Čím víc hlupáků, tím větší podpora války

Když se před lety řešila jakási globální finanční krize, dva populární mladí kuchaři v televizi navařili levné jídlo pro chudé. A pochutnávali si na něm s komentářem: „Jestli takhle vypadá krize, tak ať trvá věčně!“ Vtip byl v tom, že nestáli na ulici a v dlouhé frontě na polévku nečekali otrhaní žebráci.

Dnes je svět ve válce, kterou různí analytici zlehčují po způsobu zmíněných kuchařů: „Jestli takhle vypadá válka, tak ať trvá věčně!“ Hybridní konflikt, ve kterém se kombinují vojenské, ekonomické, sankční a informační nástroje, se obtížně fotografuje. Bez kulis, jak je známe z válečných filmů, si laici naivně myslí, že světová válka teprve hrozí, zatímco je v plném proudu.

V prvním plánu se vede válka mezi Ruskem a Ukrajinou a válka USA a Izraele s Íránem. Oba konflikty jsou ve skutečnosti regionální. Rusko je v hybridní válce s NATO a na Blízkém východě jsou aktéry konfliktu země Perského zálivu s americkými základnami. Obě tyto války pak mají globální důsledky. Ovlivňují distribuci a ceny ropy a obilí, narušují dodavatelské řetězce, komplikují mezinárodní obchod.

Válka, ve které se nacházíme, je jako vždy válkou o zdroje, jakkoli se předstírá, že jde o bezpečnost anebo o principy. Nové technologie ale změnily bojiště a globalizace světové ekonomiky změnila pravidla. Hrubá síla je stále důležitá, ale možností, jak poškodit, přelstít či diskreditovat protivníka, přibylo. Agresi se dá bránit asymetricky, nepředvídatelně, čímž se mírní nevýhoda outsiderů. Co je pak na současné světové válce zásadně nové, je vzájemná závislost nepřátel, kteří jsou současně obchodními partnery, dodavateli a příjemci komodit a sdílejí společný globální finanční systém, ve kterém jsou si dlužníky i věřiteli.

Výsledkem je paradox, kdy parazit ke své škodě poškozuje hostitele. Ve snaze o okamžitý zisk rezignuje chamtivec na profit z dlouhodobé stability. Co je ale hlavní, v soupeření na život a na smrt, které přitom nevypadá jako pořádná světová válka, jde o to, zda svět ovládne úzká hrabivá elita, která definitivně zotročí většinu, anebo zda si většina od hrabivé elity dokáže vzít svět zpět. Obvyklé války v minulosti nezřídka končily vzpourou většiny proti těm, co kvůli vlastnímu obohacení rozpoutali válečný masakr. Teď ovšem nemáme obvyklou válku a tím pádem je problém předvídat reakci lidu.

Najisto víme, že nejzranitelnější skupinou v současné válce jsou hlupáci. Orientaci na nepřehledném bojišti znesnadňuje propaganda, která střet o podobu světa trivializuje na černobílý konflikt dobra a zla. Chytrý člověk se snaží porozumět trendům, primitiv volí stranu. Hlupák věří, že vítěz bere vše, chytrému je jasné, že vítěz všechny obere. Hlupákovi lze namluvit, že válkou lze vybojovat spravedlnost. Podpora války je proto přímo úměrná množství hlupáků v populaci. Když populace hloupne, snáze se manipuluje a radikalizuje, stává se obětí negativních emocí. Takové populaci pak nelze pomoci.

Mimochodem, jednou z bitev současné války o budoucí podobu světa je aktuálně bitva o umělou inteligenci. Zatímco Američané sází na technologické prvenství a na exkluzivitu, díky které zbohatnou bohatí, Číňané zvolili otevřenost, nabízejí levně modely s otevřeným zdrojovým kódem. Americké snaze o technologický monopol tedy konkuruje čínská nabídka sdíleného prospěchu z umělé inteligence chápané jako společný majetek lidstva. Na tomto souboji je pikantní, že se neví, co umělá inteligence provede s tou lidskou. A co provede s lidskou hloupostí.

(Komentár vyšiel v ParlamentníListy.cz)

Foto: Archív I. H.