Státně-mediální doktrína našeho eurorežimu vyčítá Donaldu Trumpovi, že se po pohromě jménem Bidenova vláda snaží opět s Ruskem domluvit. Přitom Evropa (jíž je Rusko součástí a žije v ní pět šestin jeho populace), ne Trump, měla první přijít s tím, že má být zadobře s Ruskem! Už Bismarck a po něm de Gaulle řekli, že Evropu úspěšně sjednotí jen ten, kdo se domluví s Ruskem. Škoda, že Margaret Thatcherová, která byla proti rozpadu SSSR, neměla před 1/3 století tolik síly, aby zachránila Gorbačova (který byl skutečný Sovět = syn Rusa a Ukrajinky a manžel Krymské Tatarky) a zabránila prasárně, kterou mu provedli Bush starší a Jelcin = rozdělení SSSR a rozšíření NATO na východ (včetně zemí jako ČR, SR či Slovinsko, které dlouhodobě toužily po neutralitě). Nabídla snad Anglie někdy skutečnou samostatnost Skotsku, Walesu, Severnímu Irsku? Stačilo, že jiné impérium (Argentina) chtělo v roce 1982 Falklandy (kde žije jen tolik lidí, jako u nás ve Všetatech) a byla z toho britská válka. A když si samostatnost v roce 2017 odhlasovalo Katalánsko, poslal Madrid katalánského premiéra do exilu a do Barcelony armádu…
Za posledních 300 let měly z ruského impéria samostatnost jen pobaltské země – a těm byl Gorbačov nakonec ochoten samostatnost vrátit, stejně jako vrátil sebeurčení státům východní Evropy. Ale slovanským zemím carského Ruska, zemím Kavkazu i islámské Střední Asie, z nichž ani jedna svazová (federativní) republika skutečnou samostatnost po staletí neměla, rozdělení SSSR jen ublížilo. Jenže SSSR, coby nepříjemnou východní konkurenci, bylo zřejmě třeba rozbít a rozbité kousky rozkmotřit stůj co stůj…
Přitom Gorbačov byl při síle ještě celá desetiletí. Pokud by měl západní podporu, pod ním by nebyl žádný běloruský lukašismus, žádné sochy Bandery na Ukrajině, žádná válka v Čečně, žádná válka v Gruzii a její rozpad, žádné vyhnání Arménů po 2400 letech z Náhorního Karabachu, a ve Střední Asii by dnes nebylo pět režimů, v nichž se praktikují tresty jako uvaření zaživa. I nadále se demokratizující, ale silný Sovětský svaz by si pravděpodobně ohlídal i východoevropskou Jugoslávii, ze které příchod „západní svobody a demokracie“ udělalo národnostně genocidní masokombinát.
Západ na přelomu 80. a 90. let udělal vůči Rusku stejnou chybu jako v roce 1918 vůči Německu; namísto podpory, která by eliminovala budoucí válku, velmoc ponížil: ořezal ji a srazil na kolena. Přičemž po 1. světové válce, vyvolané Německem, to bylo pochopitelné – ale zač si to zasloužil Gorbačov a jeho stát…? Za mírotvorbu a demokratizaci – která je dnes fuč a kremelský jaderný kufřík mají v ruce jinší hoši, nežli Gorbačov (a na druhé straně je to totéž; už žádná rozumná Thatcherová – ale pan Johnson, který na podzim 2022 znovu rozdmychal rusko-ukrajinskou válku, která mohla být zažehnána, načež se dal slyšet, že ani jaderné zbraně nemá pro plezír…)? Což je mimochodem vzkaz i pro ty, kdo vzhlížejí k dnešnímu Rusku jako k univerzálnímu řešení. My jsme Východní blok opustili na jeho vrcholu, kdy ideály plošné úrovně materiálního i duchovně-nekomerčního života lidí byly zabezpečeny a vypadalo to na jejich ještě větší demokratizaci – ale nic z toho už v Rusku nenajdeme. Dnes si metropolitní Rus jde sednout do moskevské kopie McDonalda, kde dřou venkovští Rusové, co ve svých robotárnách už nemají žádný rudý koutek s knihovničkou a žádné víkendové odborové zájezdy do divadel a už vůbec ne Picassovy holubičky míru. O to víc hrají válečně-strategické počítačové hry. Nejen politické, ale i sociální poměry kapitalismu ruského typu jsou stejné jako u toho anglosaského, který dnes vládne u nás. S pádem nejprve sovětského bloku a pak i samotného SSSR s jeho zřízením padlo nejen dvacetileté odzbrojování na východu i západu, ale i čtyři desítky let dlouhé zdravé soutěžení, které začalo už po smrti Stalina: západ se chtěl ubránit vlivu východu tím, že byl čím dál sociálnější, a východ zase vlivu západu tím, že byl čím dál demokratičtější. Dnešní ekvivalenty na západ prchajícího Alexandra Solženicyna ani na východ odejidšího Deana Reeda už nemají kam jít – každá osobní i geopolitická emigrace mezi bloky je dnes z bláta do louže. To je trest za rozpad SSSR.
(Děkuji inspirátorům své úvahy, jimiž byli britská premiérka Margaret Thatcherová, americký spisovatel Norman Mailer a zmíněný rusko-ukrajinský spisovatel Alexandr Solženicyn.)
(Status na FB, 19. apríla 2025)
