Světová situace je dobře známá. Žijeme ve světě, v němž byl a je rezervní měnou americký dolar. Tím se samozřejmě Spojeným státům dostalo privilegia, které nemá žádná jiná země. Mohou tisknout tuto měnu podle libosti, kdykoli se domnívají, že tím vyřeší nějaký bezprostřední ekonomický problém. To nemůže dělat žádná jiná země; nebo spíš to žádná jiná země nemůže dělat beztrestně do té doby, dokud dolar zůstane akceptovanou rezervní měnou.
Poslední výhoda USA
Je také dobře známo, že dolar ve srovnání s některými jinými měnami už po nějakou dobu ztrácí na hodnotě. Přes neustálé výkyvy směřuje křivka dolů přinejmenším takových třicet let. Země severovýchodní Asie – Čína, Korea a Japonsko – provádějí měnové politiky, za které je jiné zezákladn
mě kritizují. To je samozřejmě předmětem trvalé pozornosti médií. Abychom ale byli spravedliví, v tomto okamžiku není vůbec snadné určit, jaká by měla být nejmoudřejší politika, a to ani ze sobeckého hlediska jednotlivých zemí.
Základní problém je podle mého názoru jednodušší, než co naznačují spletitá vysvětlení většiny expertů analyzujících tyto politiky. Vycházím z několika málo předpokladů. Postavení dolaru jako rezervní měny je poslední významná výhoda, která dnes Spojeným státům ve světovém systému zůstala. Je proto pochopitelné, že Spojené státy dělají co mohou, aby si tuto výhodu zachovaly. To ale vyžaduje, aby jiné země (také a zejména země severovýchodní Asie) byly ochotny nejen používat dolar jako účetní jednotku při obchodních transakcích, ale také jako něco, do čeho budou investovat své přebytky (zejména jde o dluhopisy ministerstva financí USA).
Dolar strácí dych
Přitom ovšem směnný kurz dolaru neustále klesá. To znamená, že přebytky investované do zmíněných dluhopisů USA mají postupem času stále menší hodnotu. Přichází bod, v němž nad výhodami takových investic (hlavní z nich spočívá v tom, že udržují schopnost podniků a individuálních spotřebitelů USA platit za importy) případně převáží ztráty na reálné hodnotě investic do amerických dluhopisů. Příslušné dvě křivky se pohybují opačnými směry.
Vzniká tak problém, který je vlastní každé tržní situaci. Jestliže hodnota nějakého cenného papíru klesá, jeho majitelé se ho budou chtít zbavit dřív, než bude příliš nízká. Jestliže ale majitel velkého balíku takových cenných papírů jich najednou prodá značné množství, může tím vyvolat u ostatních majitelů vlnu kvapných prodejů, která způsobí ještě větší ztráty. Principem hry je vždy nalézt pro prodej onen prchavý okamžik, kdy není příliš pozdě ani příliš brzo nebo kdy se neprodává příliš pomalu ani příliš rychle. To vyžaduje dokonalé načasování a rozhodnutí tohoto typu docela často nevycházejí.
Návrat před kapitalismus
Tak vypadá podle mě základní obraz toho, co se děje a bude dít s americkým dolarem. Nemůže si nadále ve světě udržovat takový stupeň důvěryhodnosti, jakému se kdysi těšil. Dřív nebo později ho dožene ekonomická realita. Může se tak stát v pětiminutovém šoku, nebo to může být mnohem pomalejší proces. Až se to ale stane, klíčovou otázkou bude, co se pak bude dít dál.
Žádná jiná měna dnes nemá takové postavení, aby nahradila dolar v jeho funkci světové rezervní měny. Pokud dolar padne, nebude existovat žádná rezervní měna. Budeme v multipolárním měnovém světě. Je to velmi chaotický svět, v němž se nikdo nebude cítit dobře, protože neustálé rychlé změny směnných kurzů způsobují, že přinejmenším krátkodobé racionální ekonomické předpovědi jsou velmi nejisté.
Generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn právě veřejně varoval, že svět upadá do měnových válek, které by měly „negativní a velmi škodlivé dlouhodobé následky“. Jednou reálnou možností je, že by se svět mohl vrátit, a zdá se mi, že se už vrací, k de facto barterovým dohodám [tj. k naturální směně – pozn. překl.] – do situace, která ve skutečnosti není slučitelná s efektivním fungováním kapitalistické světové ekonomiky.
Caveat emptor !
© Immanuel Wallerstein, komentář č. 292, 1.11.2010. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.
Ilustračné foto: japetonida, ming Lee a Ruby Rudi
