Válčí a ničí, aby vydělali

„Pokud chcete podpořit ekonomiku, jděte a zdemolujte autobusovou zastávku,“ vyslechli si studenti logistiky, mezi kterými byla i naše dcera, od svého přednášejícího. Zeptali jsme se jí, jak to dopadlo a bylo nám řečeno, že studenti finskou ekonomiku nepodpořili. Vzpomněl jsem si na tuto lekci o fungování kapitalismu v souvislosti s ukrajinsko-ruským demolováním obchodních center, skladů a logistiky. Jsme svědky válečného vandalství, anebo masivní podpory ekonomiky?

Při pohledu na rozlehlé vypálené areály je jasné, že někomu vznikla škoda. Byl-li obchodník pojištěn, škoda vznikla pojišťovně. Méně jasné je, zda to, co shořelo, někomu bude chybět. Spotřebního zboží je přebytek a lidé často nakupují i to, co nutně nepotřebují, pokud tím nahrazují něco, co vyhazují, i když to ještě funguje. Shořelo tedy zboží, nezbytné pro život, anebo pouze s několikaletým předstihem shořel odpad a šrot?

Hodnota toho, co se ve válce ničí je relativní. Naše pozornost je napřímena na území, o které se bojuje, kde se umírá a zabíjí. Ve srovnání se zmařenými životy se zničené zboží vnímá pouze periferním zrakem. Předpoklad vojáků a politiků, že ničení hypermarketů vyvolá protivládní nálady obyvatelstva je chybný. Lidé se vždy semknou proti tomu, kdo je bombarduje, a důsledkem vypálení velkoskladu je pouze nákup u konkurence anebo odložená spotřeba.

Z ekonomického hlediska si válčící země ničením skladů obchodních řetězců prokazují laskavost. Spáleniště je ideální hřiště pro developery, kteří vybudují nové haly. Výrobci a producenti získají lukrativní kontrakty. Válkou zničené regiony představují příležitost k obnově, jsou trhem, který lze nasytit a proto je o něj rvačka. Ekonomika, která už neměla kam růst, je jako ten Fénix, co povstává z popela. Jedná se o jev cyklický. O symbiózu konjunktury a krize, růstu a zmaru.

Že něco nějak funguje, ovšem neznamená, že je to v pořádku. Systém, který k růstu potřebuje destrukci, je jednoduše vadný. Jde o trik, kdy se zlo nabízí coby žádoucí kontrast, bez kterého bychom neuměli ocenit dobro. Válku, coby ekonomickou zákonitost a nezbytnost je třeba odmítnout a systém akceptující sebepoškozování opustit. Z bludného kruhu se vymanit.

Potíž je v tom, že pro válku se vždy najdou nějaké zástupné důvody, kterými se systémová příčina maskuje. Lidé by sotva po sobě stříleli kvůli tomu, aby podpořili ekonomiku. Válku živí emoce. Válčí se za vlast, za spravedlnost, za sebeurčení, za svobodu a samozřejmě za mír. Zřídka se pozornost obrací na oligarchy, kteří vydělávají jak na destrukci, tak následně na rekonstrukci. Na to, že válka je především byznys, se vždy přijde pozdě a pokaždé se na to brzy zapomene.

Ukrajinští oligarchové jsou většími viníky ukrajinského neštěstí, než ukrajinští nacionalisté a nacisté. Ani ruským oligarchům ovšem není proti mysli na válce vydělávat. Ukázalo se to při ukrajinských útocích na ruské rafinérie. Ruský president vydal dekret, podle kterého vlastníkům, kteří nezajistí ochranu rafinérií proti dronovým útokům, anebo budou zištně zdržovat opravy či dodávky, budou jejich podniky převedeny pod externí správu. Oligarchové si buďto pořídí protivzdušnou obranu proti dronům, anebo přijdou o miliardový byznys. Je to momentální řešení benzínové krize, ale není to řešení, jak se vyhnout ekonomické nezbytnosti demolovat autobusové zastávky. 

K prosperitě musí existovat i jiná cesta než ta primitivní válečná, posetá mrtvolami. Její hledání je úkolem pro chytré, slušné a také smělé lidi. Demolovat zastávku umí každý blbec. 

(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz)

Foto: Archív I. H.