Ilustračné foto: Pixabay
Před vznikem nynější kultury, tj. v dlouhém období lovectví a sběračství, které ještě bezděčně respektovalo přírodu, čerpalo lidstvo své poznatky výhradně ze zkušenosti. Vše důležité pro život poskytovaly osobní prožitky, okolní příroda a blízká komunita. Důležité souvislosti lidé znali, aniž by potřebovali vědět, jak odpovídají širší realitě a odkud pocházejí.
Vznik kultury souvisel s tím, že se naši předkové po opuštění stromového života museli v savaně domlouvat hlavně zrakem a sluchem. Naučili se vytvářet zvuky, které příroda nezná a jimž rozuměli jen sami lidé. Zatímco většina živočišných druhů se orientuje hlavně podle chemických signálů, které věrně odpovídají přírodě, posílení významu zrakové orientace a řeči znamenalo počátek hodnotového odklonu kultury od přírody. Kultura se stávala stále více závislou na této nové lidské komunikaci, rostla role učení a vzdělání.
Před vznikem povinné školní docházky v novověku bylo už zřejmé, že by se všichni lidé měli učit číst, psát a počítat. Tento nárok nemuseli formulovat filozofové, vyplýval ze zkušenosti.
Dnešní situace je však odlišná. Nikoli z hlediska zmíněného minimálního nároku na vzdělání. Je odlišná z hlediska nároku na širší pravdivé pochopení podmínek kulturního života. Už malým dětem je třeba vštěpovat to, co bylo kdysi samozřejmé: že příroda, v níž přímo nežijí, je starší, silnější a posvátná.
Je dnes také zřejmé, že vzdělávání lidí musí být svou formou a obsahem diferencované podle osobnostních dispozic mladé generace. Bohužel není dostatečně zřejmé, a bez účasti filozofické ontologie ani zřejmé být nemůže, jaké nároky na vzdělávání klade dnešní technicky rozvinutá globální kultura.
Pokusím se stručně odpovědět. Lidé jsou svými vrozenými dispozicemi přibližně stále stejní. Jsou sice fyzicky i psychicky diferencovaní, ale jejich dědičné vlohy v čase příliš nekolísají. To, co se dramaticky mění, je místo a role kultury v biosféře. Lidská kultura se v důsledku svého chybného nastavení ve starověku, a během své pozdější evoluce, stala globální protipřírodní umělou strukturou. Pod vlivem vrozeného antropocentrismu je dnes nebezpečným opozičním systémem planetární biosféry. V započatém směru a rozsahu nemůže dlouhodobě pokračovat, nemá dostatečnou evoluční perspektivu.
Vzniká proto oprávněná otázka, na jaké úrovni školního vzdělání se mají mladí lidé seznamovat s touto vážnou, ale zastřenou situací. Vždyť vedle různých úrovní školního vzdělávání, od škol mateřských až po školy vysoké a vědecké ústavy, existují dnes i jiné vzdělávací vlivy. Je zde přímá osobní zkušenost každého člověka s kulturní realitou, existují tu četné instituce duchovní kultury, všudypřítomná a mocná média i pro mládež přitažlivé globální informační sociální sítě.
Když se záměrně omezím hlavně na oblast školního vzdělávání, pak musím uznat, že dnešní novou historickou situaci lze adeptům vzdělávání zprostředkovat jen částečně a jen na jim přiměřené intelektuální úrovni. Ale i pak vzniká otázka, kde hledat hodnověrnou úroveň pravdivého výkladu dnešního světa. Netvrdím, že znám odpověď. Domnívám se, že takovou pravdivou interpretací nemůže být parciální věda, ale pouze komplexní filozofická ontologická teorie dnešního konfliktu kultury s přírodou, evoluční ontologie.
Co nového a závažného se v této teorii tvrdí? Odpovím znovu jen schematicky. Evoluční ontologie vychází z předpokladu, že struktura dnešního světa je výsledkem střetu dvou forem onticky tvořivé evoluce. Přirozené evoluce vesmíru, která započala velkým třeskem před přibližně patnácti miliardami let, a člověkem zapálenou pozemskou evolucí kulturní, zažehnutou na Zemi před pouhými tisícovkami let.
Proč dosavadní společenská praxe ani vzdělávání z žádné takové pravdy nevycházejí. Proč se znovu a znovu odvolávají jen na empiricky potvrzovanou zkušenost, že kultura se úspěšně rozšiřuje a roste, když se daří ekonomice, když se rozvíjí věda, technika a tradiční vzdělání.
Zlomit tuto zakořeněnou antropocentrickou iluzi dnes potřebujeme proto, že až bude krize pociťována všeobecně, bude pozdě. Připomenu, že obě zmíněné evoluce jsou sice spontánní a slepé, ale jen evoluce kultury je závislá na aktuální aktivitě lidí. Tím zprostředkovaně závisí na dosažené úrovni přirozené evoluce biosféry.
Jen velmi obtížně chápu, že tuto elementární pravdu musím bez zřetelného souhlasu odborné veřejnosti opakovat po celý svůj profesní život. Ale i racionálně smýšlející lidé jsou emočně zvláštní osobnosti. Jsou ochotni věřit v nadpřirozené bytosti a síly, i když věda spolehlivě dokazuje, že všechna náboženství jsou pouze lidskými výtvory, že vznikala na podporu lidské duchovní nadřazenosti nad přírodou, tj. už při vzniku filozofie a vědy.
Ve své krátké úvaze se snažím povědět, že dnešní vzdělání už nemůže vycházet ani jen z lidské osobní či společenské zkušenosti, ani jen z dílčí vědy. Poprvé v lidské historii musí být pro kulturu anticipativní, musí budoucí kulturní vývoj předjímat, musí jeho nástrahám včas čelit. Znamená to, že vedle tradice musí čerpat také z teorie vyššího řádu, z evoluční ontologie.
(Uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)
