Malý slovníček znásilněných pojmů | 1. časť

V řeči politiků a v médiích hlavního proudu se už delší čas objevují pojmy, jejichž původní význam překrývá realita, jaká s původním významem pojmu má jen málo společného, nebo dokonce s ním nemá společného vůbec nic. V některých případech jsou tyto znásilněné pojmy fíkovým listem zakrývajícím hanebnou skutečnost, jindy se používají pokrytecky či téměř jako výsměch původnímu smysluplnému a poctivému významu. Podívejme se v následujícím malém slovníčku alespoň na některé z těchto zneužitých slov a pojmů. Hesla nejsou řazena podle abecedy, ale to snad nebude vadit…

Ilustračná snímka: www.wikimedia.commons

Organizace spojených národů, zkratkou OSN: Původně organizace založená v roce 1945 s cílem chránit mír ve světě. V současné době má 193 členů. Bohužel, o tom, jakou bude hrát OSN roli, rozhodlo umístění této mezinárodní organizace ve Spojených státech, v New Yorku. Úřady ve Washingtonu mohou rozhodovat, kterému členu delegace té či oné země udělí nebo neudělí vstupní vízum. A mohou také rozhodovat, na jakém teritoriu se dotyčný člen delegace smí pohybovat. Roli ochránce míru plní OSN velice špatně, a to z hlavního důvodu, kterým je silný vliv Washingtonu na jednotlivé státy. Jejich zástupci se mnohdy bojí hlasovat jinak než v souladu s přáními Washingtonu, takže nakonec bývá vrcholem „nezávislosti“, když se delegace zdrží hlasování. V případech četných amerických agresí OSN pravidelně selhává na celé čáře. Ignoruje zločiny, které jsou páchány proti národům, které se momentálně nacházejí v nelibosti USA. V Radě bezpečnosti OSN je převaha zástupců Západu, čímž je vliv USA umocněn. V pětici stálých členů je vzorec 3 ku 2 ve prospěch Západu (USA, Francie, Velká Británie versus Čína a Rusko). Chybí zde zástupci celých světadílů, konkrétně Afriky, Latinské Ameriky. Takto má Západ při hlasování stabilní převahu, což usnadňuje dominanci Washingtonu. Všechny hlasy Západu zní pochopitelně, až na nepatrné výjimky, unisono.

Světové společenství: Tímto pojmem označují vládnoucí struktury Západu a jejich média Spojené státy, několik bývalých evropských koloniálních mocností, jejich další evropské spojence (vazaly) plus několik dalších zemí, které se z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou vyvléci z pod vůle Washingtonu. Vzhledem k tomu, že na planetě žije cca osm miliard lidí, pak pojem „světové společenství“ ve skutečnosti zahrnuje něco málo přes jednu osminu této světové populace. Jedná se tedy o věcný nesmysl.

Obrana (záštita) demokracie: Krycí pojem pro boj za udržení americké planetární hegemonie mající arogantní, zištný a bezohledný charakter vzhledem k zájmům a potřebám obyvatel planety, a to včetně „obyčejných“ Američanů. Pod pojmem „obyčejný člověk“ rozumíme občana, který nemůže násobit svůj politický vliv (jeden volební hlas) silou peněz, rozsahem moci a prostředky na její udržení. Takových „obyčejných lidí“ je na planetě jistě nejméně 95 procent.

Demokracie v ohrožení: Čtěte, prosím, asi takto: „Pomóóóc, chtějí nám, západním oligarchům, plutokratům a obchodníkům se smrtí, odebrat naše svaté právo vládnout, diktovat světu, zabíjet a vydělávat ukrutně moc dolarů denně. Nedáme si naši demokracii vzít!“

Svobodný demokratický svět: Souhrnné označení pro americký imperialismus a s ním spřízněný neokolonialismus „bývalých“ evropských koloniálních mocností, které po oficiálním zániku kolonialismu přešly na neokolonialismus užívající skrytějších metod vykořisťování kolonií.  Imperialismus a kolonialismus ovládly část světa a vstřebaly do sebe i ty země a národy, které se obojímu dokázaly v minulosti vyhnout. Proti tomuto „svobodnému demokratickému světu“ se vymezují některé velké světové mocnosti a spolu s nimi i stále rostoucí počet zemí, které byly dříve a po velmi dlouhou dobu obětí obojího. Imperialistické a koloniální mocnosti tyto země, jež se snaží definitivně se zbavit jejich nadvlády, ovšem označují za hrozbu pro demokracii. Tedy za ohrožení jejich nadvlády. Jejich hrozba spočívá v tom, že navrhují nahradit unipolární systém nadvlády jednoho hegemona systémem rovnocenných vzájemných vztahů mezi státy. Bez hegemona a planetárního diktátora. A právě v tom spočívá ohrožení takzvaného „svobodného demokratického světa“.

Západní hodnoty: Zvláštní pojem mající kvality mořského boha Prótea, jenž se dokázal libovolně a podle situace kdykoliv proměnit v cokoliv. Nikdo tedy s určitostí nemůže tyto „západní hodnoty“ definovat. Nejpřesnější definicí je, že se co do nového významu jedná v podstatě o totéž, co v novém smyslu označuje „obrana demokracie“, tedy o obranu americké planetární hegemonie. Když nějaký ve vysoké funkci aktuálně usazený západní politik mluví o „obraně demokracie“ či o „západních hodnotách“, měl by duchaplný tlumočník všechny tyto řeči překládat asi takto: „Jde o udržení amerického práva diktovat světu vůli a donutit každého, aby se jí podřídil.“ Takto by nikdy nemohlo dojít k nedorozumění.

Láska a pravda: Český populární slogan pocházející z časů prezidentování Václava Havla. Původně měl označovat lidský „nepolitický“ přístup k politice. Měl být heslem poctivých občanů, heslem vědomě maličko idealistickým, ale takto i sympatickým. Už během života Václava Havla se pojem „pravda a láska“ začal povážlivě otřásat a zahájil pomalý posun nejprve do neznáma. Později, již po Havlově smrti, „pravda a láska“ nabraly konkrétní směr a tím směrem zahájily rychlý pád k pojmovým „protinožcům“. Lidé, kteří se tímto heslem, kdysi mírumilovným a snášenlivým, prezentovali a živili, se stali velice nesnášenlivými, takže „pravda a láska“ se stala spíše „lží a nenávistí“. V této podobě se sice heslo nikde nevyvěšuje a nikdo se k němu transparentně nehlásí, o to více působí. 

Lidé, kteří se v České republice stále hlásí k heslu „pravdy a lásky“, nejčastěji jsou to zástupci pražských a brněnských uměleckých kruhů (divadlo, film), médií a části akademické sféry, si při svém zásadním odporu k bývalému pseudosocialistickému režimu a k Rusku nevšimli „kvalit“ režimu nového a skutečné arogantní a destruktivní politiky Spojených států.

Lidská práva: Za lidská práva se bojuje výhradně jen tehdy, pokud je můžeme použít jako nástroj boje (klacek) proti některému státu či jeho vládě a režimu, jež nejsou pohodlné Washingtonu a západním plutokratům. Jestliže se nedají lidská práva takto užitečně využít, ztrácíme o jejich ochranu zájem.

Boj s dezinformacemi: Pod pojmem dezinformace se v normálních ještě kulturních časech Evropy chápalo takové sdělení, jaké se zakládalo na nepravdivých nebo zkreslených faktech a bylo většinou určeno k oklamání adresáta. Vzhledem k tomu, že přesně tuto roli přijaly takzvané oficiální informace z prorežimních zdrojů, pojem dezinformace se v podstatě proměnil ve svůj pravý opak. Je to (většinou či nejčastěji) informace, jaká se na pravdivých faktech a logické argumentaci dost často zakládá. Nebo se o to alespoň snaží.

Boj s dezinformacemi (ještě jednou): Jedná se o snahu umlčet, případně zlikvidovat názorového oponenta. Většinou takového, který má k pravdě daleko blíž, než cenzor (likvidátor) ve státních službách. Za starého c. a k. Rakouska bylo mnohem výhodnější pracovat jako cenzor, než publikovat svobodné názory a čelit cenzuře a konfiskaci vydání. Takto vztah cenzor versus svobodný názor přešel plynule přes nacistický protektorát a bolševický režim i do svobodných demokratických časů nejsvobodnější možné západní demokracie pod laskavým dohledem Spojených států.

„Jsme pro mír, ale…“ „… uděláme všechno pro to, aby byla válka. Promiňte, ale ve světě, ve kterém vládne klid a mír a ve kterém se lidé cítí bezpečně, se velmi špatně vydělávají velké a po čertech nezasloužené peníze.“

Proruský kolaborant: Tímto pojmem označuje proamerický kolaborant člověka, který nepřijal vládnoucím režimem prosazovanou protiruskou doktrínu a dovolil si posuzovat události a jevy vlastním rozumem. Mít vlastní rozum a netajit ho před svobodným demokratickým systémem se považuje za těžký hřích.

„Rusák“: Hanlivé označení osoby ruské národnosti. Tohoto pojmu užívají lidé, kteří se snaží o to, aby bylo na první pohled znát, že jsou řádnými a uvědomělými občany přijímajícími nechuť či nenávist ke všemu ruskému za svoji občanskou povinnost. Asi tak jako se lokaj při příchodu pána hluboce ukloní, aby bylo ihned znát, kam patří. Velmi mnoho národů časem získalo podobně hanlivá nebo zesměšňující označení, ale v českém mediálním prostoru se sluší mluvit jen o „rusácích“. Takže slova jako frantík, žabožrout (Francouz), šváb, teuton, němčour (Němec), „anglán“ (Angličan) či amík, amerikán, gringo (Američan) se zásadně neužívají. Jejich užití by bylo považováno za neslušné, pobuřující. O to více se doporučuje ona režimem posvěcená nadávka „rusák“. Té se užívá ve vší slušnosti. „Lepšolid“ (původně Zemanův pojem pro osobu považující se za něco lepšího) má prostě slušnost v krvi. Je to znát všude, kde se objeví a otevře ústa.

Kolektivní Západ: Jedná se o jedno z nejvtipnějších označení, jaká kdy byla užita pro suveréna a houf jeho vazalů (někdy i spolupachatelů) zbavených možností jednat svobodně, v souladu s vůlí vlastního obyvatelstva. Kolektivitou je zde míněna ochota a připravenost bez odmlouvání sledovat vůli suveréna. Když byla v bolševickém Rusku zaváděna „kolektivizace“, skrývalo se pod tím pojmem začlenění vlastního zemědělského majetku do kolchozu, ve kterém splynul statkář (kulak) s bezzemkem v podstatě v jednu sociální vrstvu. Západní „kolektivismus“ s takovouto nivelizací nepočítá. Má mnohem blíže ke koloniálnímu systému, ve kterém koloniální mocnost ovládá kolonie a polokolonie, ale novinkou je, že ovládané vazaly nazývá svými vzácnými „partnery“ a jejich občany už neoznačuje za domorodce či negry. Nicméně, používá je jako živý materiál pro své války. Je to podobné, jako když britský koloniální systém verboval Indy do armády. Každý britský důstojník měl Inda jako sluhu a když odcházel do výslužby, Ind s ním putoval do Londýna. Samozřejmě stále jako sluha. Je otázkou, zda koloniální myšlení není náhodou trvalým symptomem koloniálních mocností.

Globální mírová konference ve Švýcarsku: Původním záměrem Washingtonu, Londýna a dalších „pořadatelů“ bylo vytvořit jakýsi hybrid Mnichovské konference o Československu z roku 1938 (jednání za neúčasti státu, jehož se jednání týká nejvíce) a Norimberského tribunálu z roku 1945, který byl zúčtováním vítězů s poraženým. Vzhledem k tomu, že řada nejvýznamnějších světových vlád účast na této rituální popravě neporaženého Ruska odmítla, přestalo se užívat hrozivě honosného názvu a ona „konference“ se nejčastěji označuje skromněji, jiným nesprávným termínem, a sice jako „mírová konference ve Švýcarsku“. Do dějin ovšem posléze vstoupí pod označením „další západní trapas“.

Summit NATO v epoše války na Ukrajině: Nebezpečné řinčení slov v patové situaci Západu, jenž se do ní dostal díky úporné snaze Washingtonu udržet si nadvládu nad velkou částí světa déle, než je mu souzeno. Hromadná fotografie účastníků summitu připomíná společné foto Rodiny Addamsovy, jež se nějakým záhadným způsobem velice rozrostla. Mluvící hlavy na summitu zúčastněné rozhodují ve skutečnosti jen o dílčích krocích v rámci politiky, kterou jim diktuje vojensko-průmyslový komplex Západu a s ním propojené komplexy další. Rozhodují o politice asi tak jako sekretářka rozhoduje o grafické úpravě dopisu, který je jí diktován šéfem. Přesto se tyto truchlivé osoby odsouzené k posměchu historie tváří, jak by opravdu řídily svět, a dokonce si některé z nich při své „inteligenci“ toto o sobě i myslí. Žádná ze zúčastněných osob by v případě války neváhala ani minutu s co nejrychlejším úprkem do krytu (za hysterického křiku o pomoc), nicméně až na nepatrné a převzácné výjimky dělají všichni všechno pro to, aby obyvatelstvo zemí, které bohužel reprezentují, nemělo k útěku do krytu dost času.

„Musíme pomoci Ukrajině, aby zvítězila…“ Výrok, který opakuje většina politiků v USA a v členských státech NATO/EU. Číst je ale třeba tento výrok následovně: „Musíme zabránit ostudě USA a NATO, jakou by způsobila porážka USA a NATO na ukrajinském bojišti. Vedle toho je důležité zabránit ukončení americké hegemonie na planetě, jaká umožňuje Bílému domu, Kongresu a CIA kdykoliv kdekoliv a jakýmkoliv způsobem způsobit na Zemi velké neštěstí.“

Ukrajinská protiofenzíva: Smrt a těžké zranění pro několik set tisíc členů ozbrojených složek kyjevského režimu. A to s nulovým výsledkem pro Ukrajinu.

Nově připravovaná ukrajinská ofenzíva: Totéž, jen v budoucím čase.

Mobilizace na Ukrajině: Lov na další lidi s cílem vykázat úspěch na frontě, jaký by pomohl Joe Bidenovi k udržení se v Bílém domě a k dlouhodobému držení titulu nejstaršího muže v Bílém domě.

Joe Biden jako americký prezident: Skutečnost, že oligarchicko-plutokratický klub amerických Demokratů, mylně považovaný za politickou stranu, udržuje přestárlého, evidentně dementního Joe Bidena ve funkci amerického prezidenta, je nejspíš důkazem toho, že plutokratické elity ve Washingtonu, a je jedno zda demokratické či republikánské, vítají v Bílém domě osoby neschopné skutečné řídící role. Zatímco v případě Ruské federace, Číny, Turecka nebo Iránu víme, kdo zemi skutečně řídí, pak u Spojených států to nemůžeme ani tušit. Strategie slabých a neschopných „vůdců“ se na demokratickém Západě jeví jako úmyslná. Díky tomu mohou skuteční mocní v zemi vést stát ke katastrofě, aniž by za to nesli odpovědnost. Vinu potom shodí na figurku na nejvyšším stolci. Tato taktika se osvědčila i v evropských státech. Tak například v České republice už dlouhodobě dosedají do křesel ministrů obrany nebo zahraničí osoby, o kterých si ani člověk s velmi bujnou fantazií nedovede představit, že by ona ministerstva skutečně řídily. Ani Jules Verne by tak vznícené neposedné fantazie nebyl schopen.

Americká demokracie: Systém, který se dokáže zbavit politických konkurentů jejich kriminalizací, soudem a vězněním. Jedná se svým způsobem o inovaci, neboť v minulosti se Amerika zbavovala politiků střelnými zbraněmi.

Americká demokracie ještě z jiného úhlu: Jedná se o takovou formu „vlády lidu“, z níž je a priori vyřazen lid, tedy každý, kdo není sám velice bohatý, nebo za ním velice bohaté kruhy nestojí. Každý, kdo se propracuje na významné místo kandidátky, ví velice dobře, komu za toto privilegium vděčí. Americká demokracie založená na penězích se pomalu přeplavila přes oceán do Evropy. Takže tady máme něco podobného. Proto již o demokracii nemluvíme. A kdo o ní mluví, ten to nemyslí upřímně.

Americko-britská svoboda slova: Ptejme se Juliana Assange, jakou kvalitu má americko-britská svoboda slova. Právě jej ale Biden po téměř dvou tisících dnech v britské kobce dovolil propustit na svobodu. Když bylo na Assangovi vynuceno částečné doznání, a to ze špionáže. Aby se západní demokracie mohla vyhnout podezření, že pronásleduje, vězní a týrá osoby, které využívají ústavami zaručenou svobodu slova. Biden se tímto šlechetným skutkem, ostře kontrastujícím se vším, co tento člověk měl a má na svém politickém kontě, pokusil oklamat veřejnost o svém charakteru a získat před volbami nějaké hlasy.

„Měli bychom vrátit ukrajinské muže v mobilizačním věku domů, aby tam bojovali za Ukrajinu…“ Také tento výrok vyžaduje překlad do srozumitelného jazyka. Pravdivá verze tohoto výroku tedy zni: „Západ, respektive Washington, Londýn, případně i Berlín a Paříž, si pro svoji vlastní toužebně očekávanou a důkladně připravovanou válku proti Rusku najali Ukrajinu jako území a lidský materiál. Západ dodává peníze a zbraně a po Ukrajině se chce jenom maličkost. Má dodat lidi, aby bojovali, krváceli a umírali. Pochopitelně, že nikoliv za Ukrajinu.“ Ale velmi mnozí Ukrajinci nepochopili šlechetnou pomoc Západu a vlastenecké zaujetí kyjevského režimu (hlavně pro moc a pro peníze) a spasili životy útěkem za hranice. V bratrských západních státech má však bratrský altruismus své meze. Navíc tamní lídři dost dobře nevědí, jak skloubit svoji původní falešnou vstřícnost vůči uprchlíkům s americkou potřebou stále nového lidského materiálu pro válku za americký imperialismus a západní kolonialismus. Jak skloubit protiklady? Dále si hrát na ušlechtilé zachránce a přitom zachráněné vracet na frontu, kde s největší pravděpodobnosti zahynou nebo budou zraněni s trvalými následky? Kvadratura kruhu?

Ukrajina a „Ukrajina“: Sledujeme-li zpravodajství a publicistiku médií hlavního proudu (včetně veřejnoprávních), kterak nám sdělují informace o průběhu války na Ukrajině, neubráníme se úvaze nad tím, zda média mají na mysli skutečně tu Ukrajinu, která se nachází na východ od Slovenska a hraničí s Ruskou federací. Kolem planety Jupiter totiž obíhá měsíc, jehož název je Europa, a skutečně se zdá velmi často, že ona média popisují dění na jakési jiné Ukrajině, která se nachází zřejmě právě na povrchu tohoto Jupiterova měsíce. Nebo někde jinde v kosmu. Jinak se asi nedá vysvětlit rozpor mezi zpravodajstvím těchto médií a skutečným děním na Ukrajině, která se rozprostírá na hranicích s Ruskou federací. A propos, dokonce samotný americký prezident, Joe Biden, se svým neotřelým způsobem dotkl tohoto sporu, když si Ukrajinu spletl s Uranem, jinou planetou Sluneční soustavy. Že by ona médii hlavního proudu popisovaná válka na Ukrajině probíhala na Uranu? No to jsou nám to ale věci, že? Ovšem, žijeme na Západě 21. století, a tam je všechno možné. I nemožné!

„Největší hrozbou pro Českou republiku a pro Evropu je Rusko… K tomuto neotřelému originálnímu závěru, nesporně pocházejícímu z vlastních šedých buněk mozkových, dospěli na nedávné společné schůzce u českého prezidenta, P. Pavla, premiér P. Fiala a předseda nejsilnějšího zdánlivě opozičního hnutí ANO, Andrej Babiš. Když před nějakými sto a něco lety policejní vachmajstr z Putimi, známá to komická postava z Haškova Švejka, stál vyděšen, celý roztřesený v pozoru před svým nadřízeným, hlásil mu něco v tom smyslu, že „naše vojska postupují vítězně vpřed“. Nebylo to z jeho hlavy, navíc to byl nesmysl, rakouská vojska ustupovala, ba již prchala, ale on to tak meldoval ze setrvačnosti, strachu a z hlouposti.  Slušelo se to, byl to ostatně policejní „reglement“. Když se major Terazky, pro změnu zase o dvě totality mladší postava z Černých baronů spisovatele Švandrlíka, ocitl před nespokojeným ba rozezleným generálem, v rozčilení si nemohl vzpomenout, kterému režimu vlastně momentálně slouží, a podle toho vypadalo jeho několikajazyčné zmatené hlášení. V té trojici „politiků“, kteří se takto moudře shodli na největší hrozbě, je ovšem také jeden takový, který by se mohl docela snadno splést jako major Terazky, a třeba si vzpomenout, že dříve platilo zcela bez přemýšlení jiné oficiální heslo: „Se Sovětským svazem na věčné časy“. A tehdy se také říkalo, že největší hrozbou pro svět je americký imperialismus a největší hrozbou pro mír je NATO. V tomto duchu zdobili nástěnky na vojenských útvarech političtí pracovníci známí svojí neotřelou myslí a ve školách uvědomělí učitelé, nejčastěji učitelé ruštiny nebo občanské výchovy.  (Nic proti těmto předmětům.) Je to asi opravdu těžké, když člověk nemyslí vlastním rozumem, ale říká vždy to, čeho žádá momentálně panující režim v cizích službách a co prospívá vlastní kariéře. A propos, když se tak člověk zahledí pozorněji na zahraniční politiku USA a na „obranný charakter“ NATO, začne se mu do mysli vkrádat velice kacířská myšlenka: „Byla to tehdy opravdu jen propaganda?“  

Vládní koordinátor strategické komunikace: Nedemokratické represívní systémy si libují v názvech, jaké mají matoucí smysl, pokud pod nimi hledáme to, co by snad mohly označovat. Jakobínská revoluce znala například takzvaný Výbor veřejného blaha. Tento orgán zásoboval gilotinu hlavami odsouzených, takže o žádném blahu nemohlo být řeči. Jedna vláda v jedné nejmenované středoevropské zemi nedávno ustavila funkci s názvem „vládní koordinátor strategické komunikace“. Ne, není to vtip. Co se pod tímto označením skrývá, pochopil každý soudný občan okamžitě. Je to funkce, jakou v minulosti v „předsametovém“ Československu obstarávala nechvalně známá StB. Jednalo se o dohled nad myšlením lidí. Také úkolem tohoto „nového“ orgánu je dbát na to, aby osoby, jež doposud nepozbyly kognitivních funkcí, si své pravdivé vyhodnocování politických věcí nechaly pro sebe. Když už se tedy nedokážou zbavit rozumu a logiky, ať své poznání alespoň nešíří tiskem či mluveným slovem. Pro vládního koordinátora strategické komunikace by bylo ideálním výsledkem, kdyby lidé vůbec přestali myslet. Než se tak stane, cítí tento člověk svatou povinnost nahlásit přemýšlejícího občana represívnímu systému k umlčení.

Proruský šváb, šiřitel ruské propagandy: Zajímavé výrazy. Kdopak může za to, že ruský výklad příčin vedoucích ke konfliktu na Ukrajině a následně k válce obsahuje poměrně hodně pravdivých faktů? Rozhodně mnohem více než výklad washingtonsko-londýnsko-kyjevský. Jestliže někdo tvrdí, že Země obíhá kolem Slunce, a není tomu naopak, je díky tomu Koperníkův agent, prokoperníkovský šváb a šiřitel kopernikovské propagandy? Není. Říká prostě věci takové, jaké jsou ve skutečnosti. V Koperníkově době, v 15. a 16. století, byl ovšem pravdivý výklad pohybu nebeských těles v příkrém rozporu s oficiálním výkladem církve. Lidé by skutečně měli více věřit faktům než oficiálním výkladům. Fakta se sice vyvíjejí spolu s rozvojem vědy a poznání, oficiální výklady se ale vyvíjejí jen se změnou režimu.

 „Podporujeme vaši nezávislost!“: Nutné číst asi takto: „Budete poslouchat na slovo. Jinak uvidíte!“

„Podporujeme vaši prosperitu“: Doporučujeme číst následovně: „Vezmeme si od vás všechno, co za něco stojí. Vaše výrobní kapacity, trhy, odbytiště vašeho zahraničního obchodu, vaši zemědělskou půdu, vaše elektrárny a vodní zdroje, vaši rudu a vaše uhlí, případně drahé kovy, vaše banky a pojišťovny, vaše vědecké ústavy, vaše zdravotní kapacity, vaši pracovní sílu, a tak dále. Něco vám samozřejmě necháme, aby si vaše oligarchie taky přišla na své a mohla si nakrást z toho, co zůstane. Moc vám toho, pravda, nezůstane, ale za to vás budeme považovat za prosperující vzorově demokratickou zemi, za naše milé partnery… Pozor! Vezmeme si také vaši duši a vaše čisté svědomí!

Koniec 1. časti

(Celkovo 453 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter