Poručil jsem si, že dám o prázdninách pokoj, ale vývoj na Ukrajině to prostě nedovoluje. Na počátku tamního současného dramatu nebyl zákon rušící nezávislost ukrajinského protikorupčního mechanismu, který podepsal prezident Zelenskyj, a vyvolal tím – za stanného práva! – demonstrace v ulicích ukrajinských měst. Ne, na počátku bylo slovo, konkrétně věta Donalda Trumpa: „Jak donutíme ty hajzly, aby přestali!“ Tuto větu citoval Seymour Hersh, který má dobré zdroje ve washingtonské administrativě a zpravodajských službách.
Hlavním terčem je nyní Volodymyr Zelenskyj, živá překážka jakéhokoliv jednání s Putinem.
Je jasné, o co jde geostrategicky – válka na Ukrajině se pro Západ vyvíjí, mírně řečeno, špatně; Bílý dům si z ní nutně potřebuje vyvázat ruce a věnovat se primárně asijsko-pacifické oblasti, jinými slovy: Číně. Navíc je Putinův pád a toužebné „rozkulačení“ Ruské federace v nedohlednu a Putin si už podle všeho našel spolehlivého nástupce mezi „siloviky“, jménem Alexej Ďumin. Trump, který teď v rétorice i skutcích přitvrzuje proti Rusku (za potlesku demokratů), se ještě nerozhodl, co konkrétně s Ukrajinou udělá (řeči se vedou a voda teče; vzpomeňme, že před izraelským útokem na Írán použil Trump trik v podobě jednání s Teheránem a možná proto byli ukolébaní íránští vojenští činitelé i atomoví vědci tak snadno Izraelem povražděni). V Bílém domě, Pentagonu a Langley je prý zatím spor o to, zda zapojit do převratu v Kyjevě CIA, když Zelenskyj do padesáti dnů neodejde dobrovolně. V opačném případě „pojede nohama napřed“, řekl jeden ze zdrojů Hershovi.
Zelenského nástupce už prý byl ve Washingtonu vybrán. Je to generál Valerij Zalužnyj, který na podzim 2023 poskytl rozhovor deníku Economist, v němž prohlásil, že válka s Ruskem se dostala do „patové situace“. Prezident Volodymyr Zelenskyj ho odvolal. Generál byl jmenován velvyslancem v Londýně, zůstává však nejoblíbenější veřejnou osobností na Ukrajině a mohl by se stát prezidentem – tvrdí americké zdroje – „během několika měsíců“.
Zelenskyj ale není žádné ořezávátko. Ať už si o něm myslíme cokoliv, nejednou už prokázal, že má nervy ze železa. Vidí, co se chystá, a proto nedávno provedl největší reorganizaci vlády od ruské invaze, když vyměnil i samotného premiéra Denyse Šmihala za chladnokrevnou, v očích Trumpa přijatelnější premiérku Juliji Syrydenko. Druhým obranným krokem se stal zdánlivě paradoxně Zelenského útok na nezávislost Národního protikorupčního úřadu novým zákonem a policejním zásahem proti řadě protikorupčních činitelů. Víme dobře, že korupce je politikum a že i v Česku, natož na korupcí zcela prolezlé Ukrajině, je „ruský narativ“ o zkorumpovaném „Velkozápadě“ výjimečně naprosto pravdivý (jakkoliv zde zase zloděj volá Chyťte zloděje!) Pučisté zjevně chtějí tento fakt použít jako klacek proti Zelenského mocenské sestavě. A jistě počítali s případným protiútokem „sluhy lidu“, k němuž vskutku došlo a jehož dopady na veřejnost klidně mohou být začátkem puče, tedy pardon, „nového Majdanu“, nové „Revoluce důstojnosti“ – s doprovodem staronových iluzí o zlatých „západních standardech“.
Když jsem si četl titulek úvodníku v listu Kijiv Independent ZELENSKYJ PRÁVĚ ZRADIL UKRAJINSKOU DEMOKRACII – A VŠECHNY, KDO ZA NI BOJUJÍ a když jsem shlédl k němu přiloženou fotograffi, napadlo mě, že puč už je v plném proudu.
(Status na FB, 24. júla 2025)
