Jiří Vyvadil, VašeVěc.cz, 6. 7. 2025: Ve svém článku A co na to Američané? jsem nadhodil otázku, jak Američané zareagují na obsazení části území Doněcka, kde se nachází největší lithiové zásoby v Evropě, které by měli spadnout pod režim smlouvy mezi Ukrajinou a USA o spolunakládání s nerostným bohatstvím. Nuže naznačoval jsem, že tato dohoda nijak zvlášť Američany nezavazuje.
Text Jennifer Kavanaghové z předního amerického politologického portálu The Resposponsible Statecraft mé závěry zcela potvrdil.
Trumpovo mlčení o ztrátě ukrajinského lithiového území mluví za vše
Vychvalovaná dohoda o nerostných surovinách z doby před pouhými několika měsíci se ukazuje tenká jako papír, na kterém byla napsána. Minulý týden ruské vojenské síly obsadily cenné lithiové pole Doněcké oblasti na Ukrajině, což je další úspěch drtivé letní ofenzívy Moskvy.
Dotyčné ložisko lithia je analytiky v oboru považováno za poměrně malé, nicméně je považováno za žádanou investici vzhledem ke koncentraci a vysoké kvalitě rudy. Jinými slovy, je to přesně ten druh aktiva, které se Trumpova administrativ zdála dychtivá využít, když začátkem tohoto roku podepsala s Ukrajinou tolik oslavovanou dohodu o nerostných sutoroinách .
Reakce Washingtonu? Cvrčci. Prohra nevyvolala žádnou výraznou reakci prezidenta Donalda Trumpa ani jeho poradců. Ukrajina a její podporovatelé, kteří doufali, že dohoda vytvoří trvalý a dlouhodobý zájem USA o Ukrajinu a její bezpečnostní budoucnost, budou jistě zklamáni.
Přestože se jí ve Spojených státech nevěnovala téměř žádná pozornost, epizoda nabízí tři důležité poznatky o stavu války a vyhlídkách na mír v blízké budoucnosti.
Za prvé, tento neúspěch je jasnou připomínkou toho, že čas nehraje na straně Ukrajiny. Pokračování ve válce pravděpodobně nezlepší bojiště ani vyjednávací pozici Kyjeva. Trumpova administrativa v úterý nařídila zastaven vojenské pomoci, poslední balíčky pomoci zahájené za Bidenovy administrativy nedorazí. Ukrajinská armáda již má nedostatek protivzdušných raket na ochranu svých měst před útoky ruských dronů a raket a ukončení americké pomoci by mohlo vést k nedostatku armády i v dalších oblastech.
Připočtěte k tomu obavy z vysoké míry dezercí mezi vyčerpanými ukrajinskými vojáky a situace se pro sužovaného amerického partnera pravděpodobně brzy nezmění.
Stále se ozývají hlasy, které tlačí na na Ukrajinu, aby bojovala dál, a tvrdí, že Rusko je na pokraji kolapsu a že s trochou větší vojenské pomoci z Evropy a Spojených států má Ukrajina šanci na vítězství. To je ale jen zbožné přání. Putin vsadil na Ukrajinu příliš mnoho, než aby nyní ustoupil, a věří, že Rusko má schopnost absorbovat další bolest a v případě potřeby i další boje. Ukrajina na druhou stranu nadále neustále ztrácí území a s ním i cenné zdroje a ekonomické kapacity, které by mohly podpořit její obnovu.
Prodlužováním bojů Kyjev hazarduje poválečnou budoucnost Ukrajiny. Čím dříve válka skončí, tím lepší budou pravděpodobně podmínky dohody pro Ukrajinu.
Za druhé, neexistující americká reakce je symbolem velmi nízkého umístění Ukrajiny a války proti ní, které je v současné době na Trumpově seznamu priorit. Když se Trump vrátil do Bílého domu, největší obavou ukrajinských příznivců bylo, že donutí Ukrajinu k faktické kapitulaci a dá Rusku kořist. Navzdory značnému napětí mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a Trumpem, které se projevilo katastrofální schůzkou v Oválné pracovně koncem února, se tak nestalo.
Nyní však Kyjev a jeho podporovatelé čelí nové obavě: Trump o Ukrajinu téměř úplně ztratil zájem. Trump byl už tak frustrovaný z neúspěšného úsilí o dosažení mírové dohody v tříletém konfliktu, než dva týdny krize na Blízkém východě vymazaly Ukrajinu z radaru Bílého domu. Trump vynechal schůzku se Zelenským, když předčasně opustil konferenci G7 v Kanadě v Kanadě, a ačkoli se oba setkali na okraji summitu NATO o týden později, válka na Ukrajině byla z programu summitu znatelně vynechána, a to z velké části proto, aby se předešlo neshodám mezi Spojenými státy a spojenci NATO v této otázce. O rozšíření nových balíčků americké vojenské pomoci Ukrajině se nemluvilo a dokonce i ukrajinské nabídky na nákup amerických zbraní se setkaly s omezeným nadšením.
Ilustrácia: Ľubomír Kotrha
V tomto okamžiku se zdá, že Trump, navzdory pravidelným příspěvkům na Truth Social, spokojeně nechává Ukrajinu a Rusko pokračovat v boji, dokud se samy nedohodnou na urovnání. To není špatný výsledek pro Rusko, které má na bojišti dynamiku, ani pro Spojené státy, které na Ukrajině nemají žádný skutečný strategický zájem. Kyjev to však staví do nevýhody a je to navíc přesně ten výsledek, kterému měla dohoda o nerostných surovinách zabránit.
To, že se dohodě nepodařilo udržet si Trumpovu podporu a zájem o Ukrajinu, by nemělo být překvapením. Jde o slabou dohodu s nejistými podmínkami, kterou podepsal prezident, jenž má větší zájem o uzavření dohod než o jejich dodržování. Nereagování USA by však mělo Kyjevu zdůraznit, že je v budoucnu odkázán sám na sebe. Prázdné dohody a další prosby neobnoví zájem a podporu USA o Ukrajinu. Evropa může část mezery, která vznikla po stažení USA, zaplnit, ale z větší části bude budoucí bezpečnost Ukrajiny nyní v jejích vlastních rukou.
A konečně, četné nevýhody Ukrajiny v kombinaci s rostoucím nezájmem USA naznačují, že časový harmonogram míru nyní do značné míry závisí na Putinovi. Ačkoli je ruský postup na bojišti pomalý a nákladný, co se týče materiálu a lidských životů, moskevská armáda pokračuje v postupu, využívá slabých míst podél ukrajinských linií a stabilně získává cenné území, včetně ekonomických a přírodních zdrojů.
Mezitím opakované ruské raketové a dronové útoky na ukrajinská města jsou dalším potvrzením toho, že Putin válkou ještě není unavený a hodlá využít svého prospěchu.
Evropa ani Spojené státy toho s tímto kalkulem moc dělat nemohou, i kdyby Trump měl zájem přimět Putina k příměří. Další sankce Putina pravděpodobně nedonutí ustoupit a omezení západní obranné produkce omezí to, co lze Ukrajině nabídnout v podobě dodatečné vojenské pomoci. Ukrajina sama o sobě má málo karet do hry. Vysoce rizikové vojenské manévry Kyjeva, jako byla operace Pavučina, sice mohou Moskvě přinést náklady, ale nebudou stačit k tomu, aby Putinovo odhodlání zmírnily.
I když Putin v tuto chvíli možná drží krok, i on bude připraven v určitém okamžiku přestat bojovat, možná i tehdy, až současná ofenziva koncem tohoto podzimu vyčerpá sílu. A i když dává smysl, aby se Trump a jeho poradci prozatím odklonili od každodenního angažmá na Ukrajině a v její válce, bylo by moudré podniknout několik nízkonákladových kroků, aby zajistili, že pokud a až se otevře okno pro rozhovory, budou připraveni ho využít.
Autorka zároveň konstruktivně navrhuje jak dál, zjevně vycházejíc z uvedené reality:
Za prvé by Trumpova administrativa měla obnovit bilaterální setkání mezi americkými a ruskými představiteli, podobná těm, která se konala v Rijádu začátkem tohoto roku. Posílení tohoto komunikačního kanálu nyní usnadní vedení produktivních a věcných diskusí později, i když témata probíraná v příštích několika měsících budou pouze povrchní.
Za druhé, Trump by měl povzbudit Rusko a Ukrajinu, aby pokračovaly v přímém, a dokonce ho i častěji zvyšovaly . V konečném důsledku bude jakákoli trvalá dohoda vyžadovat podporu obou bojujících stran, takže tato osobní jednání budou nezbytná pro jakékoli úsilí o dosažení mírové dohody.
Možná za nejdůležitější doporučení vzhledem k tomu, jak se Evropa jako klíště k potřebě porážky Ruska lze pokládat poslední doporučení:
Washington bude nakonec muset získat Evropu a prosazovat mír. V minulosti to bylo těžké, protože evropští lídři působili především jako překážka úsilí o ukončení války. Nedávný summit NATO však ukázal, jak velký vliv má současný Bílý dům na evropský kontinent, který se děsí opuštění. Trumpův tým by se neměl bát využít své převahy a předem donutit Evropu, aby podpořila jakoukoli mírovou dohodu, na které se Ukrajina, Rusko a Spojené státy dohodnou.
Nepřitáhlo sice velkou pozornost, ale ruské obsazení ukrajinských lithiových rezerv ve východní části země a tlumená reakce Trumpova týmu ve skutečnosti hodně vypovídají o stavu ukrajinsko-ruské války. Vzhledem k tomu, že Ukrajina je v bezvědomí a Spojené státy se soustředí na jiné věci, zdá se, že Putin má tempo války pod kontrolou. Vyhlídky na mír v blízké budoucnosti jsou malé, ale větší příležitosti k míru se mohou naskytnout, zejména pokud Washington nyní položí základy.
Dr. Jennifer Kavanaghová je vedoucí pracovničkou a ředitelkou vojenské analýzy v organizaci Defense Priorities. Dříve působila jako vedoucí pracovníčka v Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír a jako vedoucí politoložka v RAND Corporation. Je také mimořádnou profesorkou na Georgetownské univerzitě.
