Ochrana minorit a averze na minority mají to nejdůležitější společné: menšinu, definovanou jinakostí. Jsou menšiny, které u většiny vzbuzují soucit, menšiny, ze kterých jde strach, a jsou menšiny, které jsou z pohledu většiny pro ostudu. Když zkoušel před lety stát záludně ušetřit na dávkách pro handicapované, sešli se před ministerstvem práce a sociálních věcí slepci s transparentem: „Jsme slepí, ale nejsme blbí!“ Sympatie veřejnosti samozřejmě nepatřily ministerským úředníkům ani politikům. Nikoho pak nenapadlo podezírat slepeckou menšinu z exhibicionismu.
Minoritou, která u nás dlouhodobě budí averzi, jsou Romové. Hospodskou debatu na téma nepřizpůsobivosti tohoto etnika, ve které padaly radikální nápady, jak s nimi zatočit, ukončil jednou můj švagr drobnou poznámkou, že by diskutérům přál, aby se v příštím životě narodili jako cikáni. Debata se plynule stočila k fotbalu.
Zřejmě nejsledovanější minoritou jsou poslední dobou sexuální devianti. Jejich nevkusné srazy se těší mediální pozornosti, o jaké si jinak postižení mohu jenom nechat zdát. Přízeň médií bude nejspíše dána početným zastoupením homosexuálů mezi novináři, anebo tím, že liberální média mají vášeň pro ventilaci všeho, co je tabuizované a divné. V každém případě se jednou do roka koná v Praze na očích veřejnosti seznamka jedinců, trpících vadnou sexuální orientací. Když v tomto případě vrána k vráně sedá, slétne se těch vran zblízka i zdaleka i 50 tisíc. Takovou Sodomu a Gomoru už nelze přehlédnout.
Praha prezentuje duhovou sešlost jako významnou politickou událost. Co by laikovi neznalému kontextu mohlo připadat jako přehlídka obscénností, které na veřejnosti nemají co pohledávat, je lidskoprávní manifestací hodnot, jako jsou tolerance a respekt k odlišnosti. Co zvenčí vypadá jako lascivní křepčení exotů, je ve skutečnosti protestem proti všem formám útlaku, totalitním praktikám a autoritářství kdekoliv na světě.
Z politického hlediska je tato akce „příležitostí oslavit odvahu, talent a odhodlání LGBT+ lidí, kteří se setkávají s diskriminací, nenávistí nebo násilím kvůli tomu, kým jsou.“ Jde prý o to, že by každý měl mít možnost žít otevřeně, autenticky a beze strachu. Politická záštita minoritní duhové veselice je důležitá a zásadní, bez ní by si většinová veřejnost myslela, že je to celé jenom o deviantním sexu.
Objektivně je třeba uznat, že diskriminace a násilí vůči homosexuálům existuje. Důslední islamisté shazují homosexuály ze střechy na beton. A čerstvě do sešlosti této sexuální minority najel autem islámský aktivista v Německu. Islamisté ovšem příležitostně masakrují i mládež v tanečním klubu, křesťany na vánočním trhu, anebo novináře v humoristické redakci. Homosexuálové zkrátka nejsou extra ohroženým druhem. Nesrovnatelně ohroženější minoritou jsou dnes v Evropě nepochybně Ukrajinci v branném věku, kterým hrozí pronásledování na útěku za to, že nechtějí zemřít ve válce.
Homosexuál, co demonstruje za právo žít otevřeně, autenticky a beze strachu, se dobývá do otevřených dveří. Většinová společnost jeho úchylku neřeší. Pokud není pacifista, nemá se čeho bát.
(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz)
Foto: Archív I. H.
Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
Jedna odpoveď
Vynášet a velebit homosexualitu je jeden ze způsobů ničení identity společnosti. Vládnoucí moc to dělá proto, protože společnost bez identity je skvěle ovladatelná. A přesně o to kryptokracii usilující o vládu nad celým světem jde.