Komunistický režim a jeho dědictví můžeme v zásadě rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně tajná policie, domovní důvěrnice, cenzura, sledování lidí, všudypřítomná stupidní ideologická hesla a střelba na hranicích. Na druhé straně péče o průmysl, zemědělství, obrovský zájem o vzdělanost, podpora národní kultury a národní hrdosti, podpora sociální soudržnosti a samozřejmě snaha o takové poměry, aby i ti, kdo pocházejí z nuzných poměrů, dostali slušné životní šance.
V tom smyslu má komunistický režim dva druhy dědiců. Liberální demokraté představovaní současnou vládou, jejími skalními příznivci a zahraničním kapitálem navazují na odkaz komunistické tajné policie, cenzury, sledování lidí a ideologického vymývání mozků. Není vlastně náhodou, že jejich hrdinou a prezidentem je bývalý elitní příslušník komunistických represivních složek. Je to pro tuhle vrstvu typické.
Nacionálně laděná opozice se zase snaží navazovat na druhou část komunistického dědictví. Dobrá vzdělanost, vysoká technická úroveň, rozvoj průmyslu, potravinová soběstačnost a tak dále.
Všichni navazujeme na jednu nebo druhou část husákovského dědictví, ať chceme nebo ne.
(Status na FB 10. augusta 2023, titulok SLOVO)
