Že v Evropě není demokracie se v poslední době (mimo jiné) ukázalo:
– když v roce 2017 katalánský parlament vyhlásil nezávislost země na Španělsku, Madrid do země poslal armádu (podobnost s Putinem čistě náhodná – ovšem Madrid, na rozdíl od Moskvy, je stále miláček EU a náš spojenec …), rozpustil parlament i vládu, katalánského premiéra Puigdemonta vyhnal do exilu a když ho i nově zvolený parlament zvolil znovu, Madrid výsledek anuloval.
– když v roce 2024 v první kole rumunských voleb zvítězil konzervativní kandidát Georgescu, ústavní soud volby anuloval a kandidáta zatknul.
– v tutéž dobu, když v průzkumech na moldavské prezidentské volby vedl konzervativní kandidát Stoianoglo, “iberální“ parlament změnil volební zákon tak, aby mohli hlasovat zahraniční Moldavané a hlasy těch z nich, kteří žijí na západě, zajistily většinu pro „liberálku“ Sanduovou.
A naopak:
Že v Evropě přece jen zbylo trochu demokracie, se ukázalo, když byl v roce 2023 slovenským premiérem počtvrté zvolen bruselským mainstreamem nenáviděný slovenský premiér Fico, když se českým premiérem podruhé stal nově konzervativní Babiš, když byl letos předsedou slovinského parlamentu zvolen konzervativec Stevanovič a před měsícem bulharským premiérem nově konzervativní Radev. Evropu ale čeká tíže kalibrová zatěžkávací zkouška demokracie:
Pokud v německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, kde se v září očekává drtivé vítězství Bruselem proklínané a všestranně vyšachovávané konzervativní strany AfD (okolo 41 procent) nebude nikdo manipulovat s demokracií, nýbrž premiérem tam bude spravedlivě jmenován lídr zemské kandidátky AfD Ulrich Siegmund, až pak můžeme připustit, že Evropa se (možná!) vrací k demokracii…
(Status na FB, 11. mája 2026)
