… ale i černý Američan, Němec, Francouz, Japonec, Brit. A na 20 Ukrajinců
Zajímavé souvislosti kolem 47. výročí letu prvního Nesověta-Neameričana Vladimíra Remka do vesmíru.
Mise Vladimíra Remka z 2. března 1978 následovala po projektu Sojuz-Apollo v roce 1975, který propojil vesmírné lodi SSSR a USA. Ten zas následoval po předchozím tři desítky let trvajícím tvrdém boji o vesmír, který se projevil dokonce i v terminologii. Pro člověka, který je vycvičen na vesmírného poutníka a v lepším případě se vesmírem opravdu prošel, totiž zvolila každá velmoc jiný termín: Američané ASTRONAUT, tedy plavec po hvězdách (prvního, Johna Glenna, tam vyslali roku 1962), Sověti přesněji KOSMONAUT, plavec po vesmíru (kde byl poprvé v roce 1961 Jurij Gagarin) – což je o 40 let později i doslovný překlad čínského TCHAJKONAUT (první tchajkonaut ve vesmíru byl roku 2003 Jang Li-wej).
Ale zpět k projektu Sojuz-Apollo: Kromě jiných vstřícných gest byli do projektu vybráni účastníci, kteří dokonale ovládali jazyk druhé výpravy a dle propozic po celou dobu dvoudenní práce smíšeného týmu mluvili Američané jen rusky a Sověti anglicky (první případ se dnes, v době protiruského kulturního šovinismu, který se projevuje i v rušení kateder ruského a vůbec slovanských jazyků na západních univerzitách, jeví už dost řídký, druhý případ je dodnes běžný…). Let byl dohodnut dva roky po podepsání smlouvy o ukončení vesmírného soutěžení na nejvyšší úrovni mezi americkým prezidentem Richardem Nixonem a sovětským premiérem Alexejem Kosyginem v Moskvě. I na tomto střetnutí už měl podíl našinec – první tajemník československého velvyslanectví při OSN v New Yorku Miroslav Polreich, který v roce 1967 zorganizoval schůzku na nejvyšší úrovni mezi SSSR a USA mezi Nixonovým předchůdcem Johnsonem a Kosyginem v Glassboro (stát New Jersey).
Nejdřív vlastní menšiny
Po dalším setkání (Brežněv-Nixon v Moskvě v roce 1972), jehož cílem bylo snížení počtu raket na obou stranách a vůbec oteplení studenoválečných vztahů mezi bloky se Sovětský svaz namísto bezhlavých vesmírných závodů začal i ve vesmíru více zaměřovat na jiné cíle. A nešlo jen o mírový projekt Sojuz-Apollo. Přítomnost neruských národů ve vesmíru byla ambice, která byla v sovětském vesmírném programu přítomna od počátku. Přestože sovětský vesmírný program až do jeho smrti tajil identitu svého vesmírného programu Sergeje Koroljova (1907–1966), byl to i on, kdo byl u zrodu potřeby, aby v letech do kosmu byly zapojeny všechny národnosti – neboť byl sám rodák z Ukrajiny, jehož otec byl Bělorus a matka Ukrajinka. Navzdory dnešnímu mediálnímu diskurzu, který podává Sovětský svaz jako antiukrajinský, nejdéle od smrti Stalina byl opak pravdou:
První člověk ve vesmíru z národnostní menšiny byl Ukrajinec Pavel Popovič, který letěl v roce 1962, čtvrt roku po Gagarinovi, raketou SSSR Vostok 4 a během Remkova letu do vesmíru v roce 1978 měl Popovič službu na zemi jako velitel letu. Po něm postupně letěly více než dvě desítky ukrajinských kosmonautů. Ukrajinský astronaut je zatím jen jediný, Leonid Kadeňuk, který letěl v roce 1997 24. letem raketoplánu Columbia. (USA vyslaly jako svou první autochtonní menšinu do vesmíru Johna Herringtona z indiánského kmene Čikasó až o čtyřicet let později, v roce 2002.)
Přejděme ale k dalším rekordům, kterým by se v dnešních pozdě bycha honících USA řeklo „woke“ (ačkoli to slovo jsme v někdejším východním bloku neznali):
První žena ve vesmíru byla Valentina Těreškovová, letěla v roce 1963 raketou SSSR Vostok 6. (První ženou USA ve vesmíru byla až o dvacet let později Sally Ride v roce 1983.)
První rodilý Asiat ve vesmíru a zároveň první člověk, vystoupivší z rakety do vesmírného prostoru, byl Alexej Leonov, který se narodil ve vesnici Listvjanka u Tomska na Sibiři a letěl v roce 1965 raketou SSSR Voschod 2. V roce 1974 se také jako člen dvojice Leonov-Kubasov zúčastnil zmíněné první mezinárodní mise Sojuz 19-ASTP Apollo.
První Žid v kosmu byl Boris Volynov, letěl v roce 1969 raketou SSSR Sojuz 5. (V USA byla za patnáct let jeho ekvivalentem Judy Resnik v roce 1984. Zahynula během nešťastné mise Challenger STS-51-L v roce 1986.) A tak dále a tak dále…
Východní Němec, Polák, Čechoslovák…
Po setkání v Moskvě v roce 1972 a mírovém sovětsko-americkém Sojuzu-Apollo pak přišel na řadu další ambiciózní projekt, jímž se Sověti v oblasti mezinárodní otevřenosti dostali ještě dál dopředu: šlo o to, po vlastních menšinách pozvat do vesmíru i cizince.
Země „prvního výsadku“ v programu Interkosmos byly vybrány nejen pro svou technickou úroveň, ale také protože šlo o země, s nimiž měl Sovětský svaz traumatickou minulost, kterou tímto programem hodlal symbolicky narovnat: Československo, Polsko a Východní Německo. Z jejich občanů, kteří byli už od roku 1972 školeni na Vojenské letecké akademii v Moninu u Moskvy a později v blízkém Hvězdném městečku, byl původně plánovaným prvním člověkem ve vesmíru mimo občanů SSSR i USA Mirosław Hermaszewski z Polska (což měla být sovětská kompenzace za Stalinovu okupaci východní části Polska roku 1939, obydlenou Ukrajinci, Bělorusy a Litevci). Svou roli sehrálo i to, že Hermaszewski se v roce 1941 na území, zabraném SSSR, narodil (narodil se tedy jako Sovět), a jistě i to, že jeho otec byl generálem polského armádního letectva. Pro Čechoslováka bylo (asi i díky tomu, že tehdejší vůdce SSSR Leonid Brežněv zakončil druhou světovou válku jako osvoboditel českého Vysokého Mýta) nakonec rozhodnuto kvůli okupaci ČSSR v roce 1968, mělo jít o kompenzaci právě v rok desátého výročí zmaření Pražského jara.
Slovák Remek je maďarsky Výborný
Stejně symbolické byly i motivy „rozstřelu“ mezi dvěma finálními kandidáty letu do vesmíru z ČSSR, Oldřichem Pelčákem a Vladimírem Remkem. Tak jako u volby mezi těmi, kdo byli cvičeni, aby se stali vůbec prvními lidmi ve vesmíru (Germanem Titovem a Jurijem Gagarinem), i tentokrát sehrály roli vnější faktory. Titov měl německé křestní jméno a jeho otec byl učitel, což se tehdy nehodilo – to, že celý SSSR věděl, že příjmení Gagarin patří šlechtickému rodu carských velkoknížat nevadilo, hlavně, že měl ruské křestní jméno a otce truhláře. „Rozstřel“ Pelčák-Remek ovšem už nebyl zdaleka tak vyrovnaný: Remek měl v sobě obě národnosti naší tehdejší federace, jeho matka byla Češka, otec Slovák, což se velmi hodilo – ale je třeba říct, že ani to ještě nebylo všechno. S otcem sice Remek od své puberty (během níž, stejně jako autor tohoto článku, absolvoval gymnázium v Čáslavi) nežil, ale fakt, že otec, generálmajor Jozef Remek byl v letech 1973-1975 náměstkem federálního ministra obrany pro protivzdušnou obranu a 1976-1989 pak velitelem vojenského letectva ČSSR – to platilo daleko víc než symboly. Každopádně symboly byly přítomny, aniž by to bylo plánováno – první nesovětský i neamerický člověk ve vesmíru následoval přesně po 43 vesmírných letcích sovětského a 43 amerického občanství.
Mise Sojuz 28, probíhající mezi 2. a 10. březnem 1978, kterou vedl zkušenější a o 17 let starší Alexej Gubarev, měla za cíl spojit se s vesmírnou stanicí Saljut 6 a pomoci její tehdejší posádce Juriji Romaněnkovi a Georgiji Grečkovi (mimochodem oba byli po rodičích Ukrajinci) s výzkumy ve vesmírných podmínkách a provést vlastní výzkumný program Morava-Splav (splav je rusky slitina) se slitinami kovů, které pro ně připravil jeden ze dvou ústavů na světě pro takové výzkumy (jedním byl fyzikální ústav Československé akademie věd, druhým pracoviště v USA!). Příznivce zdravé výživy asi potěší, že jedním z dalších výzkumných programů mise byl i Program Chlorella-1, zkoumající rozmnožování řas Chlorella ve vesmírných podmínkách. Oba členové posádky, Remek i Gubarev, měli taky výcvik ve vrtání zkažených zubů, ale Grečko, kterého zuby bolely, si je vyvrtat nenechal, když se dozvěděl, že jejich výcvik trval jen deset dní.
Mise měla samozřejmě i své (jak bychom řekli dnes) PR-úspěchy. Vladimír Remek jako „kosmická národnost číslo 3“ se dostal nejen na poštovní známky v ČSSR a v SSSR, ale třeba i v Severní Koreji. S Asií byla ostatně mise spojena i tím, že (jak samozřejmě ví každý fanoušek vesmírných letů) se nelétalo (a nelétá) z evropské částí Ruska, ale z městečka Bajkonur (což kazašsky znamená „Bylinatá země“) ve Střední Asii, u hranic tehdy sovětského Kazachstánu s Uzbekistánem (ostatně ani dnešní rakety EU nelétají z Evropy, ale z kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně).
To, že kosmonautovo původně maďarské příjmení Remek znamená Výborný už určitě na výběr vliv nemělo – stejně jako Remkův slovenský původ po otci, který Slováci, protože Remek žil v Čechách, neuznávají. Oficiálně slaveným prvním Slovákem ve vesmíru je Ivan Bella, který z Bajkonuru vyletěl až za 21 let – v roce 1999. V tom možná mělo prsty i to, že jediný československý kosmonaut sám sebe se Slovenskem nikdy nespojoval, i partnersky se spojil s českou kulturou a diplomacií, když si vzal herečku Hanu Davidovou, jejímž otcem byl čs. ministr zahraničí z let 1953-1968 Václav David. Jejich dcera Anna si pak vzala herce Ondřeje Brouska z divadelního klanu Brousků, Mixů a Potměšilů a čímž se kosmonautův vnuk František stal potomkem nejvyšších postav českého letectví, kosmonautiky, umění diplomacie i politiky…
Vladimír Remek rozdávající třešně, symbol KSČM, volební kampaň KSČM do Evropského parlamentu 2009, Moravské náměstí, Brno. Foto: Wikimedia / Autor: Pavel Ševela
I Remek sám se po listopadu stal obchodním radou a posléze šéfem našeho velvyslanectví v Moskvě a nakonec i europoslancem. Mezi svými kolegy z vesmíru nebyl žádnou výjimkou – i oni se často stávají politiky v oborech nějak vázaných na vesmír. Francouzka Claudie Haigneré byla ministryní pro výzkum a technologie, přičemž stejné místo získal Pedro Duque ve Španělsku a Marcos Pontes v Brazílii, Mongol Džugderdemidín Gurragčá byl ministrem obrany a Marc Garneu z Kanady je ministr dopravy. Nejvýš to dotáhla kanadská astronautka Julie Payette, která byla v letech 2017-2021 generální guvernérkou, což je formálně nejvyšší představitel Kanady, sídlící na území státu. Sigmundu Jähnovi, o němž ještě bude řeč, sice připadla funkce hlavy sjednoceného Německa (které se zde fiktivně sjednotilo ne pod vedením Západu, ale Východu!) – ale jen při legendární filmové komedii Good Bye, Lenin! (2003).
Hola, cizinci – na Bajkonur!
Program Interkosmos, který „otevřel „náš“ Vladimír Remek, posléze zaregistroval další společenská prvenství sovětského a později ruského mezinárodního vesmírného programu:
První německý kosmonaut nebyl ze SRN, ale byl to Sigmund Jähn z NDR, který letěl v roce 1978 půl roku po Remkovi raketou SSSR Sojuz 31. (První západoněmecký astronaut a zároveň první astronaut-Neameričan byl v roce 1983 Ulf Merbold, který byl ale paradoxně také původně z NDR, odkud emigroval na Západ těsně před vystavením Berlínské zdi. V roce 1994 letěl do vesmíru také na ruské lodi Sojuz TM-20/19, a stal se tak prvním astronautem a zároveň kosmonautem v dějinách.)
První kosmonaut-občan asijské země byl Phạm Tuân z Vietnamu, letěl v roce 1980 raketou SSSR Sojuz 37. (První astronaut-občan asijské země byl v roce 1992 Japonec Mamoru Mohri. Toho ovšem jako první japonský občan ve vesmíru předstihl jeho krajan-kosmonaut Tojohiro Akijama, který vyletěl do vesmíru už roce 1990 raketou SSSR Sojuz TM-11.)
První černoch a zároveň první občan americké země mimo USA ve vesmíru byl kosmonaut Arnaldo Tamayo Méndez z Kuby, letěl v roce 1980 raketou SSSR Sojuz 38. (První černý astronaut byl v roce 1983 Američan Guion Bluford. První a dosud jediný občan africké země v dálném kosmu byl Mark Shuttleworth z JAR, letěl v roce 2002 raketou Ruské federace Sojuz TM-34. Jenže – Shuttleworth je běloch. Na rozdíl od černých obyvatel amerického kontinentu kosmonautů i astronautů, černý Afričan zatím do vesmíru nevyletěl ani ve vlasti hnutí Black Lives Matter ani nikde jinde!)
Vůbec první občan západní země a zároveň první francouzský občan v kosmu byl ale Jean-Loup Chrétien, který letěl v roce 1982 raketou SSSR Sojuz T-6. (Jak jsme zmínili, v americkém programu letěl až o rok později Ulf Merbold ze SRN. Prvním francouzským astronautem na americké lodi byl po řadě Francouzů-kosmonautů na sovětských a ruských lodích až o téměř třicet let později, v roce 2021, Thomas Pesquet na Muskově SpaceX Crew-2, který ovšem svůj první let do vesmíru absolvoval jako kosmonaut – už v roce 2016 na ruském Sojuzu MS-03!)
První indický občan ve vesmíru byl Rakéš Šarma, letěl v roce 1984 raketou SSSR Sojuz T-11.
První občankou Spojeného království ve vesmíru byla Helen Sharman, letěla v roce 1990 raketou SSSR Sojuz TM-12
První (a dosud jediný) brazilský občan ve vesmíru byl Marcos Pontes, letěl v roce 2006 raketou Ruské federace Sojuz TMA-8.
První americký občan ne astronaut, ale kosmonaut, byl Dennis Tito, který letěl v roce 2001 v raketě Ruské federace Sojuz TM-32, a po něm ještě desítky dalších amerických kosmonautů. Sovětský ani ruský občan neletěl na americké lodi do vesmíru (a nestal se tak prvním ruským astronautem) nikdy a čínskou lodí dosud vůbec nikdy neletěl Nečíňan. Na sovětských a ruských lodích dále vyletěli do vesmíru také občané zemí, které americký vesmírný program nikdy nezahrnul: Rakouska, Dánska, Brazílie, Jižní Koreje (severokorejský občan do vesmíru nikdy neletěl, snad proto KLDR vydává s kosmonauty alespoň známky), Spojených arabských emirátů, Malajsie, Sýrie, Saúdské Arábie, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Polska, Rumunska, Vietnamu, Kuby, Afghánistánu a Mongolska. Z Bajkonuru jako kosmonauti vyletěli do vesmíru také občané deseti z patnácti tehdejších svazových republik včetně rodáků z dnes s Ruskem znepřátelených zemí, jako je Litva či Gruzie. Nejvíce lety byla zastoupena Ukrajina, která ale (podobně jako Slovensko) bohužel, nikoho ze svých rodáků, kdo vyletěl ve vesmíru před vznikem samostatné Ukrajiny za ukrajinského vesmíroplavce neuznává…
Poslední zahraniční kosmonautkou, letící z Bajkonuru na ruské lodi, byla 23. března minulého roku běloruská občanka Marina Vasilevskaja, a poslední rusko-americká posádka vyletěla z Bajkonuru 15. září 2023, tedy rok a půl po vypuknutí rusko-ukrajinské války. Při dnešním mezinárodně politickém vývoji očekávám, že se ve vesmíru brzo objeví nejen další rusko-americké, ale i rusko-ukrajinské smíšené posádky. Otázky se vznáší snad jen nad vesmíroplavci z Evropské unie, jejíž vedení se po volbě Donalda Trumpa zdá být jak proti RF, tak proti USA. Z eurokosmodromu v guyanského Kourou ale do vesmíru ještě žádný člověk nevyletěl a je docela možné, že dříve do něj vyletí první indický VJUMANAUT (v překladu rovněž – vesmíroplavec). Zatím poslední evropský astronaut, Španěl Jesús Calleja, vyletěl do vesmíru přesně před týdnem (na „Vítězného února“) z texaského kosmondromu Corn Ranch – na Bezosově soukromé raketě Blue Origin NS-30 …
Zdroje: knihy Karla Pacnera, 100+1, Vojenstvi.cz, Reflex, ČRo, Wikipedia
Původně vyšlo v deníku www.krajskelisty.cz
