Západ umí jenom drancovat kolonie

Ptát se, zda byl minulý režim doopravdy horší než ten dnešní, je namístě. Ptáme se tak ale jenom proto, že dnešní režim je otřesný. Minulost dnes vidíme v lepším světle, než v jakém jsme ji zavrhli, protože přítomnost je horší, než jsme doufali. Přehodnocování minulosti je něco, co nejde naplánovat, ale ani se tomu nedá uniknout. Jednoho krásného dne se už může říct, že za totality to tady žilo, protože už není šance se do minulosti vrátit. Mosty jsou důsledně spálené. Kacířsky se sní o minulém životě, který je beznadějně pryč.

Rok 1989 se ve zpětném zrcátku jeví jako promarněná šance změnit, co nefungovalo, a držet se toho, co fungovalo. S odstupem času vidíme, oč jsme přišli a čeho jsme se nedočkali. Tedy, za předpokladu, že to vidět chceme.

Je jasné, že naše cesta na Západ byla od začátku odsouzena skončit na periférii Západu, protože Západ se rozšiřuje pouze o periférie, na kterých parazituje. A protože je podstatou kapitalismu parazitizmus, neumí Západ potenciál periférií zhodnotit, umí je jenom drancovat, pročež je sám odsouzen na periférii postupně degenerovat. Co vypadá jako růst, je rakovinou, která společnost rozežírá zevnitř. Parazitismus jednoduše nemá pozitivní prognózu.

V čem je náš problém, konstatoval už krátce po změně režimu Ludvík Vaculík: „Porazili jsme komunismus, ale důvody, pro které vznikl, jsou tady zpátky.“ Místo hledání alternativy k ideologiím, které se neosvědčily, jsme se vrátili ke kapitalismu, který se opakovaně neosvědčil, a to s naivní vírou, že se tentokrát osvědčí. Důvodem byla lenost myslet, hledat něco nového, maskovaná tvrzením, že kapitalismus nemá alternativu a třetí cesty vedou do třetího světa. Důsledkem tehdejší lenosti hledat lepší cestu je dnešní úpadek Západu a jeho směřování do onoho pomyslného třetího světa.

Režimy se nemění ze dne na den. Nový režim disponuje zkušeností generací, formovaných i deformovaných režimem předchozím. Až s generační obměnou se tedy objeví handicapy či přednosti režimu nového. Až když vymře generace, která absolvovala kvalitní vzdělání, ukáže se, že nový režim má na svědomí společnost nevzdělanou. Až když jsou pryč staří zubaři, zjistí se, že v novém režimu, který si oškliví centrální plánování, nemá kdo lidem v odlehlých regionech opravit zuby. A s odchodem generací, které tuto republiku vybudovaly, se vyjeví, že nový režim se samostatnou, soběstačnou a suverénní republikou v podstatě nepočítá.

Když stát nezajímají jeho občané, přestane občany zajímat jejich stát. Ideologie, podle které je třeba preferovat osobní svobodu na úkor společenské solidarity, způsobila, že se ze společnosti vytratila solidarita, do široka se rozevřely nůžky mezi hrstkou bohatnoucích boháčů a chudnoucí většinou, a následně bere za své i osobní svoboda.

Blíží se geopolitické zemětřesení a s ním další křižovatka, na které se bude účtovat se starým režimem a volit nový. Pokud se v minulosti tvrdilo, že nelze mixovat socialismus a kapitalismus, neboť by vznikl kočkopes, dnes díky Číňanům vidíme, že takové zvíře existuje. Možné to je. Vždy to bylo možné!

Foto: Archív I. H.
(Text vyšiel na ParlamentníListy.cz 6. augusta 2023)

(Celkovo 839 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Jedna odpoveď

  1. „… Vyjádřili tedy především svou vůli po svobodě. Drtivá většina z nich ji však nespojovala s kapitalismem – jen tři procenta, zatímco čtyřicet procent se socialismem a padesát s třetí cestou – jak potom ukázal průzkum veřejného mínění. Ani v tom se tedy nevzdali potlačených nadějí.
    Proto i ti polistopadoví političtí představitelé, kteří usilovali o návrat kapitalismu, jak se k tomu až předloni přihlásil Václav Klaus a loni i Václav Havel, se neodvážili o něm tehdy otevřeně mluvit a snažili se ho spíše „propašovat“. Václav Klaus pod heslem čistý trh. A Václav Havel ho dokonce nepřímo popíral, když v počátečním období ve svých vystoupeních odmítal privatizaci velkých podniků, protože – jak dnes říká – kapitalismus měl „špatnou konotaci“. …
    … O obnovení kapitalismu, ani v uvedené zašifrované podobě, tedy nedostali možnost rozhodnout voliči. …
    … S odstupem však hlavní příčinu vidím jinde. Na rozdíl od našich iluzí, že jde jen o vnitrostátní zápas, hlavní vliv byl asi vnější. Netušili jsme, že za tímto šokem stojí Washingtonská doktrína šokového obnovení kapitalismu, dohodnutá Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou a ministerstvem financí USA. Dnes víme, že byla v sedmdesátých letech uplatňována v Latinské Americe a v devadesátých letech v postkomunistických zemích a vyvázlo z ní jen strategicky bezvýznamné Slovinsko.
    Vedla nejprve k hlubokému propadu ekonomiky – v Latinské Americe o 20 až 30 procent, v Rusku na polovinu, hlouběji než za války, u nás podle vykázaných údajů o 13 až 21 procent. Vážnější jsou dlouhodobé důsledky – i my jsme se dostali na dráhu konkurence levnou prací místo znalostmi a kvalitou. Vyděláváme si tím jen na skromné vzdělávací, sociální a zdravotní systémy.
    Všude, v národnostně složitých oblastech takto vyvolané ekonomické a sociální krize vyústily v krize etnické a v rozpad mnohonárodnostních států, Československo nevyjímaje. A znovu, bez rozhodnutí voličů. …“
    >>> https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-nejsem-vynalezcem-spis-zahradnikem-rika-milos-pick-33101
    ^ Miloš Pick, ‘Nejsem vynálezcem, spíš zahradníkem, říká Miloš Pick‘, Salon, Právo, 29. 4. 2010
    „… Údiv v zahraničí podle Císaře vyvolávalo to, že reformní proces začal v Československu uvnitř komunistické strany, zatímco jinde byl vyvolán vnějším tlakem. Císař to vysvětluje masovostí KSČ, která měla téměř dva miliony členů. To už podle něj byla dostatečná základna, ze které mohlo vyrůst hnutí proti přežívajícímu stalinismu.
    Současnou snahu některých českých politických kruhů obnovit čistý kapitalismus bez přívlastků považuje Císař za „totální nesmysl“. „To je návrat do poloviny 19. století, to skončí obrovským krachem a velikými krizemi, pokud by se to podařilo,“ uvedl. Přesvědčen je, že se společnost k něčemu podobnému, o co jeho generace usilovala v 60. letech, jednou vrátí. …“
    >>> https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1445942-cisar-na-hrad-cestmir-cisar-se-dvakrat-mohl-stat-prezidentem
    ^ „Císař na Hrad“ – Čestmír Císař se dvakrát mohl stát prezidentem | ČT24, Lucie Strašíková, 4. 8. 2008
    „… Jakmile se začnou hodnotit a posuzovat přednosti a nevýhody, zjistí se rychle, že neexistují jednoznačná hodnocení, neboť všechny procesy jsou vnitřně rozporné . …
    … Musíme se pokusit zhodnotit přednosti a nevýhody těchto procesů a najít eventuální řešení tak, aby se při změně určitých procesů jejich předešlé přednosti zcela neztratily. Chci se také pokusit postupovat tak diferencovaně, abych předešel schematickým zásahům. …“
    ^ Ota Šik (Ekonomické reformy a demokratizace, 1987, str. 88 a 89)
    „… Když Teng Siao-pching řekl, že není důležité, jestli je kočka černá, nebo bílá, hlavně když chytá myši, řekl, že je důležité chytání myší – ne že bude kočka v domě pánem. …“
    >>> http://casopisargument.cz/?p=10694
    ^ Oskar Krejčí, ‘21. století bude čínským stoletím‘, !Argument, 8. 1. 2018

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter