Michal Havran st.: Od arabskej jari po Islamský štát | Jan Keller: Evropské rozpory ve světle migrace | Ilona Švihlíková, Konstantin Tsivos: Řecká tragédie | Pavel Kolář, Michal Pullmann: Co byla normalizace?: Studie o pozdním socialismu | Fredric Jameson: Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu
Michal Havran st.: Od arabskej jari po Islamský štát
Na samom počiatku v roku 2011 sa vo svetových médiách objavilo takmer fascinujúce spojenie Arabská jar. Malo ísť o sériu tzv. demokratických revolúcii v rozsiahlom regióne arabského sveta. Projekt nadväzoval na americkú intervenciu v Iraku, ktorá si vyžiadala státisíce mŕtvych. Po obesení irackého prezidenta Saddáma Husajna sa však žiadna demokracia nekonala, a preto stratégovia dvoch amerických prezidentov Georga Busha juniora a Baracka Obamu prišli s konceptom tzv. zmeny režimov. Plán zakryli falošne znejúcim heslom o arabskej jari. Vo Washingtone nadobudli dojem, že ak sa im za pomoci „širšieho“ hnutia, najmä mládeže, podarí odstrániť ďalších „diktátorov“, najmä plukovníka Muammara Kaddáfího v Líbyi či Bašára Asáda v Sýrii, a s prižmúrenými očami budú sledovať aj pád egyptského prezidenta Husního Mubaraka, zavládne v arabskom svete pokoj a nový „demokratický začiatok“. Plán totálne zlyhal a na scéne sa čoskoro objavilo nové spojenie, tzv. Islamský štát. Irak dnes ako štát nejestvuje, Líbya má dve vlády a veľké časti územia ovládajú islamisti, v Egypte je znovu pri moci armáda, Jemen krváca, Sýria sa stále nespamätáva z občianskej vojny a Európu zaplavili milióny utečencov. A ak niečo funguje, tak sú to stredoveké monarchie v Saudskej Arábii či v Katare podporované Západom. Autor ako novinár krajiny navštívil a podáva svedectvo o nepredstaviteľnej tragédii arabského sveta, ktorý platí daň za strategickú polohu a ropné bohatstvo.
Michal Havran st. (1945, Rybník nad Hronom), zahraničnopolitický komentátor a publicista. Vyštudoval žurnalistiku na FiFUK v Bratislave. Počas štúdií pracoval pre denník SMENA, spoluzakladal denník SME. Pôsobil na University of Maryland a v časopise CONGRESSIONAL QUARTERLY. Špecializuje sa na americkú zahraničnú politiku a arabské krajiny. Je autorom komentárov a reportáží, napísal knihu Sága Billa a Moniky o milostnom škandále prezidenta Clintona a romány Agent s pasom diplomata a Ruská špiónka. Žije a tvorí v Bratislave.
Marenčin PT, 4. 4. 2017, 224 strán
Jan Keller: Evropské rozpory ve světle migrace
Kniha reaguje na současnou migrační krizi, ale ta není jejím hlavním tématem. Pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie. Autor vychází z dokladů o narůstajících nerovnostech mezi regiony a zeměmi EU a objasňuje, proč se nedaří rozšířit koncept sociálně tržní ekonomiky na Evropskou unii jako celek. Sleduje rozpory mezi strategiemi velkých korporací a mechanismy solidarity, které financují převážně střední vrstvy. Na řadě příkladů ukazuje, jak se Evropské unii nedaří propojit prvek konkurence s principem solidarity a jak tento nesoulad vyvolává napětí a konflikty mezi různými skupinami zemí EU. V závěru knihy představuje tři možné scénáře dalšího směřování Evropské unie.
SLON/2017, 227 strán
(Ukážka)
Ilona Švihlíková, Konstantin Tsivos: Řecká tragédie
Kniha Řecká tragédie odhaluje skutečné kořeny dluhové krize v Řecku. Vychází z historického, ekonomického a politického pozadí řeckého vývoje a řeckou krizi v mrazivé analýze ukazuje jako jeden z důsledků mocenského soupeření v Evropské unii. Kriticky zkoumá neblahou roli, kterou sehrává dnešní Německo, a demonstruje antidemokratické praktiky některých lídrů Evropy i jednotlivých států. Je to jiný, zasvěcený a dramatický obraz evropské politiky a ekonomiky, než jaký běžně prezentují média.
NOVELA BOHEMICA, 18. 5. 2017, 295 strán
Pavel Kolář, Michal Pullmann: Co byla normalizace?: Studie o pozdním socialismu
Stejně jako Lipany nebo Bílá hora nebyla ani tzv. normalizace jen temnou skvrnou na našich dějinách. Chceme-li na toto historické období pohlédnout bez předsudků, musíme obrátit pozornost od samotné represe ke společenským silám, které diktaturu držely pohromadě. Jen tak pochopíme trvání systému založeného na „klidu na práci“ i důvody, proč se koncem osmdesátých let tak snadno zhroutil. Soubor studií Co byla normalizace? se snaží vylíčit pozdně socialistickou společnost v její rozmanitosti, neomezuje se jen na politické špičky nebo opozici. Autoři zachycují pestrou škálu postojů, které se vzpírají jednoznačnému dělení na viníky a oběti. Diktatura podle nich nebyla jen výsledkem vnější mocenské svévole, nýbrž opírala se i o určitý vnitřní konsenzus. Důrazem na sociální rozměr moci zpochybňují takový výklad, který komunistický režim chápe jako odchylku od domněle přirozeného vývoje našich dějin a tím zbavuje společnost odpovědnosti za to, co se stalo.
NLN – Nakladatelství Lidové noviny, Ústav pro studium totalitních režimů, 2017, 224 strán
Fredric Jameson: Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu
Světově proslulý americký filosof a teoretik kultury Fredric Jameson, jehož celoživotním tématem jsou vzájemné vazby mezi kulturou, společností a ekonomikou, nám ve své dnes již klasické knize Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu, považované za jedno ze stěžejních teoretických děl zabývajících se fenoménem postmodernismu, představuje celou složitost postmoderní kultury, jak se projevuje ve filozofii, literatuře, výtvarném umění, filmu, architektuře a ideologii. Jeho analýzy jsou jemně vypracované, a přitom neztrácejí ze zřetele obecné rysy postmoderní kultury, které prostupují jednotlivými sférami a žánry. Cílem knihy je „kognitivní mapování“ naší kulturní situace, jež se mnohým jeví jako osudově nepřehledná. Pro každého, kdo chce pochopit nejen kulturní, nýbrž i politické a společenské dopady postmodernismu, je Jamesonova kniha nepostradatelným textem.
Autor sám sebe považuje za dědice jak německé klasické dialektiky, tak francouzské strukturalistické tradice. Mezi jeho inspirační zdroje patří například Jean-Paul Sartre, Theodor W. Adorno, Jacques Lacan, Walter Benjamin či György Lukács. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších teoretiků kultury marxistické orientace.
Fredric Jameson (1934) je profesorem srovnávací literatury a romanistiky na Dukeově univerzitě, kde také řídí Centrum pro kritickou teorii. Jeho almou mater je Yaleova univerzita a Haverford College. Je autorem mnoha knih, z nichž k nejznámějším patří Marxism and Form (1971), The Political Unconscious (1981), The Modernist Papers (2007), Valences of the Dialectic (2009), The Antinomies of Realism (2013) a The Ancients and the Postmoderns (2015). Svou nejdůležitější práci Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu napsal roku 1991. Je držitel prestižní Holbergovy mezinárodní pamětní ceny za rok 2008.
Rybka Publishers, vydané spoločne so združením SOK, 536 strán
