U výjimky z pravidla vždy platilo, že je vzácná, mimořádná. Výjimkou z pravidla vždy bývalo to, co se nečekaně přihodilo, nikoli něco, čím se pravidlo porušilo či obešlo. Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala a výjimka z pravidla je z principu nežádoucí.
Jenomže ve chvíli, kdy přestanou platit pravidla, roztrhne se s výjimkami z pravidel pytel. Anebo se také nad nimi zavře voda. Kde není pravidel, je vše dovoleno. Poslední dobou pozorujeme ve světě sklon rezignovat na pravidla a tvářit se přitom, že se pouze z pravidel dělají výjimky. Začal s tím Donald Trump a uvidíme, zda se tento nešvar ujme i v Evropě. Testem bude přijetí, či nepřijetí Ukrajiny do EU.
Ukrajinský prezident na poslance Evropského parlamentu naléhá, že Ukrajina chce pro přijetí do EU znát pevný termín. Tak to ale podle pravidel s přijímáním do evropského klubu nefunguje. Zájemce o členství musí splnit řadu kritérií, a až když prokáže, že z něj může být pro unii užitek, má smysl nabídnout mu místo u stolu.
Ukrajinci ale usilují o výjimku z pravidla. Aniž by něco plnili, chtějí být přijati ze soucitu, od EU očekávají charitu. Té už se ale Ukrajincům hojnou měrou dostává i bez členství. Ukrajinci se nabízejí Evropské unii také jako bodygard, který ji ochrání před Ruskem. Ukrajinská armáda ovšem ustupuje, a vypadá to, že by spíše sama potřebovala, aby jí Západ dělal bodyguarda.
Pro výjimku z pravidla objektivně není důvod. Evropská unie se zásadně rozšiřuje o periferie, nikoli o členy. Ukrajina, která před válkou vypadala jako lákavá kořist, nyní představuje obří problém. Militarizace frustrovaného obyvatelstva, a hlavně ukrajinských nacionalistů a neonacistů, představuje pro Evropu problém bezpečnostní. Rozsah ukrajinské korupce a klientelismu je hrozbou kriminální. Pak je zde ekonomický problém: Ukrajina není jen vytunelovaná ukrajinskými oligarchy, ale také zdevastovaná válkou.
Solidarita s Ukrajinou se pro Evropu stala solidaritou s koulí u nohy. Kvůli Ukrajině má Evropa drahé energie, válečné výdaje a vnitřní rozpory. Nic z toho se přijetím Ukrajiny do EU nevyřeší. Pokud chce Ukrajina pokračovat ve válce, EU jí to rozmlouvat nebude. Pokud ale chce vstoupit do EU, musí s válkou skoncovat čili vyhrát anebo prohrát.
To nejlepší, co mohou Ukrajinci udělat pro to, aby se stali pro EU přijatelným členem, je totéž, co od nich požadují Rusové, aby se pro ně stali přijatelným sousedem. Jsou to denacifikace, demilitarizace a neutralita. Jedná se samozřejmě o plán B. Plán A, ten americký, ke kterému se Evropa přidala, počítal s převratem a vyzbrojením Ukrajinců, kteří ruskému medvědovi vypráší kožich. To se ale nepodařilo. A nepodaří.
Plán B není nic jiného než evropeizovat Ukrajinu. Pro pořádek je ale potřeba říct, že ve hře je ještě plán C, který by nebyl proti mysli Rusům ani Američanům. Tím C plánem je ukrajinizace Evropy. A k ukrajinizaci Evropy stačí učinit výjimku z pravidla a přijmout Ukrajinu do EU tak, jak leží a běží. V Bruselu je k tomu slušně našlápnuto.
(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz)
Foto: Archív I. H.
Jedna odpoveď
Myslím, že termín ukrajinizace není přesný.
Pro ‚páchání‘ potřebuje USA po světě tzv. státy/nestáty.
Např. jak se jim podařilo Kosovo – vše dovoleno, jakoukoli nezákonnou aktivitu na území USA přesunout do státu/nestátu.
Ukrajina není první.
Ale rozumím, že rozhození mezi právním řádem a politickou praxí je pro USA velmi atraktivní. V takové prostředí se dá ledacos ‚napáchat‘ – třeba vybouchnout NordStream a svalit to na stát/nestát (Ukrajinu), protože tam za peníze vše.
Ideální stav pro USA, kdyby se to podařilo i v zemích EU (i když už sama EU je v podobném stavu – stát/nestát).