo vytvořilo. V Číně usilujeme o to, aby umělá inteligence skutečně sloužila lidem.
(Text a foto Naše pravda, 14. júna 2025)
