Jak se zbavit Senátu. Mám návrh

Po volbách do Senátu se rozšířil tradiční nešvar. Kdejaký expert poučuje, jak se z nich poučit. Jako sláma z bot čouhá z toho poučování zaujatá interpretace. Hlavně jsme ale svědky nepoučitelnosti expertů, kteří tradičně přehlížejí to nejdůležitější poučení, které přitom bije do očí: osmdesátiprocentní volební neúčast. Ta činí volby referendem o smyslu této parlamentní komory. Občané Senát shledávají zbytečným. Volby do Senátu zdegenerovaly na příležitost vymezit se proti Babišovi. Lze důvodně předpokládat, že kdyby Babiš senátní volby ignoroval (a je záhadou, proč vlastně ANO masochisticky kandidovalo), účast by nepřekročila deset procent.

Debata o Senátu má smysl pouze jako debata, jak se ho zbavit. Nejčistším řešením je změna ústavy, ke které je ale potřebná vůle ústavní většiny v Poslanecké sněmovně. Než se taková ústavní většina v parlamentu jednou sejde, chytí se rozumu a uzákoní parlament jednokomorový, neškodilo by kreativně Senátu okopávat kotníky různými organizačními zlepšováky.

Od kandidatury by řadu zájemců o dobré bydlo odradilo, kdyby se jim místo senátorského příjmu, který i s náhradami činí přes 300 000 Kč, proplácela během jejich mandátu ušlá mzda v jejich posledním zaměstnání. Aby je nenapadlo přivydělávat si bokem, měl by jim být pod sankcí ztráty mandátu zakázán kontakt s jakýmikoli lobbisty. V rámci šetření je vhodné zrušit místa asistentů. O senátorské křeslo by se pak neucházeli amatéři, lehkoživky, kteří nesvedou samostatně porozumět předlohám, které mají posuzovat. Dále není důvod, aby senátoři cestovali, a chtějí-li, pak ať cestují za své.

Vzhledem k tomu, že ze Senátu není žádný užitek, v legislativním procesu pouze překáží, není důvod, aby se roztahoval ve třech historických palácích na Malé Straně v Praze. Zcela by postačila nějaká skromnější nemovitost na periférii, nevyužitá škola například s tělocvičnou, kam by se pohodlně vešlo jednaosmdesát židlí. Ušetřit lze i na personálu. Kdyby si senátoři sami uklízeli, mělo by to i psychologický efekt: vážili by si lidí, kteří pracují.

Je toho ale více, co by se ohledně Senátu mělo zvážit. Křeslo senátora by mělo být zapovězeno lidem se stranickou příslušností. Kdyby se jednalo o nadstranickou radu starších, senátoři by se nedělili do soupeřících senátorských klubů, všichni by byli členy klubu jednoho – Senátu. Politický cirkus, kterým se občan může bavit při pohledu na politické partaje v Poslanecké sněmovně, je postačující, nedává smysl, aby tento stranický cirkus měl v Senátu duplicitní šapito.

Jakkoli se Senát neosvědčil, senátoři obdrželi hlasy v regulérních volbách a připravit je o mandát by bylo nezdvořilé k voličům. Ideální by proto bylo, kdyby se senátoři z politiky poroučeli po anglicku, bez zbytečného humbuku, tedy po etapách. Za senátory, kterým vyprší mandát ať se nevolí náhradníci. Za dva roky skončí první třetina, za čtyři roky druhá a když za šest let poslední senátor zhasne, nikomu už nepřijde divné, že se do Senátu nevolí.

(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz)

Foto: Archív I. H.