Kniháreň 2024 – jún

Ján Gábor: Úvahy o diplomacii Slovenska. Eseje a rozhovory diplomata | Ilan Pappé: Etnické čištění Palestiny | Václav Smil: Vynálezy a inovácie. Stručná história prehnaných očakávaní a neúspechov | Voltaire: Pojednání o toleranci | Zinaida Nikolajevna Gippiusová: Denníky z temných čias

Dlhoročný diplomat hovorí v knihe o zaujímavých životných križovatkách, vyjadruje sa k závažným témam a spomína na svoje diplomatické misie, ktorými prešiel za štyridsať rokov. A to s takým nadšením a nesmiernym nadhľadom, že mu môže závidieť každý, pre koho nie je práca záľubou a potešením. Obdivuhodné je, že sa pri rozprávaní a písaní neštylizuje, nehovorí „diplomaticky“, hoci je diplomatom. Čitateľovi sa prihovára ľudsky, priateľsky a od srdca. V tom je podstata jeho publicistického a literárneho prejavu, ale zdá sa, že aj bytia a celoživotného snaženia. Tvrdí, že mu postačuje, ak sa nad jeho myšlienkami uverejnenými aj v tejto knihe čitatelia korektne zamyslia.
PRO PATRIA 2024, 288 strán

Kniha Etnické čištění Palestiny vyšla už v roce 2006 a i tehdy způsobila takřka celosvětový šok. Ilan Pappé se odvážil nabídnout jiný pohled na události v Palestině mezi lety 1947 a 1949, než jaký po desetiletí předkládal oficiální izraelský výklad. Podle zavedeného příběhu měli Palestinci po izraelsko-arabské válce v roce 1948 dobrovolně odejít ze svých domovů. Uvolněné území pak obsadili nově příchozí Židé, kteří do Palestiny směřovali především z Evropy po konci druhé světové války.
Na základě pramenného výzkumu a ústního svědectví však Pappé tento zavedený příběh převrací naruby. Ve své knize dokládá, že poválečná aktivita Izraelců byla léta připravovanou vojenskou operací, která začala už v roce 1947. Jejím výsledkem měla být etnická homogenizace co největšího území Palestiny ve prospěch židovského obyvatelstva. K dosažení tohoto cíle využívali metody masových poprav civilistů, totální destrukce stovek palestinských vesnic, znásilňování žen a násilné vyhnání víc jak tři čtvrtě milionu Palestinců z jejich území.
To vše probíhalo v souladu s plánem izraelského vedení. Po konci operace se Izrael zaměřil na zakrytí všech stop násilí, rekultivaci zničených vesnic v přírodní parky a vytvoření vlastního příběhu událostí, který zcela zamlčoval masakry palestinského civilního obyvatelstva. Až nová vlna izraelských historiků začala od 80. let minulého století tento převládající příběh zpochybňovat. Palestinci zmíněné události označují souhrnným názvem Nakba, tedy katastrofa.
Alarm 2024, 440 strán 

Známy autor vedeckých kníhponúka jasnú korekciu prehnaných sľubov, ktoré sprevádzajú všetko od nových liekov až po umelú inteligenciu. Pripomína nám, že aj keď prejdeme dosť ďaleko po trajektórii vynález – vývoj – aplikácia, možno nikdy nič reálne nezavedieme. Alebo ešte horšie, aj keď sa nám zavedenie vynálezu podarí, jeho budúcnosť môže byť poznačená nedostatočným výkonom, sklamaním, alebo aj nedozernými škodami, s ktorými nikto nepočítal.
Na základe svojich rozsiahlych vedeckých a historických poznatkov autor vysvetľuje rozdiel medzi vynálezom a inováciou a venuje sa trom rôznym typom vynálezov: tie, ktoré nedominovali tak, ako sa sľubovalo (napríklad vzducholode a nadzvukové lietadlá), vynálezy, ktoré skončili katastrofami (ako olovnatý benzín alebo pesticíd DDT) a vynálezy, ktoré nám boli dlho sľubované a boli by veľmi prospešné, ale ich masové zavedenie do života je v nedohľadne (od hyperloopu až po atómovú fúziu). Kniha je triezvou správou o bláznovstve, ktoré tak často sprevádza ľudskú vynaliezavosť, a o tom, ako môžeme a musíme lepšie zosúladiť naše očakávania s realitou.
Premedia, 2024, 232 strán

Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce. Voltaire ve svém textu, který vyšel o rok později, v roce 1763, vybízí k náboženské toleranci a obrací se proti fanatismu a pověrám. Podporuje odluku církve od  státu a volá po zachování neutrality státu ve věcech víry. Jeho pojednání klade důraz na význam rozumu a svobody mysli při řešení sporných otázek.
OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR, 2024, 133 strán

Zinajda Nikolajevna Gippiusová (1869 – 1945), manželka Dmitrija Sergejeviča Merežkovského, jedna zo ženských legiend ruského symbolizmu a dekadencie vo svojich denníkových zápiskoch prináša pohľad na neľahké obdobie prvej svetovej vojny, revolúcií a občianskej vojny v Rusku.
Sedem ,,osudových“ rokov (1914 – 1921) obsiahne autorka fragmentárne, prenikavo a so subjektívnou zaujatosťou. Veľa z dobových udalostí sníma ,,priamo“ z okna domu, v ktorom manželia bývali a ktorý tesne susedil s Tauridským parkom a Tauridským palácom, budovou, v ktorej sídlila tzv. ,,Duma“, čiže dolná komora ruského parlamentu.
Poslanci sú poväčšine autorkini známi, a tak sa prezentuje ako priama účastníčka diania. Niekedy však ťažko určiť, kam siaha bezprostredný záznam a kde začína literárna štylizácia. V každom prípade spisovateľkin zničujúci postreh pred čitateľmi načrtáva desivý psychoportrét Alexandra Fiodoroviča Kerenského, druhého predsedu ruskej dočasnej vlády, ale aj iných osobností. Autorka svojimi autentickými postrehmi zachytáva atmosféru doby: podmanivú, reálnu a fiktívnu zároveň.
Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2024, 341 strán

Úvodný obrázok: facebook.com/DenikAlarm

(Celkovo 171 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter