O logice
V jedné mayovce, kterou jsem četl jako kluk, se vyskytuje scéna, kdy Sam Hawkens prosazuje nějaký nevalný plán s tím, že je přece logický. Old Shatterhand k tomu tehdy podotkl (cituji po paměti): „Vy se jmenujete Hawkens. To je něco jako Jestřáb. Jestřáb žere hraboše. Takže vy, Same, žerete hraboše.“ Na Hawkensovu rozhořčenou výhradu Shatterhand opáčil: „Tady vidíte, že logický závěr nemusí být vždycky správný.“
Nic naplat. Vládní koordinátor strategické komunikace plukovník Foltýn si ve svých mediálních výstupech počíná tak, aby mu z jakékoli rovnice vyšel výsledek, že Sam Hawkens žere hraboše. Podívejme se na skladbu jeho závěrů, a to v přesné citaci z rozhovoru s ním pro deník Aktuálně.cz dne 25. 6. 2024:
„Já žádnou cenzuru dělat nebudu. A pokud někdo tvrdí, že ano, tak říkám: Prosazuje ruský narativ … Protože narativ, že je tu ohrožena svoboda projevu …, je primárně narativem z proruských webů. Takže … jestliže se někdo … snaží vytvořit dojem, že tady bude stát ohrožovat svobodu projevu, je to zjevná lež.“
Shodneme se zřejmě na tom, že základem Foltýnových logických závěrů je zde poměrně jednoduchá metoda: Určím, co je zlo, ukážu na toho, kdo takové „zlo“ provádí − a „logicky“ ho označím za zlého.
Potíž je v tom, že první krok oné metody – určení, co je zlo – je u Foltýna zcela svévolný. Ta svévolnost je konkrétně zřetelná kupříkladu při Foltýnově obhajobě vládní, resp. severoatlantické politiky. Vládní koordinátor totiž důsledně buduje malebné oslí můstky mezi výrazy vláda a stát. Zřejmě i na základě svého myšlení v angličtině, v jejíchž obratech, týkajících se moci státu, se namísto toho, čemu my říkáme stát, používá slovo vláda (government). Čímž se ale v angličtině opět míní to, čemu my v našich obratech říkáme stát – správní pravomoc konkrétní svrchované územně správní jednotky. Tedy nikoli moc jedné konkrétní vlády či režimu. Panu plukovníkovi ale právní jednotka stát a jedna její konkrétní vláda (ta naše dnešní s její ideologií) prostě nějak splývají:
„…stát, který nebude občanům vysvětlovat, jaké jsou jeho společné hodnoty, přestane být státem. … v každé populaci máte malou … skupinu obyvatel, kteří nenávidí svůj vlastní stát. …s nepřáteli vlastního státu konsenzus hledat nechci…“
O dobru a zlu
Hlavním argumentačním nástrojem je pro pana Foltýna černobílá jednostrannost pohledu: My jsme dobro, „ti druzí“ jsou zlo. Tuto čirou víru, ideově čerpající doslova z říše pohádek, ovšem vládní koordinátor označuje za holý fakt, zatímco holá fakta o tom, že svět černobílý není, prohlašuje za škodlivou „relativizaci“ oné dětinské jednostrannosti. Uveďme si nejčetnější příklad tohoto postupu:
„Jestli … chceme relativizovat, co dělá Rusko na Ukrajině, jsme na cestě do průšvihu. … Kremelský režim na Ukrajině zabíjí civilisty, mučí zadržené …“
Co se týká té druhé věty, ano to je (přinejmenším v některých případech) pravda. Stačí však, abychom vzpomněli, jaká byla například úloha dnešní ukrajinské vlády při masakru civilistů v Oděse 2. května 2014 nebo americká praxe při zacházení se zajatci po vpádu do Iráku v roce 2003, anebo turecký vpád do syrského Afrínu v roce 2018 a tak dále – a Foltýnova černobílá vize o boji jednoznačného státního dobra proti jednoznačnému státnímu zlu je v troskách. Od smrti posledních proroků už nikdo z lidí není ztělesněné dobro ani zlo – a z dnešních států taky ne.
Asi proto nakonec páně Foltýnovi nezbývá než tvrdit, že na svá fakta nemá jeho oponent právo. To „svá“ ale podle mě mohl rovnou vypustit. Pan plukovník totiž nemá rád fakta jako taková.
Je to totiž právě on, kdo fakta soustavně a cíleně ignoruje, když například desetiletý konflikt, který začal v únoru 2014 státním převratem v Kyjevě a ozbrojenou válkou nového kyjevského režimu proti vlastnímu ruskojazyčnému obyvatelstvu na východě, po němž následovala ruská anexe Krymu, označuje za jednostrannou, ničím nevyprovokovanou ruskou agresi proti severoatlantickému Západu. Ale posuďme sami:
„Vladimir Putin nechce válku s NATO, protože ví, že by Rusko prohrálo. A to rychle. Uvedl to náčelník britského generálního štábu, admirál Tony Radakin. Podle něj je NATO mnohonásobně silnější…“
(iDnes.cz, 29. 2. 2024)
„Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že vzhledem k tomu, že Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, je ruský útok na NATO nesmyslný. Přiznal tak, že je Rusko slabší…“
(Novinky.cz, 28. 3. 2024)
O fanatických radikálech
Jeden odborník na projevy extremismu nedávno trefně charakterizoval lidi, kteří mají „nulový respekt k faktům, založeným na důkazech“. Řekl o nich: „…na všechno se dívají prostřednictvím ideologie …“ Na druhé straně vyzdvihl uvažování věcné, které je založeno „na přesvědčení, že existuje objektivní pravda, která je prokazatelná prostřednictvím důkazů. Na tom je založena celá věda.“ Závěrem odborník konstatoval: „Jestli rezignujeme na to, že je objektivní pravda zjistitelná a prokazatelná na základě důkazů, dostaneme se na roveň (fanatických) radikálů.“ Slovy o rezignaci na prokazatelná fakta, myslím, citovaný odborník dost přesně popsal argumentační pozici vládního koordinátora Otakara Foltýna. A hlavně přinesl skvělý důkaz platnosti úsloví „Podle sebe soudím tebe“. Ten odborník se totiž jmenoval: Otakar Foltýn.
Ve veřejnosti koluje řada Foltýnových výroků, v nichž hrubě napadá názorové oponenty politiky dnešní české vlády. Právě v těch výrocích se uplatňuje všechno to, co jsme zde konstatovali, tedy „logika“, vycházející ze svévolných premis, záměna významů (vláda = stát) a černobílý pohled na všechno prostřednictvím ideologie. Jen stručně si ty výroky o „zombících na poli informační války“, tedy o „morálně zvrhlých“ odpůrcích vládní politiky, přehrajme:
„…v každé populaci máte malou … skupinu obyvatel, kteří nenávidí svůj vlastní stát. … Vůči těm nemůžete postupovat smířlivě. … většina z těch 4,5 procenta jsou jen naštvaní či zahořklí … jsou to lidé nešťastní … anebo jsou to prostě svině. … Těch skutečných lumpů je pár promile − je ovšem třeba kolem nich vykopat příkop … Znamená to, že v jejich případě nechci rétorické zahrabávání příkopů, ale jasné naznačení hranice, kde společenská diskuse přestává být smysluplná.“
Srovnejme s citátem muže, který měl podobně vysoké postavení, ale tutéž mocenskou filozofii a praxi popisoval s větší upřímností a nadhledem:
„Protivníkem jsou naši političtí odpůrci, jejichž aktivita je hodnocena nikoli jako projev politické opozice, nýbrž jako nebezpečí, srovnatelné s útokem ozbrojených sil jiného státu.“
(velitel Státní bezpečnosti Bedřich Pokorný na schůzce vedení KSČ v roce 1946)
Ano, zde se koordinátor strategické komunikace Úřadu vlády a zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky plukovník Foltýn skutečně dostal na roveň fanatických radikálů. A s údivem, ba s ohromením, sleduje toto jeho pokračující sebeznemožňování čím dál víc lidí.
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Život s „logikou“, v níž Sam Hawkens žere hraboše, protože slovo hawk znamená jestřáb, je jeho cestou, a nikdo, kdo je opravdový demokrat, mu v ní bránit nebude. Společenská nebezpečnost takové cesty ovšem vzniká v případě, kdy se taková cesta a taková „logika“ spojí s vysokým úřadem…
Zdroje: Seznam.cz, iDNES.cz, Novinky.cz, Aktuálně.cz, sebrané spisy Karla Maye, Zdeňka Šimadlová a Ondřej Trojan: Toman
Původně vyšlo v deníku www.krajskelisty.cz
Bruno Solařík se narodil se v Brně roku 1968, studoval filologii a historii na brněnské Masarykově univerzitě a přednášel dějiny moderní české kultury na pražské Karlově univerzitě. Věnoval se divadelní dramaturgii a pořádání výstav současné imaginatívni tvorby, mimo jiné je autorem obsáhlé monografie Jan Švankmajer (2018). V současnosti překládá a komentuje dílo Daniila Charmse, Lva Gumiljova a zejména ruského Kafky Andreje Platonova (Jáma, Čevengur, Potudaň aj.), studuje folklor eurasijských národů (Mordvinů, Baškirů, Rusů aj.) a ve volných chvílích, které označuje za svou ústřední pracovní náplň, zkoumá roli děsu a smíchu, samovolnosti a náhody v tvůrčím procesu.
SÚVISIACE:
Roman Laml: Je Foltýn nástrojom ruskej deštrukcie?
