Mexiko: krajina na tenkém ledě

Mexiko kráčí již půl roku po tenkém ledě. Jména obce San Salvador Atenco a státu Oaxaca jsou obtěžkána novými významy – stala se symboly odporu proti establishmentu. Krátce před svítáním 16. září 1810 na základě výzvy katolického kněze Miguela Hidalgo y Costilly k domorodým criollos ve vesnici Dolores zatknout nenáviděné gachupines (Španěly), kteří Mexičany využívali a utiskovali po 10 generací, začala mexická národně osvobozenecká revoluce. Na 16. září 2006 byla svolána „Národní demokratická úmluva“ – občanské hnutí, žádající v souladu s Ústavou změnu vlády. Do hlavního města se sešlo na milion delegátů z celé země a Mexiko má od minulého týdne dva prezidenty a dvě vlády. Musíme doufat, že se pod ním vším tenký led neproboří. Květináři v Atencu Před volbami začala mexická veřejnost „odspodu probublávat“. Nejprve přišli se svým mírovým návrhem na vytvoření silné občanské sítě solidarity zapatisté, původně guerillové hnutí za práva indiánů. Iniciativa nazvaná Jiná kampaň se vyhranila vůči předvolební masáži a vyzývá k budování participativní demokracie, založené na menších samosprávních jednotkách, které bude trvat mnohem déle než jedno volební období. Velká média nevěnovala šňůře debat mezi nejrůznějšími organizacemi a iniciativami pozornost. Až přišel 3. květen. Téměř na den dva měsíce před volbami došlo ke konfliktu mezi dvěma tisíci příslušníky ozbrojených policejních složek všech tří stupňů (městské, státní i federální) a obyvatelstvem obce San Salvador Atenco. Střet roznítilo vyhnání hrstky květinářů z jejich prodejních míst městskými autoritami. Výsledkem zásahu bylo na dvě stě zatčených, množící se stížnosti na znásilnění žen ze strany policistů a hlavně první ohlasy solidarity vyvolané Jinou kampaní, která má i svou mezinárodní část. Do dnešních dnů je evidováno kolem 230 protestů v sedmdesáti městech ve třiceti zemích za propuštění politických vězňů San Salvadoru Atenca, kterých zbývá 26. Učitelé ve Oaxace Další násilná represe se objevila 14. června, tedy necelý měsíc před volbami, kdy policie zasáhla proti třiceti tisícům učitelů ve státu Oaxaca, kteří byli spolu s dalšími čtyřiceti tisíci ve stávce od 22. května až do dnešního dne. Učitelské hnutí se rozrostlo v širokou občanskou neposlušnost, lidé obsadili vládní budovy státu Oaxaca, rádia a některá obchodní centra, a požadují odstoupení guvernéra státu Ulisese Ruize Ortize (PRI). Nevyšla ani snaha přesunout státní vládu z hlavního města Oaxaky, protože protesty se šíří po celém státě. V hlavním městě se ve čtyřech z pěti čtvrtí vytvořily výbory občanů. Po stížnosti některých obyvatel na následky této masové mobilizace se ústřední sněm rozhodl alespoň přes den odstranit barikády, kterými brání obsazená rádia a budovy, a vytvořil dobrovolnickou policii, protože ta oficiální vychází pouze v noci. Byli zadrženi ozbrojenci, kteří přiznali, že jim někdo zaplatil za likvidaci aktivistů, jiní se ukázali být neoznačenými policisty. Fórum Lidové shromáždění státu Oaxaca (APPO), které nyní sdružuje na čtyři stovky organizací, obvinilo Ulise a jeho vládu, že nařídili vytvoření paramilitárních jednotek, aby potlačili opoziční hnutí. Byli zadržení tři mladíci, když se snažili sabotovat vysílání Radia Universidad. Přiznali se, že byli zaplaceni „někým z PRI“. Kromě toho se objevily webové stránky oaxacaenpaz.org.mx, které uvádějí jména a fotografie hlavních aktivistů, některých už mrtvých, a vyzývají k jejich likvidaci. Takovéto postupy připomínají Manuál psychologických operací pro nikaraguijské contras (paramilitární uskupení bojující v osmdesátých letech proti vládě sandinistů) vytvořený v osmdesátých letech v americké CIA. Mezi vítězstvím a porážkou je půl procenta Volby 2. července napjatou situaci neuvolnily, ba naopak, vrstva ledu ještě zeslábla: protože rozdíl mezi vítězným kandidátem za pravicovou Stranu národní akce PAN Felipe Calderonem a kandidátem za levicovější Stranu demokratické revoluce Manuelem Lopézem Obradorem činil pouhého půl procenta i přes původní odhady výrazného vítězství Lopéze Obradora. Zvedla se vlna nesouhlasu s průběhem voleb. Odpůrci Calderona požadovali přepočítání všech hlasů a odmítají uznat výsledky voleb, dle nich volebního podvodu. V září však volební komise po přepočítání pouze části volebních uren potvrdila v prezidentském křesle Calderona. To nesplnilo požadavky levice na přepočítání všech hlasů. Hrozny hněvu na spadnutí V symbolický den 15. září se mluvčí zapatistů Marcos chystá na setkání v Atenku, které se chce solidarizovat se stále nepropuštěnými šestadvaceti vězni. Lopez Obrador se s tisícovkami příznivců se zase na zítřek domluvil, že vyklidí náměstí hlavního města, vzhledem k plánované vojenské přehlídce, aby se vyhnuli konfliktu. Hned odpoledne je však na totéž místo svolána „národní demokratická úmluva“ , která se opírá o článek 39 mexické ústavy, přiznávající obyvatelstvu právo na změnu vlády. Hlavním bodem jednání, které už probíhá u různých „debatních stolů“ na různých místech ve městě, je, zda bude akceptována Calderonova vláda a vytvořeno ústřední hnutí občanské neposlušnosti, nebo zda výsledky podvodných voleb neuznají a bude vyhlášena vláda alternativní. Pokud se milion delegátů, kteří se registrovali, shodne, bude mít v sobotu Mexiko dva prezidenty. Projevy levicového Obradora se podobají zapatistickým a oaxackým. Lopéz Obrador (podle iniciál svých jmen označovaný AMLO), bývalý guvernér federálního distriktu, se však velmi pravděpodobně jen veze na vlně šířící se mexickým lidem. Vytvoření moci odspoda Obrador plánuje vládu kočující, procházející mexickými státy a konzultující svá rozhodnutí s obyvatelstvem. I v tom, jako by se inspiroval zapatisty, jejichž mluvčí Marcos zahájil podobnou šňůru v lednu, která byla narušena událostmi v Atenku. Je třeba zdůraznit, že zapatisté levicového kandidáta nepodporují, protože se za deset let snah o diskuzi s vládními špičkami od roku 1994, kdy povstali jako guerillové hnutí, zklamali ve všech slibech politiků – nezávisle na politických stranách. Tvrdí, že jedinou cestou je nikoli uchopení moci, ale vytvoření moci odspoda, tzn. vytvoření sítě spolupracujících a přitom různorodých občanských iniciativ, která bude mít dost síly přimět vlády, aby poslouchaly své obyvatelstvo. To je však běh na dlouhou trať. Bezprostředním cílem, který by mohl být dosažitelný, je uplatnění práva obyvatel odvolat své politiky z funkce, pokud nenaplňují svou práci v úřadě, jako je tomu v případě oaxackého Ulise Ruize Ortize. Zmíněný článek ústavy, který se zakládá na tradici správy indiánských obcí, kdy obec mohla autoritu odvolat nezávisle na jejím funkčním období. Jak Mexiko přejde tenký led dvojí vlády, aniž by se probořilo do ozbrojeného konfliktu, musíme sledovat v příštích dnech. Mnoho práce budou mít pozorovatelé, sledující dodržování lidských práv, jejichž důležitost během léta v Mexiku narůstala. Článok bol uverejnený internetovým denníkom Britské listy, www.blisty.cz Redakčne upravené