Marné naděje Ukrajinců

Že se špatná rozhodnutí špatně obhajují, je jasné. Někdy se ale špatně obhajují i rozhodnutí správná. U Ukrajiny se už špatně obhajují jakákoli rozhodnutí. Jsou v zásadě dva způsoby, jak psát o politice. Lze rozebírat, co je spravedlivé, žádoucí, co by se mělo či nemělo, řešit, kdo je padouch a kdo hrdina. A pak je možné zkoumat politiku jako prosazování zájmů, nikoli hodnot, a racionálně kalkulovat, kdo má jaké karty, kdo má větší ránu a kdo je na ručník. Kdo se vášnivě rozepisuje o hodnotách, působí naivně, a kdo suše analyzuje fakta, vypadá jako cynik. Nakonec si ale jak moralista, tak pragmatik najde svého čtenáře, který má na výběr mezi světem, jaký by si přál, a světem, jaký prostě je.

V minulosti se politická naivita a politický cynismus částečně překrývaly. Propagátoři hodnot neignorovali realitu a pragmatici nevylučovali, že hodnoty mají v politice nějaké místo. Současný americký prezident ale politiku brutálně zjednodušil. Jeho sloganu „Amerika na prvním místě“ je třeba rozumět tak, že Amerika je i na druhém, třetím a ostatních místech. Donald Trump se bez skrupulí hlásí k tomu, z čeho byli Američané vždy podezíráni. K velmocenské aroganci, sebestřednosti, přezíravosti, izolacionismu. Pro ty, kdo se s Amerikou zapletli, a s Amerikou se nějak zapletl každý, to je frustrující zkušenost.

S USA nelze sdílet její zájmy, a nelze jí vnutit ty své. Nic tuto situaci nevystihuje lépe než Trumpovo rozhodnutí nakupovat ruskou naftu a zakázat Ukrajincům útoky na ruské rafinérie poté, co ještě včera na byznys s ruskou ropou uvaloval sankce a vypalování rafinérií ho nechávalo klidným. Teď ale Amerika potřebuje naftu a přes to nejede vlak.

Stéblem, kterého se ukrajinský prezident a jeho evropští sponzoři chytají, je víra, že Donald Trump zde nebude věčně. Upínají se k naději, že když Demokraté vystřídají u moci Republikány, americká politika se vrátí ke štědré podpoře Ukrajiny. Vyloučit to nelze, ale není to pravděpodobné. Současná Ukrajina už není slibným soustem, na které si Američané za Bidena brousili zuby. Je to stát zmítaný válkou, ve které nevítězí, s poničenou infrastrukturou, upadající ekonomikou, stát, ze kterého utíká, kdo může, stát nesplatitelně zadlužený, kde bují hluboce zakořeněná korupce.

Jsou zde samozřejmě ještě hodnoty, ke kterým se ovšem politici včetně těch amerických hlásí, pouze je-li to pro ně výhodné. Za demokracii, spravedlnost, územní celistvost či suverenitu se intervenuje v zemích oplývajících ropou, zlatem, diamanty nebo úrodnou půdou a levnou pracovní silou. Kde není o co stát, nedává pomoc smysl. Změna v Americe, na kterou Zelenský a Brusel čekají, nepřijde. Demokraté jsou jistě rádi, i když to nahlas neřeknou, že za ně Donald Trump dělá špinavou práci, když Ukrajince hází přes palubu. Je to logický postup v případech, kdy se s z potenciální kořisti stane trn v patě anebo dokonce koule u nohy.

Svět po Trumpovi nebude stejný, jako byl před Trumpem. Půjde o svět, který po Trumpovi zdědí jak jeho stoupenci, tak i jeho odpůrci. Čekání na minulost není pouze marné. Je také sebevražedné. Čím déle se čeká na minulost, která nepřijde, tím horší bude budoucnost, před kterou není úniku. Mediální prezentace kocoviny je předvídatelná: Moralisté to odsoudí a cynici zkonstatují.

(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz)

Archív I. H.