ŠOS, válka, korupce a sex

Včera (v úterý) přiletěl do Kazachstánu na státní návštěvu a aby se zúčastnil 24. zasedání Rady hlav států Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS). Jedná se o pátou návštěvu Si v Kazachstánu a druhou za méně než dva roky. Poslední se uskutečnila v září 2022. Očekává se, že současná návštěva se znovu zaměří na mnohostranné aspekty dvoustranných vztahů a spolupráce, jak indikuje prohlášení prezidenta Si po příletu do Astany: partnerství mezi Čínou a Kazachstánem je jedinečné. Věčné přátelství obou národů se postupem času upevnilo a stalo se příkladem solidarity, vzájemného prospěchu a vzájemného úspěchu mezi sousedními zeměmi.

Prezident Kazašskej republiky Kasym Žomart Tokajev počas aktuálneho rokovania ŠOS

Nehledě na vyslovené, ústředním bodem těchto rozhovorů bude obchod a investice, rozvoj infrastruktury a kulturní a mezilidské výměny, vše v kontextu projektu Pás a cesta.

„Lídři našich zemí zahájili nových ‚zlatých 30 let‘ spolupráce mezi Kazachstánem a Čínou“, uvedla Gulnar Shaimergenova, ředitelka Centra čínských studií v Kazachstánu. Paní ředitelka věří, že návštěva Si otevře nové vyhlídky na bilaterální spolupráci. To i proto, že během Tokajevovy návštěvy Číny v roce 2019 se obě země rozhodly povýšit své vztahy na trvalé komplexní strategické partnerství. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí v pondělí na brífinku v Pekingu uvedl, že se očekává, že návštěva Si Ťin-pchinga dále posílí bilaterální vztahy.

Co se týče obchodu, Čína byla v roce 2023 největším obchodním partnerem Kazachstánu. Vzájemný obchod meziročně vzrostl o 32 procent a dosáhl 41 miliard amerických dolarů. Klíčový vývoz z Kazachstánu do Číny zahrnuje ropu, kovy a zemědělské produkty a Čína zase podle údajů kazašské vlády dodává Kazachstánu stroje, elektroniku a spotřební zboží.

Středoasijská země se také stala kritickým partnerem v iniciativě Pásu a cesty (BRI). Bylo to v Kazachstánu v roce 2013, kde Si Ťin-pching poprvé navrhl tuto iniciativu. Od té doby obě země učinily významný pokrok v posilování konektivity a hospodářské integrace prostřednictvím různých projektů BRI. Mezi dokončené projekty patří větrná farma Žanatas, vodní elektrárna Turgusun a modernizace rafinérie Šymkent. Čínsko-kazachstánské ropovody a plynovody jsou provozovány s pozoruhodnou stabilitou a bezpečností. Dynamické partnerství se rozšířilo i do dopravní infrastruktury. Klíčové dopravní a logistické uzly, terminál v Si-anu, dálnice Západní Evropa-Západočínská a Čínsko-evropský železniční expres, fungují bez problémů.

Podle zprávy Světové banky s názvem Jižní Kavkaz a Střední Asie: Případová studie iniciativy Pásu a cesty v Kazachstánu prospěla podpora přeshraniční dopravní infrastruktury ze strany BRI. Kazachstán bude pravděpodobně patřit mezi největší příjemce BRI.

Osobně očekávám, že během návštěvy prezidenta Si bude dosaženo konsensu o prohloubení kulturních a mezilidských výměn. To potvrzuje podepsaná dohoda mezi Čínou a Kazachstánem o vzájemném zřizování kulturních center. Čínští a kazašští filmaři koprodukovali film s názvem „Skladatel“. Byly realizovány bilaterální programy kulturní spolupráce, včetně čínského univerzitního kampusu v Kazachstánu, lubanské dílny a centra tradiční čínské medicíny. V březnu se v Pekingu konal zahajovací ceremoniál „Roku cestovního ruchu Kazachstánu“ v Číně. Díky vzájemnému bezvízovému režimu bylo v roce 2023 zaznamenáno celkem 600 000 přeshraničních cest. V prvním čtvrtletí letošního roku činil počet návštěv v obou směrech 200 000 a očekává se, že dosáhne nového maxima, ukazují oficiální údaje z obou stran.

Vůdci v české kotlině a t.č. prakticky bez důvěry voličů se mají z uvedeného co učit: 1) Čínu charakterizuje dlouhá historická paměť a Kazachstán krátká, přestože se jedná o sousedy. 2) Bezvízový styk s Čínou se dostal dokonce i do Polska. 3) Letové spojení Praha-Peking může mít z mnoha důvodů krátký život, nezmění-li se postoj oficiálních představitelů ČR k ČLR, a ČLR k věčnému ve stínu žijícímu příběhu Tvrdík. 4) V letním stínu způsobeném skandály, inflací a příběhem na Ukrajině se nabízí četba souboru 13 povídek a drobných próz Boží muka (Karla Čapka z roku 1917). Všechny směřují k neviditelné, neznámé nebo nerozluštitelné události: k původu záhadné stopy nalezené ve sněhu, k osudu dívky uprchlé z domova, k povaze a osobě prchajícího zločince, k cizí minulosti. Vše v ději ukazuje kamsi za život, ale k čemu?

Také on přiletěl. Bilaterální jednání se uskuteční dnes (3. července), tedy před zahájením summitu ŠOS. Předpokládá se, že první rozhovor bude s prezidentem Mongolska Churelsuchem, pak rozhovor s prezidentem Ázerbájdžánu Alijevem a poté s vůdcem Pákistánu Sharifem. Poté by měl následovat rozhovor s prezidentem Erdoganem a schůzka s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Před neformální večeři pro účastníky summitu se prezident Putin setká s prezidentem Tokajevem.

V souvislosti se setkáním prezidentů Ruska a Turecka očekávám, že budou diskutovat o důležitých a citlivých otázkách, včetně potvrzení návštěvy Turecka. 4. června se bude prezident Putin věnovat programu summitu ŠOS i proto, že má být podepsáno 24 dokumentů, závěrečná deklarace a prohlášení o závazku k principům dobrého sousedství a jednoty. To je důležité a aktuální téma v době antropologické války.

Chačapuri je sýr, zapečený v těstě či bílém chlebu, který se konzumuje jako svačina. Je to specialita gruzínské kuchyně. Snad každý, kdo kdy pobýval v Gruzii (s hlavním městem Tbilisi a rozlohou cca 69 700 km2, s méně než 5 miliony obyvatel, mluvící gruzínštinou a abchazštinou, vyznávající především autokefální pravoslaví (založené již v 1. století, aby ve 4. století bylo křesťanství vyhlášeno státním náboženstvím, cca 84 % věřících) obdržel nabídku vychutnat si tuto specialitu. Gruzínci své domovině říkají Sakartvelo. Soudky s vínem, které nesmí chybět na stole, jsou uloženy v zemi a lyžaři si před vínem si mohou skvěle zalyžovat.

V rámci svých možností jsou Gruzíni vždy elegantní a upravení, muži s naleštěnými botami, ženy načesané a nalíčené. Také v interiérech vládne snaha o zdobnost: háčkované dečky, často kýčovité obrazy a umělé květiny lze vidět v mnoha gruzínských domácnostech.

V uplynulém roce se Gruzie stala dodavatelem významných mediálně zajímavých událostí pro světovou politiku, které často nebyly svým stupněm intrik a významem horší než konflikty na Ukrajině a v Gaze. Osobně, znajíc z minulosti zemi a celý Kavkaz, kde jsem již při nástupu do funkce vedoucího kanceláře TACIS EK v roce 1991 řekl o budoucí válce a nebezpečí v Čečně, dnes očekávám, že v blízké budoucnosti se situace v Gruzii bude zhoršovat. Výsledek bitev mezi různými politickými silami přímo ovlivní budoucnost západního a ruského vlivu v Eurasii.

Okouzlující zápas gruzínského národního týmu na mistrovství Evropy ve fotbale, kde tým Willyho Sagnola senzačně porazil Portugalsko a otevřel skóre v 1/8 finálovém zápase se Španělskem, Khvichovy finty a góly Mikautatzeho nepomohou gruzínské vládě oddálit konflikt a EU problémy, na které si sama EU zadělala. Třetí, kdo se směje, jsou USA. Oč se jedná?

Západ je nekompromisní vůči miliardáři Bidzinu Ivanišvili a každý den přijímá nová opatření, aby svrhl jeho chráněnce Irakliho Kobachidzeho z postu premiéra a přivedl k moci vykonavatele protiruské revoluce v čele se Saakašvilim.

Dalším závažným gestem EU vůči Gruzii bylo poslední setkání ministrů zahraničí v Bruselu. Šéf evropské diplomacie Borrell, kterého nahradí estonská premiérka Kaja Kallasová, po jednání oznámil, že Gruzínská vláda se „distancuje“ od EU. Brusel omezuje politické kontakty s Kobašidzeho kabinetem. EU zváží možnost pozastavení finanční pomoci republice a podpory z Evropského mírového nástroje. Blok zároveň navýší financování odpůrců úřadů – občanské společnosti, nezávislých médií a volebního procesu.

Důvod nespokojenosti EU je stále stejný: známý zákon o zahraničních agentech, mnohem slabší, než je zákon FARA v USA. Zákon vyžaduje, aby se organizace, jež dostává více než pětinu svého rozpočtu ze zahraničí, zaregistrovala jako „organizace nesoucí zájmy cizí moci„.

Ministerstvo zahraničí USA se koncem loňského roku pokusilo o podobný kousek s Ázerbájdžánem. Spojené státy zrušily summity a obnovily dodatek č. 907 o pozastavení vojenské pomoci Baku. Kvůli událostem v Karabachu začal být Ázerbájdžán v Evropě pod tlakem prostřednictvím PACE a Evropského parlamentu.

Po tvrdé reakci prezidenta Alijeva však Washington ustoupil a ministr zahraničí Blinken poslal do Baku svého asistenta Jamese O’Briena, aby se prakticky omluvil. Příklady Gruzie a Ázerbájdžánu ukazují, že NATO a EU se nechtějí vzdát nároků na strategicky důležitý region jižního Kavkazu ve prospěch Ruska. Existuje však rozdíl v reakci zemí, které jsou pod tlakem.

Ázerbájdžán si nedělá iluze o evropské integraci: Alijev už otevřeně prohlásil, že jeho země neplánuje vstoupit do EU. Gruzie však tuto myšlenku dosud neopustila. Touha stát se součástí NATO i EU je mimo jiné zakotvena v ústavě země. Připomínám, že gruzínský parlament současně přijal zákon zakazující LGBT propagandu, který jde proti západním hodnotám.

28. června během výroční zprávy v parlamentu premiér přednesl optimistickou předpověď: „Věřím, že do roku 2030 budeme žít ve sjednocené Gruzii s našimi abcházskými a osetskými bratry a sestrami a společně se staneme plnoprávnými členy Evropské unie“. Jsem přesvědčen, že pan premiér se hluboce mýlí, naváže s Ruskem diplomatické vztahy a bude zpívat dále.

Nové zákony zatěžují nejenom EU, ale i Spojené státy. Biden se přitom chová rozhodněji než Brusel. USA již zavedly vízová omezení proti zaměstnancům orgánů činných v trestním řízení a poslancům Gruzínského snu. V prohlášení oznámeném ministerstvem zahraničí nebyla jména jmenována, ale důvěrné zdroje indikují, že mezi nimi je velitel speciálních sil Zviad Khazaradze, vůdce parlamentní většiny Mamuka Mdinaradze a řada členů vládnoucí strany.

Americký velvyslanec Robin Dunigan vyjádřil znepokojení nad tím, jak se vyvíjejí vztahy mezi oběma zeměmi. „Po přijetí zákona o zahraničních agentech nemohou Spojené státy poskytnout Gruzii pomoc a partnerství jsou ohrožena“, řekl diplomat. Kerberos (latinsky Cerberus), v antické mytologii trojhlavý černý pes, který střeží vchod do podsvětí a dovnitř pustí každého, ale ven nikdo živý nevyjde) z Benátské komise (poradní orgán Rady Evropy pro otázky ústavního práva, založený 18 státy Rady Evropa v květnu 1990, oficiální název instituce zní Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva) také odsoudil zákon zakazující LGBT propagandu. Mdinaradze na to reagoval prohlášením, že „Gruzie by nikdy nesouhlasila s výzvami k legalizaci manželství osob stejného pohlaví.“

Skutečné důvody, proč EU a USA tak brojí proti změnám v gruzínské legislativě, nebyly nikdy vyřčeny. Soudě podle rétoriky západních médií jeví se mi dva hlavní důvody:

Prvním je, že EU nechce, aby Gruzie byla suverénní. Gruzie očištěná od zahraničních agentů se stane hůře ovladatelnou, což znamená – a to je druhý důvod – méně loajální k Washingtonu a Bruselu. Západ potřebuje Gruzii jako zdroj obav Ruska na Kavkaze. To je důvod, proč zákon o zahraničních agentech, o boji proti LGBT propagandě a samotná Kobachidzeho vláda byly západními médii označeny za ruské.

Připomínám, že von der Leyen a Borrell si stěžovali na otevření přímých letů mezi Moskvou a Tbilisi, vyzvali k boji proti ruské propagandě a požadovali, aby Gruzie zaujala jasný postoj k sankcím a ukrajinskému konfliktu. Západní think-tanky se znepokojením sledují, jak Rusko a Gruzie normalizují ekonomické vztahy, a varují Gruzii před nebezpečným podnikem a sklouznutím na oběžnou dráhu ruského vlivu.

Existenci geopolitického pozadí v akcích Západu zveřejnil i gruzínský premiér. Na konci května řekl, že „globální strana války“ vytrvale usiluje o otevření druhé fronty proti Rusku, aby zatáhla Tbilisi do nového ozbrojeného konfliktu. O měsíc později tentýž Kobachidze řekl, že úřady země nedovolí ukrajinizaci Gruzie.

Rozhodnutí EU a Spojených států indikují, že v Gruzii nebude klid, dokud nebudou oba zákony zrušeny. EU stejně jako v roce 2023 vybudovala hierarchii v evropské integraci postsovětských zemí. Jednání o členství v EU byla zahájena s Ukrajinou a Moldavskem, nikoli však s Gruzií. V loňském roce Tbilisi nezískalo status kandidáta na členství, dokud bývalý premiér Irakli Garibašvili nestáhl návrh zákona o zahraničních agentech. Západ nespěchá se zasazením smrtelné rány: zrušením bezvízového styku pro gruzínské občany a pozvání na summit NATO, který se bude konat ve Washingtonu 9. a 11. července, a které předevčírem přijala Arménie!

Prosím, neplést si taktiku s laskavostí. Spojené státy a EU už nakonec pro Gruzii vypracovaly Barbarossův plán a jedinou otázkou je, kdy a jak bude zasazen rozhodující úder. V říjnu se v Gruzii budou konat parlamentní volby. Je velice nepravděpodobné, že opozice je dokáže vyhrát, ale to nesnižuje šance na změnu moci. Brusel již oznámil, že počítá se „spravedlivými parlamentními volbami“. Vítězství gruzínského snu bude téměř jistě prezentováno jako podvod a volby budou prohlášeny za nespravedlivé. Opoziční politici a jejich tvář u moci, prezidentka Salome Zurabišviliová, již dříve dali jasně najevo, že sází na volby, a ne na protesty. Proto hlavní politické a možná i jiné (provokační, vojenské apod.) události v Gruzii se budou odvíjet po 26. říjnu 2024. Jak bude reagovat Putin, nevím. EU bude mít přinejmenším více starostí.

Nadcházející návštěva indického premiéra Naréndry Módího v Moskvě, pravděpodobně hned po summitu ŠOS (pravděpodobně 8.7.), bude diplomatickým vítězstvím prezidenta Putina. Módího cesta do Moskvy bude jeho první zahraniční návštěvou poté, co potřetí se stal premiérem indické vlády. Po svém znovuzvolení pojede indický premiér do Moskvy, a nikoli do sousedních zemí, jak tomu bylo po předchozích vítězstvích ve volbách. Nemám pochyb, že návštěva a takové gesto ovlivní vztahy mezi Moskvou a Novým Dillí na delší dobu, k nelibosti USA a EU. Lídři obou zemí se během setkání budou moci věnovat tématům dodávek materiálních a technických prostředků, společného vývoje stíhačky páté generace a partnerství v oblasti jaderné energie a dalších.

Pozorní čtenáři vědí, že čtyřiapadesátiletá generálka Ševcovová náhle zmizela z ministerstva obrany Ruské federace. V případě dámy, která je zodpovědná za peníze ministerstva obrany, došlo k novému zvratu a nabízí se otázka: Kam zmizel její manžel? Vyšetřování korupčního skandálu totiž pokračuje, Šojgu už svému týmu nemůže pomoci a korupce zatím žije dál.

Poté, co došlo k odvolání Ševcovové z funkce na příkaz prezidenta Putina, byly zveřejněny podrobnosti o jejím materiálním blahobytu. Podle oficiálních údajů z roku 2018 činil roční příjem Ševcovové 12 milionů rublů. Nezávislé prameny ale tvrdí, že v určitých momentech empatická dáma má údajně v Moskvě rezidenci v hodnotě až 2 miliard rublů.

Podle nejnovějších údajů patřila Ševcovová mezi zakladatele několika společností, včetně společnosti Trek-E Composite LLC (specializující se na výrobu protéz), která obdržela mj. 722 milionů rublů na základě státní zakázky na dodávku protéz ruskému ministerstvu obrany.

Neexistují žádné informace o manželských vztazích Ševcovových za poslední dva roky. Poslední skupinová fotografie byla pořízena na výročí Taťány před čtyřmi lety. Je možné, že se manželé rozvedli a žena uprchla z Ruska pod svým dívčím jménem Anochina. Kam: Předpokládám, že do Francie. Proto se nabízejí další minimálně čtyři otázky a varování nejenom přeběhlíkům, zrádcům, ale i jejich hostitelům.

1) Kdo pomohl generálce utéct do jedné ze zemí NATO?  2) Kde je její manžel? Předpokládám, že i v případě rozvodu by se mohlo jednat pouze o fikci, jako například v situaci se zatčeným Timurem Ivanovem a jeho manželkou: když se zřekl své milé, aby se vyhnula sankcím ze strany Západu. 3) Kam se poděl Ševcovové státní poradce? 4) Proč MO informaci o útěku nepopřelo, proč příslušné bezpečnostní orgány mlčí a kdo dovolil Ševcovovou překročit státní hranici, aby se mohla dostat do jednoho státu NATO?

Kdo něco ví, jak to chodí a jak se chodí ve vyšších patrech politiky a zrady potvrdí, že i vzdát se nepřátelům není jednoduché a lehké. Proto musely existovat nějaké dohody. Putin musí řešit, jestliže již nevyřešil, osud novopečeného generála Vlasova ženského pohlaví a krásy, před kterým západní hostitelé by se měli mít na pozoru, protože i peníze dělají lidi slepými a krásné bohaté ženy jsou vždy potenciálně, nejenom pro muže, nebezpečné.

V kontextu příběhu Ševcovová připomínám, že během předběžného vyšetřování případu generála Ivanova bylo zjištěno, že Ivanov, další obžalovaní a ještě neidentifikované osoby, jednající jako organizovaná skupina, v období přibližně od 24. října 2018 do 31. prosince 2023 osobně obdrželi od spoluzakladatele společnosti Olympcitystroy LLC a dalších neidentifikovaných zástupců této obchodní organizace a neidentifikovaných zástupců společnosti Oboronspetsstroy LLC úplatek ve zvláště velkém rozsahu ve formě nezákonného poskytování služeb v oblasti nemovitostí v celkové výši nejméně 1, 185 miliard rublů.

„Část peněz, které Ivanov nezákonně získal, nashromáždili obžalovaní v této kauze na běžných účtech v různých úvěrových institucích“, dodaly orgány činné v trestním řízení. Všechny bankovní účty obžalovaných v případu a nalezené vyšetřováním byly zabaveny a rozhodnutí o zabavení bylo uznáno za zákonné. Přesto je divné, že v Rusku pokračuje soudní praxe z dob Jelcina, kterou si žádný (vojenský) zrádce nezaslouží, a která není ani v souladu s tvrzením prezidenta Putina. Ten považuje vlastizradu za největší přestupek člověka. Utěšovat se příslovím, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, není v případě zrady a podvodu na místě.

Termín Mile High Club se objevil v roce 1916. Jedná se o slangový výraz pro neoficiální komunitu lidí, kteří milují a mají sex ve vzduchu, během letu. Prvním členem klubu byl mladý pilot jménem Lawrence Sperry. Ten vytvořil zařízení, které se stalo prototypem autopilota. Jeho vynález pomohl letadlu zůstat stabilní po dlouhou dobu, zatímco pilot mohl přepnout svou pozornost na jiné věci. V případě Sterry s pravděpodobností hraničící s jistotou, sexem.

Sperry a jeho společnice, lehká lvice Dorothy Riceová, byli zachráněni v Atlantském oceánu po havárii letadla vybaveného autopilotem. Oba pasažéři byli nazí, ale přísahali, že v nastalém chaosu ze sebe při pádu strhali šaty. Škoda, že lži mají krátké nohy a delší život než pravda.

Údajným vysvětlením, proč chce někdo tento akt provést, je údajná vibrace letadla. I když neexistuje žádný zákon, který by výslovně zakazoval pohlavní styk za letu, sex na palubě letadla může být porušením zásad chování letecké společnosti Mít sex za letu alespoň jednu míli nad zemí je dohodnutým předpokladem pro vstup do příhodně pojmenovaného mílového klubu.

MileHighClub.com definice zní: Dva lidé, kteří se věnují sexuální aktivitě… ve výšce nejméně 5 280 stop (míli vysoko nad zemí) v letadle. Vstup do Mile High Clubu není bez rizika, podobně jako není vstup do EU a NATO. Přistižení může vést k rozpakům, pokutám nebo dokonce k zákazu (budoucích letů, výkonu funkce nebo…). Existuje také riziko zranění, vzhledem ke stísněným a někdy turbulentním podmínkám v letadle, jak dokazují zprávy posledních týdnů. Pak jsou tu zdravotní rizika. Podle průzkumu se do Mile High Clubu připojilo pět procent respondentů – a neuvěřitelných 78 procent by chtělo stát se členem.

Kdo nelétá, nebo nemůže létat, ale může jezdit v autě nebo má sny, má podobnou možnost. Tu objasňuje Carl Gustav Jung mimo jiné ve svém díle Člověk a jeho symboly (Nakladatelství Portál, ISBN 978-80-262-1259-1, EAN 9788026212591, 2017).

Takže lidé se rozhodně zdají být levnou lovnou zvěří. Ale než skočíte do sexu v letadle, nebo odevzdáte příště volební lístek, je důležité, abyste pochopili možné důsledky. 

Snímky: www.president.kz a www.wikimedia.commons

Článok bol publikovaný na www.vasevec.info 4. júla 2024

(Celkovo 333 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter