Vážení a milí přátelé,
plánoval jsem se zúčastnit vzpomínky na osvobození Osvětimi 27. ledna 1945, ale udělalo se mi blbě a tak jsem se musel omluvit. To výročí je pro mne osobně důležité z tohoto důvodu:
V osvětimské plynové komoře byla krátce před koncem války zavražděna má židovská babička. Bylo jí nedožitých 55 let. Holocaust postihl téměř celou její rodinu s výjimkou dvou jejích synů, kteří bojovali s nacisty na frontách. Jeden na východě ve Svobodově armádě, kam se dostal po útěku z transportu a druhý, můj otec, v dělostřeleckém pluku československé armády v rámci západních spojenců. Jiní její příbuzní zahynuli v jiných koncentračních táborech, ale její neteř Vlasta Bauerová přežila věznění v Terezíně a pak v Osvětimi a byla osvobozena Rudou armádou 27.ledna 1945.
Můj otec se po válce vrátil do Prahy nejdříve jako vyznamenaný válečný hrdina, ale v roce 1952 byl odsouzen k 25tiletému vězení za údajnou velezradu. Byl sice po 4 letech propuštěn, ale s tak podlomeným zdravím, že zemřel v nedožitých 46 letech.
Vím tedy z rodinné historie co je válka, represe a násilí. Mám důvod být kritický jak k německým nacistům, tak i ke komunistickým stalinistům. Jsem však neobyčejně alergický k častému srovnávání či dokonce ztotožňování nacismu a komunismu, což často dělají jak někteří čeští politici, tak i novináři. Srovnávají počty obětí, formy represe, ale zcela ignorují ideologickou podstatu obou systémů. Stalinisté zdeformovali a zdiskreditovali myšlenky komunismu, ale nezměnili jejich podstatu. Vize svobodné beztřídní společnosti nemá nic společného s vizí rasové nadřazenosti a genocidou údajně méněcenných ras, například Židů a Slovanů.
Měli bychom nejen zamezit srazu landmanšaftu v Brně, ale také usilovat o zrušení zákona, který hrozí trestním stíháním komukoliv za tzv. propagaci komunismu, tj třeba symboly kladiva a srpu (jako má Rakousko) nebo pěticípé hvězdy či názvu komunistická apod. Dnes je to nejen absurdní, ale vysloveně trapné.
(Status na FB, 28. januára 2028, titulok Slovo)
