Peter Štrelinger: Zlatá voda | Oskar Krejčí: Geopolitika středoevropského prostoru. Pohled z Prahy a Bratislavy. Páté, doplněné vydání | Lenka Procházková: Nejsou to bohové! | Walter Lippmann: Veřejné mínění
Peter Štrelinger: Zlatá voda
Najnovší román Petra Štrelingera možno považovať za vzrušujúci žurnalistický thriller. Čitateľ je od prvých stránok vtiahnutý do deja, v ktorom autor, investigatívny novinár, odkrýva kauzy, ktoré sa na slovenskej politickej scéne zjavili hneď po „zamatovom“ prevrate v roku 1989: vlakovú lúpež a „profesora zločinu“, ako ho nazvali médiá; tragickú autohaváriu Alexandra Dubčeka, kde autor nastoľuje otázku, či išlo skutočne o nehodu; ďalej prípad Percheron o podivnej snahe cudzieho kapitálu ovládnuť slovenský tranzit plynu, ale i ďalšie. Hlavný protagonista románu sa vyberie aj do vojnou zmietanej Juhoslávie, aby získal svedectvo o bratovražednej občianskej vojne. Základ všetkých spomínaných kauz je reálny, čo však autorovi nebráni, aby do príbehu vnášal aj fikciu.
Novinár Ján Eugen nie je nijaký papierový hrdina, ale človek z mäsa a kostí, ktorý si užíva život naplno: s jeho pôžitkami, ale i prehrami či nešťastiami. Druhou líniou románu je preto súkromný život protagonistu, konkrétne jeho vzťah k ženám, ktoré miluje a zároveň zrádza.
Láska dominuje v celom románe, no najkrajší vzťah asi nachádzame v dramatickom ľúbostnom príbehu o Konvalinke, ktorý má znaky tajomstva a takmer detektívne rozuzlenie. V tejto osobnej línii sa autor však dokázal vyhnúť tomu, k čomu takéto spovede v literatúre zvádzajú – k sentimentalite, falošnému pátosu a sebaľútosti.
Forza music, 2016, 285 strán
Oskar Krejčí: Geopolitika středoevropského prostoru. Pohled z Prahy a Bratislavy. Páté, doplněné vydání
Geopolitika středoevropského prostoru patří mezi nejúspěšnější knihy známého levicového politologa Oskara Krejčího. Její první vydání vyšlo v roce 2000, pak následovalo i vydání v angličtině (2005) a ruštině (2010). Každá reedice byla pro autora příležitostí nejen pro aktualizaci, ale i doplnění: první a páté vydání se liší mimo jiné tím, že ono zatím poslední má větší formát a o sto stran více.
Kniha je pokusem nalézt zákonitosti zahraniční politiky malého státu. Krejčí vychází z předpokladu, že většina vědeckých prací o mezinárodní politice se věnuje chování mocností, zatímco zemím, jako je Česko či Slovensko, se věnuje jen málo teoretiků. Proto hledá kontury státnosti zemí ve střední Evropě, a to ve vazbě na povahu obyvatelstva, území a suverenity. Podrobně se věnuje jak formování hranic zmíněných dvou států, tak i základním intelektuálním imaginacím, které se pokusily originálně postihnout mocenskou rovnováhu ve střední Evropě i české a slovenské národní zájmy – tedy především odkazu Františka Palackého, Ľudovíta Štúra, Tomáše G. Masaryka a Milana Hodži, ale i například pangermánství a panslovanství. Nevyhýbá se žádnému ožehavému tématu, jako jsou například otázky Trianonské smlouvy, odsun nebo dekrety prezidenta Edvarda Beneše. Historické schéma české a slovenské státnosti v knize ústí v analýzu koncepcí současné zahraniční politiky Česka a Slovenska, a to i v rámci Evropské unie a NATO. K teoretickým zvláštnostem knihy patří, že autor využívá nástroje geopolitiky k analýze minulosti a současnosti, ale kritizuje geopolitické principy jako nepřijatelné nástroje pro budoucnost. Pro tu se pak Krejčí pokouší nalézt nové zásady, které se liší jak od tradice, tak i teoretických modelů zpracovaných v minulosti.
Professional Publishing, 2016, 426 stran
Lenka Procházková: Nejsou to bohové!
Sbírka politických úvah, projevů a rozhovorů, které autorka publikovala v období od jara 2014 do podzimu 2015 na nezávislých internetových serverech. Sama tvrdí, že pro tištěné deníky a časopisy jsou její texty „příliš silné kafe“. V předmluvě sbírky spisovatelka vysvětluje, proč místo dalšího románu píše aktuální texty reflektující současnou dobu a neváhá se účastnit i demonstrací. Věří, že: „Spisovatel nemá být povýšen nad nic, čím jeho národ prochází, pokud nechce být považován za zbabělce.“
Lenka Procházková (1951) dnes patří k nejvýraznějším českým prozaikům. V první fázi tvorby byly její knihy a články šířeny jen v samizdatu a publikovány v zahraničí (Růžová dáma, Oční kapky; Smolná kniha; Jan Palach a povídkové sbírky: Tři povídky; Přijeď ochutnat a Hlídač holubů). Ani po roce 1989, kdy přestala být zakázanou autorkou a okruh jejích čtenářů se rozšířil, se však nevzdala vysokých nároků na kvalitu vlastní tvorby a zachovala si absolutní svobodu při výběru témat a ve způsobu jejich zpracování: Pan ministr; Šťastné úmrtí Petra Zacha; Zvrhlé dny; Jak si stojej nebožtíci (fejetony, spoluautor Aleš Pejchal); Dopisy z Bamberka (fejetony); Beránek (historický román o Ježíši z Nazareta); Zavři oči (pohádky); Zpráva spolku Šalamoun (dokument o stavu justice v ČR); Narušitel (román z diplomatického prostředí); Slunce v úplňku (románově zpracovaný příběh Jana Palacha); Zvonek a pak chorál (knižní rozhovor vedený Ivou Pekárkovou); Za Fidelem na Kubu (cestopisný román ze současné Kuby). Autorka napsala i řadu rozhlasových, televizních a divadelních her. Její fejetony, komentáře a další aktuální politické texty vyšly ve sbírce Bílý klaun (2014) a nyní v titulu Nejsou to bohové!
Epocha, 2016, 160 strán
Walter Lippmann: Veřejné mínění
Kniha Waltera Lippmanna z roku 1922 patří mezi nejcitovanější práce svého druhu ve 20. století a silně ovlivnila sociální vědy, zejména mediální studia, politologii a sociální psychologii. Klade si otázku, zda mohou občané v moderní společnosti činit rozumná demokratická rozhodnutí.
Lippmann zevrubně popisuje mechanismus vytváření veřejného mínění a upozorňuje na řadu zásadních aspektů, které je ovlivňují, či spíše deformují jeho fungování. Důkladně se věnuje roli médií v tomto procesu a zpochybňuje jejich idealizovanou funkci v demokratickém zřízení, resp. ukazuje na jejich reálnou úlohu při tvorbě veřejného mínění, ovlivněnou jinými zájmy a technickými předpoklady. Kniha Veřejné mínění je prvním pokusem prozkoumat a zmapovat veřejné mínění v moderních podmínkách a ve světle moderních znalostí lidské povahy.
Portál, 2015, 336 strán
