Česká televize v noci, detail. Foto: Wikimedia
V našej bývalej spoločnej vlasti sú, zdá sa, s médiami verejnej služby stále rovnaké strasti.
Médiá verejnej služby sú v podstate anachronizmus – vznikli v úplne inej dobe a v úplne iných spoločenských pomeroch. V Slovenskej republike aj v Českej republike dnes môže vysielať takmer každý, háčik je len v peniazoch. Médiá verejnej služby si na vysielanie vyberajú poplatky od občanov (koncesie), alebo od štátu, čo sú takisto peniaze občanov. Kedysi to boli kultúrne inštitúcie, dnes sa stali pákou v politickom boji.
V ČR sa možno schyľuje k štrajku zamestnancov médií verejnej služby, ktorí odmietajú zrušenie koncesionárskych poplatkov, pretože si želajú byť nezávislými. Publicista Ivan Hoffman štrajku drží palce: je to správny krok. Ak prestanú vysielať, ukáže sa, či niekomu chýbajú.
Ponúkame čitateľom zaujímavý pohľad českého publicistu Davida Marenčáka.
* * *
Nezávislá veřejnoprávní média jsou krásný koncept – škoda, že jsme žádné nikdy neměli.
Než se dostanu k pro mnohé nepravdivému a provokativnímu titulku, chci vytknout a podtrhnout: nejsem žádný fanoušek této vlády, z dlouhé řady důvodů. Ale nebyl jsem ani fanoušek vlády předchozí. Dokonce si živě pamatuji, jaká hrůza na mě šla, když ta předchozí začínala řádit. Jak každý druhý zákon a úkon byl zločinnou pohromou. Jak téměř vše, na co sáhli, pokazili, nebo to objektivně znamenalo zhoršení životních podmínek většiny lidí. Jak sloužila jednomu procentu nejbohatších. Tato vláda v tom bez výraznějších rozdílů pokračuje. Jen slouží jiné partě oligarchů.
Každá liška svůj ohon chválí
Začnu tím, co jsem v argumentaci dosud nikde neviděl a vznesu řečnickou otázku, jak je vůbec možné, že si toho nikdo nevšímá?
Veřejnoprávnost panikaří, že by, jako skoro všechny obory a oblasti, měla najednou být také (solidárně, hahaha) terčem neoliberálních škrtpolitik a především odklonu toku peněz ze služeb pro lidi do služeb pro zbrojaře. V rámci této paniky všechny její kanály poslední dobou chrlí jeden text za druhým. Také si zvou různé slavné i méně slavnější mluvící hlavy, experty, poraděnky a jiné kecaly. Všechno jednotně a výhradně pro podporu statu quo, tedy jakoby za vlastní pozici. Nepřijde vám to úchylné? Vždyť je to stejný princip, jako by kriminální vězni všech vězení najednou dostali pravomoc vyjadřovat se a rozhodovat o zbytkové délce svých trestů jen proto, že by chyběly peníze na provoz věznic. Jak je možné, že objektivní a nestranné médium okamžitě zneužije své moci propagovat pouze svůj pohled, názor, požadavky? Kde je ta vyváženost legitimní veřejné debaty, hm? Kde je příslovečných pět minut pro pana Žida a pět minut pro pana Hitlera?
Veřejnoprávnost nikdy nebyla nestranná
Média České televize a Rozhlasu nikdy nebyla objektivní a nezávislá. To poznáte už jen z toho, že nikdo neříká, na kom a na čem mají být nezávislá. Vždy byla tlampačem neoliberální pravicové propagandy, vždy politicky tlačila určitá témata, jejich rámování, jiná měla minimální, až žádný prostor. Odjakživa tedy byla režimní hlásnou troubou, nikoli kvalitním médiem. Od Sametu tu nadšeně budovala kapitalismus, stranila některým politickým subjektům, jiné tu méně, tu více skrytě nenáviděla. Vždy se nezákonně podílela na předvolebních kampaních. Dlouhé roky zřetelně stranila Top09 a stranám bývalé pětikoalice, futrovala tupý antikomunismus, potírala levicové myšlenky a strany. To, jak už si někteří uvědomují, že také přebírá izraelskou propagandu neboli hasbaru, kryje válečné zločiny a genocidu a to nejen prostřednictvím morálně odpudivých postav jako je Borek, Szantó, Fingerland a Kalhousová, je jen shnilá třešeň na vršku informačně jedovatého dortu.
Tato situace krom jiného krásně ilustruje, jak elitáři, bohatší lidé a ostatní mediální proponenti sice rádi hodně žvaní o kritickém myšlení a boji s dezinformacemi, ale sami toho kritického myšlení nemají ani o zrnko písku více, než ti, které kritizují – zhusta jen proto, že s nimi prostě nesouhlasí. Když totiž dojde na „jejich“, jsou stejně nekritičtí a zabiasovaní, jako kdokoli jiný. Skutečnost, že veřejnoprávnost je podjatá v jejich prospěch, v souladu s jejich světonázory pak drze předkládají jako objektivnost a nezávislost.
Ale co kultura a zábava?
Kulturní, osvětová a zábavová produkce je jistě důležitou činností veřejnoprávnosti, kterou dělá mnoho záslužné a kvalitní práce. Ale to by změnou financování mělo najednou přestat proč? To rámování, že touto změnou veřejnoprávnost přestane zcela existovat, zmizí z povrchu zemského a s ní všechny ty pěkné pořady je tak hloupé, až je nedůstojné.
Dalším aspektem je, že i prostřednictvím kultury se běžně dělá propaganda. Dobře to ilustruje prosáknutí hasbary do pořadu Čro Vltavy – Mozaika s titulkem „Drama Hlas Hind Radžab je zdrcujícím příběhem z izraelsko-palestinského konfliktu – Formou mistrný, obsahem problematický film,“ říká kritička. V tomto pořadu „kritička“ v roli politručky politicky hodnotí poselství filmu – jak jinak, než výhradně z izraelských pozic. A tuhle objektivní nezávislost chcete zachovávat?! Jak říkají židé – chucpe!
A co dál?
Společnost, která je krmena výhradně zmanipulovanými, zabiasovanými či jinak pokoroucenými informacemi, dezinformacemi a lží a zároveň o tom neví (majstrštyk propagandy roven ďáblovu dílu – přesvědčit všechny, že neexistuje), je odsouzena k záhubě. Jak opakovaně píšu – jakýkoli problém, aby byl zdárně vyřešen, musí být nejdřív pojmenován, poté uznán a pak se teprve můžeme nekonečně dohadovat, jak ho řešit. Vinou propagandy se však většinou nedostáváme ani k prvnímu bodu. A tak nekonečně řešíme zástupná témata, symptomy, vykrvujeme se v hádkách nad bouřemi ve skleničce vody a pěny dní.
Dnes jsme svědky občansko aktivistického vzedmutí za obranu vlastního obelhávání. A ponechme stranou, že přinejmenším část lidí tohoto vzedmutí si moc dobře uvědomuje, že jde o obranu jejich politických a mocenských zájmů, jejich politik, jejich sady názorů. Bohužel lze konstatovat, že značná část pobouřených, protestujících a veřejnoprávnost podporujících lidí jednoduše neví, co činí. Stále se tu hodně naplkává o nutnosti boji s dezinfo scénou, kterou mistrně přikrmuje zlotřilá ruská strana. Ale když se bez ideologických brýlí podíváme na čísla, je zřejmé, že ve srovnání s propagandou hlavního proudu je tento vliv zlomkový, marginální.
Ať už současné dění kolem tohoto tématu dopadne jakkoli, bit bude prostý občan a pravda. Jestli zůstane zachován bias jedné partičky oligarchů, nebo se malounko zatřesou sesle a bude vystřídán jinými biasem, je téměř lhostejné.
Pravda, která spolu s láskou měla jednou provždy zvítězit, zase dostává na frak. Bohužel, pravda nikdy nebyla masová záležitost už jen proto, že je složitá, nepříjemná až bolestivá. Takže navzdory uzurpaci těchto pojmů malou partičkou politického klubikki, platí více ono Renčínovo: „Pravda vítězi“ s krátkým „i“ na konci.
