Britští konzervativci utrpěli svou nejhorší porážku v dějinách. Před pár dny jsem psal o zprávě českých médií o nicneříkajících procentuálních podílech ve francouzských volbách. Všimněte si, že nyní, když ve Velké Británii nebyla na prvním místě Le Penová, ta samá zpráva o nějakých procentech se v našich médiích neobjevila.
Najednou se mluví správně o křeslech a málokdo poznamená, že Farageovo strana UK Reform je dle procent třetí nejsilnější strana ve Velké Británii. Také postrádám informaci o tom, že labouristé zvítězili ve volbách s nejnižší historickou účasti pouhých 34 procent voličů a nikdo neví, jak bude jejich politika vypadat, protože prakticky ke všem současným zásadním otázkám se Starmer jasně nevyjádřil. Je to krásný důkaz toho, že zprávy ze zahraničí jsou u nás ve většině přijímané od agentur.
Apropos agentury. Slavná agentura AP vystřelila před pár dny překvapující zprávu, že Biden je „ostrý a jde do hloubky“. Možná jako takový poslední pokus náladu zvrátit. Bohužel jí to Biden zkazil hned vzápětí, když se prohlásil za první černou ženu v Bílém domě.
Matematici pojišťoven prý odhadují šanci, že Biden zemře před volbami na 9 procent. Zatím odstoupit nechce, ale bude to napínavé a musí se to stát co nejrychleji, sjezd strany už je moc pozdě. Americký stát Ohio má totiž pravidlo, že každý prezidentský kandidát musí být vyhlášen před 10. srpnem, ale sjezd demokratů, kde delegáti hlasují a oficiálně deklarují svého kandidáta, se koná až 19. srpna.
Není to prostě jednoduché změnit směr celé armády v podobě volebního týmu a rozjeté kampaně i podobu vnitřních pravidel demokratů. Je také otázka, zdali by musela jeho kampaň vracet veškeré dary, co nasbírala.
Pro demokraty je to o to komplikovanější, že Biden včera znovu potvrdil, že zůstává kandidát, Obamová aktuálně opět oficiálně potvrdila, že kandidatkou nebude a Kamalu nikdo za prezidentku nechce.
Začíná to být zajímavé a má to i obrovský vliv na Evropu. Evropským národoveckým konzervativcům se zvedá sebevědomí, což jsme mohli pozorovat v posledních dnech. Ihned potom, co Maďarsko převzalo předsednictví EU, což také tak nějak v mainstreamu zapadlo, jel Orbán do Kyjeva a následně do Moskvy. Musel jsem se smát těm článkům o tom, jak se jemu a Babišovi zhroutila frakce v EU-parlamentu, protože nyní teprve probíhají jednání a můžeme se dočkat překvapení, ze se spojí po dnešních volbach ve Francii i s Le Penovou a dalšími. Národní fronta sice hýká z posledních sil o Orbánovi jako zrádci, co si podal ruku s Putinem, ale všichni ví, že to je budoucí směr a jediná cesta a nějak vynechávají informaci, že Orbán svou cestu nazval mírovou misí a nejprve si podal ruku se Zelenským.
Pronikají zprávy, že žádné členství Ukrajiny v NATO se na blížícím se summitu neschválí a Putin oficiálně podpořil Trumpův plán na ukončení války.
Vypadá to vše moc nadějně, jen já jsem takový pesimista nebo spíše realista a tak čekám nějaký útok pod falešnou vlajkou, který světu vyrazí dech. Kdy že je ta olympiáda? Protože jak jinak to celé ještě zvrátit… jde o hrozně moc peněz.
(Status na FB 6. júla 2027, titulok Slovo)
