Leopold Moravčík: Čína na konci Dlhého pochodu | Artur Bekmatov: Osobne i neosobne o Alexandrovi Matuškovi | Oleg Suša, Marek Hrubec a kol.: Riziková společnost a globální ohrožení. Ke kritické teorii Ulricha Becka | Étienne Balibar: Násilí a civilita | Étienne Balibar: Spinoza a politika
Leopold Moravčík: Čína na konci Dlhého pochodu
Autor, dlhoročný zahraničnopolitický redaktor, navštívil Čínu viackrát a v rozličných obdobiach, čo mu umožnilo zaznamenať a porovnávať jej obrovské premeny, ktorými prechádza táto najľudnatejšia, pôvodne zaostalá agrárna krajina v posledných štyroch desaťročiach. Čína v súčasnosti zaujíma druhé miesto najvyspelejšej hospodárskej veľmoci s ambíciami prepracovať sa v krátkom čase na čelo svetového rebríčka. Pochopiť tieto prudké a často aj neočakávané zmeny nemožno bez hľadania historických súvislostí, preto v knihe Čína na konci Dlhého pochodu majú svoje miesto aj odkazy na minulosť, ktorá v podobe historických pamiatok tvorí významnú súčasť svetového dedičstva. Svoj podiel na tom, aká je Čína v tomto čase, majú aj ženy, napriek tomu, že v minulosti vždy mohli v spoločnosti zastávať iba podradné miesto. Autor ako skúsený štylista spája osobné zážitky a skúsenosti z rozličného obdobia súčasnej reformy s faktami zo svojho bohatého osobného archívu. Naznačuje tak ďalšie možné trendy vo vývoji, ktoré my, tu v starej Európe, nechceme priznať.
Perfekt, 2017
Artur Bekmatov: Osobne i neosobne o Alexandrovi Matuškovi
Pri výbere názvu publikácie sa autor inšpiroval knihou pamätí, rozhovorov a spomienok Alexandra Matušku s názvom Osobne a neosobne z roku 1983, ktorú zostavil jeho syn Stanislav. Aj táto skromná publikácia obsahuje rozhovory a spomienky – ale o Alexandrovi Matuškovi. Synovia Stanislav a Juraj, herečka Mária Kráľovičová, publicistka Magdalena Bystrzak, literárni vedci Vladimír Petrík a Rudolf Chmel či dlhoročný rozhlasový redaktor Pavol Hudík. To je zostava ľudí, ktorí približujú výnimočnosť Matuškovej tvorby zo svojho pohľadu, no zároveň odkrývajú aj niekoľko intímnych spomienok.
Matuška bol nekompromisným, no spravodlivým kritikom kultúry, ktorá u neho prerastala do kritiky spoločenských pomerov. Keďže nepoučiteľnosť z histórie je príznačná aj pre našu generáciu, niet divu, že mnohé z Matuškových postrehov sú opäť aktuálne, resp. ešte aktuálnejšie ako počas jeho života.
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 2017, 90 strán
Oleg Suša, Marek Hrubec a kol.: Riziková společnost a globální ohrožení. Ke kritické teorii Ulricha Becka
Kniha Riziková společnost a její globální ohrožení analyzuje současné významné téma rizikové společnosti a jejího globálního ohrožení. Navazuje přitom na dílo proslulého autora Ulricha Becka, podle kterého se dosavadní společnost dostala do rizikového stádia svého vývoje. Společnost v současné fázi svého vývoje se ocitá v bodě zlomu. Rizika vyvstávají v daleko větší míře než dřív jak v osobním životě člověka, tak i v makrorovině ve společenské, ekonomické, environmentální či vojenské oblasti. V této souvislosti vystává potřeba řešit nejen rizika v jednotlivých zemích, ale také civilizační problémy, sociální nespravedlnost, válečná ohrožení či ekologické problémy v globálním měřítku. Současné změny přináší podle Becka zásadní metamorfózu světa.
Jednotlivé příspěvky známých autorů a autorek – Jana Kellera, Jiřího Loudína, Martina Kopeckého, Jiřího Šubrta, Olega Suši, Marka Hrubce, Františka Škvrndy, Břetislava Horyny, Richarda Sťahela, Elisabeth Beck-Gernsheim, Zuzany Uhde, Marka Skovajsy, Petry Guasti, Lucie Cviklové a Ladislava Hohoše – jsou seřazeny do tří tematických oddílů: Dilemata rizikové společnosti, Globální konflikty a Kosmopolitní a evropské výzvy. Kniha je zakončena rozhovorem Břetislava Horyny s Ulrichem Beckem.
Ulrich Beck (1944 – 2015) byl jedním z nejvýznamnějších sociálních teoretiků a veřejně aktivních myslitelů naší doby. Byl profesorem sociologie na univerzitě v Mnichově a hostujícím profesorem na LSE v Londýně. Na mnichovské univerzitě založil a vedl výzkumné centrum zaměřené na téma reflexivní moderny, v závěru života byl v čele týmu pro výzkum metodologického kosmopolitismu. V nakladatelství Suhrkamp vedl ediční řadu „Druhá moderna“. Vliv osobnosti Ulricha Becka a jeho díla bude jistě ještě dlouho působit jak v akademické sféře, tak také v občanské společnosti a politické veřejnosti.
SLON, 2017, 370 strán
Étienne Balibar: Násilí a civilita
S knihou Násilí a civilita má český čtenář možnost poprvé se seznámit s myšlením Étienna Balibara, jednoho z nejvýznamnějších politických filosofů současnosti. Balibarovy texty obsažené v této publikaci lze charakterizovat jako originální pojednání o vztahu násilí a politiky ve filosofické tradici. Balibar se vrací ke kořenům politické filosofie v díle Hobbese a Hegela a zkoumá to, co označuje jako „konverzi násilí“, tedy schopnost přeměnit násilí na pozitivní a produktivní dějinnou sílu. Tohoto východiska využívá k formulaci své vlastní „topiky násilí“. V dialogu s Deleuzem, Foucaultem, Rancièrem, Lacanem a dalšími pak autor rozvíjí šířeji koncipované úvahy o politických strategiích spojených s pojmem civilita. Násilí a civilita tak představuje v ucelené podobě vývoj Balibarova myšlení v posledních desetiletích a je zároveň důležitým příspěvkem k post-marxistické politické filosofii.
České vydání knihy je významnou událostí i proto, že její autor výrazně přispěl a nadále přispívá k formování českého intelektuálního života. Balibar se od osmdesátých let podílí na činnosti pařížské Asociace Jana Husa a v současné době – po smrti Jacquesa Derridy – je jejím předsedou.
Étienne Balibar (nar. 1942) je emeritním profesorem na Univerzitě Paříž X, působí též na katedře antropologie na Kalifornské univerzitě v Irvine, dále pak při Institutu srovnávací literatury a společnosti na Kolumbijské univerzitě a v Centru pro výzkum moderní evropské filosofie na Kingstonské univerzitě v Londýně.
K jeho nejznámějším dílům patří: Spinoza a politika (Spinoza et la politique, 1985); Rasa, národ, třída (Race, nation, classe, 1988); Strach z mas (La crainte des masses, 1997); Občanské právo (Droit de cité, 1998); My, občané Evropy? (Nous, citoyens d’Europe?, 2001); Násilí a civilita (Violence et civilité, 2010); Návrh egaliberté (La proposition de l’égaliberté, 2010); Saeculum (Saeculum, 2012) a Evropa, krize a konec? (Europe, crise et fin?, 2016).
Rybka Publishers, 2017, 256 strán
Étienne Balibar: Spinoza a politika
Étienne Balibar (1942), žák Louise Althussera, je jedním z nejvýznamnějších politických myslitelů dneška. Jeho kniha Spinoza a politika (1985) představuje přehledný úvod do filosofie Barucha Spinozy a za své východisko si bere problémy Spinozovy politiky. Balibar se postupně zabývá třemi velkými Spinozovými díly, Teologicko-politickým traktátem, Politickým traktátem a Etikou, a rozebírá řadu jejich klíčových motivů: Spinozovu obhajobu svobody myšlení a demokratického zřízení, jeho teorii státu a práva nebo jeho politickou antropologii. Spolu s tím zasazuje Spinozovy spisy do historického kontextu a zkoumá, jakým způsobem jimi Spinoza vstupoval do dobových politických sporů. Vůdčím tématem celé knihy je problém vztahu mezi filosofií a politikou. Balibar tedy nejen vykládá Spinozovo myšlení, ale uvažuje rovněž o politické úloze filosofa a na Spinozově příkladu prokazuje neoddělitelnost filosofických a politických otázek.
Karolinum, 017, 118 strán
