Celebrity s patentem na rozum

Když novináři začnou řešit sami sebe, neznamená to jen, že existuje problém. Současně to znamená, že mají problém, a někdy je to indicie, že oni sami jsou problémem. Důvodů, proč jsou novináři na sebe citliví a špatně snášejí kritiku, je vícero. Někteří novináři se cítí být strážnými psy demokracie. Uvěřili, že média jsou čtvrtým pilířem demokracie a to rovnou pilířem nejdůležitějším. A novináři, ze kterých se díky televizním obrazovkám anebo rozhlasovému mikrofonu stanou celebrity, nezřídka trpí falešným pocitem důležitosti a nenahraditelnosti. V jejich představě souvisí sledovanost s patentem na rozum.

Před časem kdosi zpracoval statistiku, jakého průměrného věku se lidé dožívají v různých profesích. Ukázalo se, že nejdéle žijí dirigenti. Nejnižší byla průměrná životnost novinářů. Při bližším pohledu se ale zjistilo, že průměrný věk novináře nesnižují zabití váleční korespondenti, ale špatná životospráva související se stresem z uzávěrky. Smrtící deadline ale není jedinou příčinou, proč by novináři neměli brát sami sebe přehnaně vážně. Vážnějším důvodem je jejich bídná společenská prestiž. Podle některých průzkumů veřejného mínění jsou méně ceněny pouze uklízečky.

Nelze jednoznačně říct, že novináři garantují demokracii, anebo naopak demokracii ohrožují. Je to jako se vším: Jak kteří a jak kdy. Vedle rizika, že média ovládnou politici, existuje i riziko, že politiku ovládnou novináři. Čest svému řemeslu nedělá novinářský politický aktivista, který za cosi a proti komusi ve jménu občana bojuje, ale apolitický profesionál, který si s nadhledem a bez emocí dělá svou práci. Tou je přinášet relevantní a objektivní informace, aby se čtenář či posluchač zorientoval v tom, co se děje a udělal si vlastní názor.

Novináře, a mezi nimi především editory, kteří mají tendenci publikum vychovávat a z toho titulu třídí informace na správné a nesprávné, vhodné a nevhodné, není třeba v jejich svobodě slova podporovat. Je rozumnější je propustit, aby našli uplatnění jako lobbisté, anebo aby se věnovali politickému PR, reklamě, anebo marketingu. V dnešních turbulentních časech je pro občana přínosnější analytik, který dešifruje politické, ekonomické či kulturní trendy, než zaujatý propagátor některého politického, ekonomického či kulturního proudu. Svobodu slova má smysl garantovat moderátorům, kteří nemají problém tlumočit divákům a posluchačům názory, se kterými nesouhlasí.

Především je ale třeba říct, že nezáleží na tom, co si o sobě novináři myslí. Soudit sám sebe, být svým arbitrem, je nevkusné. Je to ale také směšné, jak to vystihl klasik: „Když se nepochválím sám, nikdo to za mne neudělá.“ Kvalifikací pro přítomnost ve veřejném prostoru, ve světle reflektorů, není sebevědomí a s ním související pýcha, ale naopak skromnost a pokora.

Máme tady novináře, kteří sami sebe považují za ztělesnění demokracie, která s nimi prosperuje a bez nich kolabuje. Jsou to novináři, kvůli kterým demokracie kolabuje a prosperovala by bez nich.

(Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz 1. júna 2024)

Foto: Archív I. H.

(Celkovo 508 pozretí, 2 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter