Podstatné však nejspíše bylo, že si mediokracie potvrdila svůj vliv, neboť spoluobčané propadali panice a zpravodajskou bombu přejaly také mnohé ruské sdělovací prostředky. Svým způsobem kráčelo o naprostý úspěch. Snad trochu laciný, ne-li zbabělý, pracující s živou vzpomínkou smrtonosných bojů, leč sukces to byl.
Přitom neběželo o nijak nový nápad v oblasti masové manipulace. Výhradně – jako už mnohokrát předtím – o nápodobu projektu geniálního britského všeuměla Orsona Wellese. Hlavního autora těsně předválečné rozhlasové dramatizace sci-fi románu Válka světů, po němž se v New Yorku strhla panika. Tento triumf elektronického média následně ironizoval totalitární arcivládce davů Adolf Hitler, jenž zlehčoval zdravý rozum země věřící v atak mimozemšťanů…
Welles se proslavil ještě minimálně jedním majstrštykem, na nějž bylo v sobotu nepřímo též odkázáno. Natočil film Občan Kane, odborníky považovaný za vrchol filmového umění. Snímek o zneužívání vlivu bohatým vlastníkem mediálního trustu, což vedlo k bojkotu právě jeho stěžejního díla, neboť jeden takový magnát se v hlavní postavě poznal.
Nicméně ohledně víkendové virtuální reality nemusí jít výhradně o nevkus vedení kavkazské televizní stanice. Kanál (zde se hodí pracovat s druhým významem slova) je údajně kontrolován protiruským prezidentem s klesající popularitou Michailem Saakašvilim. Tedy oblíbencem Západu, jejž moskevské elity prohlašují za šílence a hlupáka. Rovněž z jejich strany může jít o propagandu, leč nesporným zůstává, že tento „demokrátor“, vyzbrojovaný především Spojenými státy americkými, označil za své politické vzory rodáky Josifa Vissarionoviča Stalina a Lavrentija Pavloviča Beriju.
Třeba je to nakonec jen nevinná loutka, jelikož když před dvěma lety dal povel k nezdařenému útoku na Abcházii či Jižní Osetii, v Novém světě vrcholil boj o Bílý dům. A republikáni strašili novou studenou válkou.
Autor je spolupracovník Slova
