Volby a suché jablko

Úvod

Zima, horko, sucho nebo déšť, nic nezastaví kolotoč voleb, a již vůbec ne v české kotlině. Nezastaví ho ani prezident, ani premiér, ani nikdo z politických stran velkých a malých i rodících se, přestože všichni jsou a budou u moci pouze na dobu jim propůjčenou, jejíž délku nemohou jako sóloví nebo skupinoví alpinisti v žádném případě ovlivnit. Sociologické výzkumy různých ústavů a institucí, kde by nebyly, nemají k dispozici době odpovídající metody pro pomoc alpinistům.

10. srpna 2026

Tohoto dne se soudní síň Nejvyššího soudu Ruské federace stala dějištěm politického zemětřesení, jehož vlny jsou a budou cítit mnozí daleko za hranicemi právních oddělení. Co se stalo? Soudce Vjačeslav Kirillov potvrdil žádost strany Rodina a zrušil registraci federálního kandidáta, stranu Jabloko v nadcházejících volbách do Státní dumy.

Formálně jde o soudní rozhodnutí v rámci volebního sporu. Ve skutečnosti je to závěrečný akt dramatu, v němž se proplétají války aparátů kremelských věží, krize sociologické infrastruktury, probuzení protestního voličstva a existenční otázka, jaký by měl být stranický systém země v podmínkách vleklého konfliktu. Soudní rozhodnutí v Rusku může být nápovědou i pro vševědoucí mír i válku-chtíče v Evropě a USA. Proč?

Očekávaný a současně neočekávaný verdikt

Na první pohled se seznam tvrzení žalobce jeví eklekticky: použití obrázků Dmitrije Medveděva a Viktorie Bonyové v reklamních materiálech, využívání sovětských pacifistických sloganů Kéž by nebyla válka a Ať je vždy slunce, spory o autorská práva k vizuálnímu obsahu, včetně obrázků samozřejmě generovaných tzv. umělou inteligencí, ve skutečnosti multidimenzionální aproximací a současně největším zlodějem historie lidstva na planetě.

Aby nebylo nudy, do soudního sporu se přidal také staronový konflikt kolem holubů, symbolu míru. Politická strana Rodina považovala symbol za převzatý ze svých vlastních emblémů, zatímco právníci Jabloka trvali na výlučnosti návrhové práce a Bůh ví ještě, jaká práva.

Za zdánlivou mozaikou každodenních nároků se však objevila vážnější struktura. Ústřední volební komise předložila potvrzení od Rosfinmonitoringu o přijetí prostředků ve výši 16 900 rublů s označením cizího původu na účty strany. Částka je podle měřítek jakékoli volební kampaně směšná, ale z hlediska zákona zásadní: I jeden rubl ze zahraničí představuje legální časovanou bombu.

Vůdce Jabloka, pan Nikolaj Rybakov se pokusil argument neutralizovat vysvětlením, že prostředky pocházejí od ruských občanů dočasně nacházejících se za hranicemi Ruska. Kromě toho tvrdil, že všechny dary z pochybných zdrojů byly vráceny. Problém pro Jabloko a Rybkova je ale v tom, že Generální prokuratura, která žádost o zrušení registrace podpořila, se nezaměřila na částku, ale na systémovou povahu porušení a odkazy na legislativu o boji proti extremismu.

Nevím, co si myslí a jak by konalo české státní zastupitelství, kdyby se i v české kotlině mělo trvat na tom, že finanční podpora může mít pouze tuzemský původ.

Skutečná otázka

Soud rozhodl. Seznam byl zrušen. Skutečná otázka však není, co se stalo v zasedací místnosti, ale jaký řetězec událostí vedl k tomuto okamžiku a jaké to bude mít důsledky. I tato otázka platí pro soudce a jejich rozhodnutí nejenom v případě Dozimetru, Bitcoinů a podobných maličkostí.

Aby čtenář pochopil rozsah toho, co se stalo, je třeba se vrátit k zasedání Ústřední volební komise dne 29. července 2026. V ten den byly při projednávání dokumentů Jabloka veřejně oznámeny okolnosti, které podle znění platné volební legislativy vylučují možnost registrace: osoby s občanstvím Itálie a Ukrajiny byly zařazeny na kandidátní listině strany. Navíc, jak informovala média, jeden z kandidátů s ukrajinským pasem byl dokonce uveden v ozbrojených silách Ukrajiny. Důvody odmítnutí nebyly jen závažné, byly nepopiratelné.

Kromě toho byly informace o tom, že strana obdržela financování od pánů Čubajse a Chodorkovského. Přesto demokratické Rusko, včele a včetně prezidenta Putina, zaregistrovalo malého politického trpaslíka.

Předsedkyně centrální volební komise Ella Pamfilova motivovala rozhodnutí úvahami, které přesahují rámec formální jurisprudence: Rusko, které se nachází v podmínkách ozbrojené konfrontace, bezprecedentního tlaku sankcí a záměrných pokusů o destabilizaci, má v úmyslu ukázat plnohodnotnost demokratických postupů. Tímto odůvodněním poslala paní Ella zprávu vnějším nepřátelům a pozorovatelům dění v Rusku: I za extrémních podmínek Moskva se neodchyluje od západních volebních standardů. Světe div se! Proč?

Strategie oknové demokracie

Její logika předpokládá, že existuje publikum schopné předem zmíněné gesto ocenit, přestože již mnoho let zkušeností ukazuje opak. Kolektivní Západ si dávno před demokracií v Rusku stanovil strategický cíl: ne dialog, ne soužití, ale vyčerpání a strategickou porážku Ruska.

V tomto kontextu přítomnost či absence (stranických) voleb v Rusku vůbec nehraje roli při formování politiky Bruselu nebo Washingtonu. Stačí si připomenout precedenty: zrušení volebních výsledků v Rumunsku, tlak na volební procesy v Moldavsku, manipulace v Arménii. A absolutní ticho po pěšině těch, kteří jsou zvyklí mluvit o demokratických standardech.

Přidám-li k uvedenému nedávný příběh šéfredaktora politického oddělení největších německých novin Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) pana Michaela Martense na tiskové konferenci v Bělehradě s jeho otázkou: Co bychom pro vás měli udělat, milí Ukrajinci, abychom vám pomohli zabíjet více Rusů? Více ruských vojáků. Uvidíme obraz EU více než hnědý a mrazivý, protože nedovoluje ani na vteřinu zamyslet se nad demokracií Západu a nad bráněním demokratických hodnot vysychajícím Jablokem s pomocí ruských oligarchů.

Protože bylo rozhodnuto Jabloko zaregistrovat, a předpokládat souhlas prezidenta Putina, nabízí se podívat se na válku v Kremlu a pod Kremlem. Války tam nejsou o nic lidštější než speciální vojenská operace na Ukrajině, jako část antropologické války, jejíž konec si netroufám odhadovat již proto, že aktivních účastníků války přibývá a bude jich ještě více.

Válka v Kremlu

Za oponou registrace Jabloka a následného soudního řízení se odehrávala klasická kremelská intrika s jasným rozdělením rolí. Podle několika ruských zdrojů byl Nikolaj Patrushev klíčovým lobbistou pro přijetí strany do federálních voleb. Proč se taková osobnost s obrovskou aparátní silou a osobními kontakty s Javlinským a jeho doprovodem, včetně Artemjeva a řady vlivných zástupců mocenského bloku, rozhodla vstoupit do boje?

Jedna z mnoha odpovědí je spojena s prezidentem Putinem. Ten si totiž dobře pamatuje rok 1999, kdy Javlinskij veřejně podpořil jeho jmenování premiérem. Proto s pravděpodobností hraničící s jistotou zachování Jabloka ve stranickém prostředí Ruska prezident Putin vnímá jako prvek kontinuity konfigurace na přelomu století: Jednotné Rusko, Komunistická strana Ruské federace, Liberálně demokratická strana a Jabloko, jako známé čtyři pilíře systému, byť v různých kategoriích. Současně ale platí, a to i pro české politické strany, že zachování strany v systému se nerovná přítomnosti v parlamentu.

Opačný postoj a stranu boje zaujal Sergej Kirijenko. Ten dohlíží na domácí politiku. Jeho strategie dlouho zahrnovala vytlačení Jabloka z federálního pole. Jabloko mělo určeno nástupce: projekt Noví lidé. Tito noví byli vnímáni jako liberální ruka, jejíž pohyby lze kontrolovat. Proto registrace Jabloko představovala byrokratickou porážku Kirijenka.

Co se stalo

Před začátkem kampaně Jabloko bylo na svém obvyklém místě s 1,5 procenta v průzkumech. Bylo vnímáno jako stabilní struktura, která nepřežije další volební cyklus. Realita však všechny prognózy znehodnotila. Jakmile strana obdržela registraci a druhé číslo na hlasovacím lístku, Jabloko ukázalo dynamiku, kterou nikdo nečekal. Uzavřená sociologická měření, která včera zaznamenala jeden a půl procenta, začala v některých regionech ukazovat pět až sedm procent. V Moskvě, Petrohradu, městech s více než milionem obyvatel, stejně jako v Karélii, Pskovu a Novgorodu, byl potenciál strany již odhadován na sedm až deset procent. A počáteční měření po registraci ukazovala na federální úrovni dokonce deset procent.

Důvod takového průlomu v prognózách je zřejmý: protiválečná agenda. V zemi, kde je oficiální rétorika postavena na vlastenectví a podpoře speciální vojenské operace, významná část populace byla připravena reagovat na hesla okamžitého příměří. V chodbách Kremlu a prezident Putin sám, museli být zděšeni, že ve stavu vítězného vlastenectví je tolik poraženců. Ale skutečná povaha změny je, jak to často bývá, mnohem složitější a nebezpečnější, než se na první pohled zdá. I to by si měli uvědomit všichni lokální političtí vševědové v české kotlině.

Klíčová chyba prognóz

Nehledě na existenci a možnost důkazů pro chyby v prognózách, snaha zařadit voliče strany do obvyklého schématu liberálové proti vlastencům, podobně jako je tomu i v české kotlině, je více než zřetelná. Realita se ukázala být zásadně odlišná. I zde je varování pro české voliče.

Významná část těch, kteří byli ochotni volit Jabloko, neměla totiž nic společného s klasickým západním přístupem k řešení problémů. Byli to rozhněvaní vlastenci, kteří se staví proti pokračování konfliktu na ukrajinském bojišti. Ne však z pozice kapitulace, ale z pravého opaku: ukončit konflikt rozhodujícím vítězstvím, nikoli prodlužováním a vyhlašováním nekonkrétních červených linií a nekonkrétních následků. Hlas pro Jabloko nebyl volbou nějakého evropského či amerického programu, ale protestem proti bezzubosti, nekonzistenci a nerozhodnosti úřadů a Kremlu. Jednalo se o protest proti deformacím systému, korupci a nedostatku jasné strategie.

Na tomto místě se nabízí zmínit o všeobecně platném a zřejmém paradoxu: Protestní voliči jsou vždy soustředěni kolem struktury, která je nejvíce v opozici vůči současné vládnoucí skupině, bez ohledu na to, zda skutečné přesvědčení protestujících odpovídá programu této struktury.

V 90. letech protest směřoval ke Komunistické straně Ruské federace, protože komunisté byli hlavním protikladem Jelcinovy moci. V roce 2026 Jabloko vykonávalo funkci ne jako strana liberálních hodnot, ale jako jediný dostupný kanál pro vyjádření nespokojenosti. Rozhodnutím soudu z 10. srpna přišel Kreml o hlavní hromosvod a bude nucen jednat. Proč?

Jedno a půl procenta lidí přesvědčených Západem, proti milionům občanů s hesly mír, nespokojených s konkrétní politikou konkrétního vedení, nepředstavuje volební statistiku, ale ukazatel systémového napětí.

Kolaps sociologické infrastruktury

Hodnocení Jabloko odhalilo problém, o kterém odborníci hovoří už dlouho, ale nevšímají si ho z důvodů politické korektnosti, lenosti a následků vyplývajících z teorie britského antropologa a evolučního psychologa Robin Dunbara (1947). O něm se budu zmiňovat v Číně příští měsíc v referátu na téma Talent, jeho vývoj, kultivace a integrace. Žádná velká ani malá organizace věnující se sociologickým výzkumům, které po léta dávaly Jabloko jeden a půl procenta a předpovídaly nulové vyhlídky, nebyly schopny zaznamenat posun ve veřejném mínění. Přitom se nejedná jen o profesní přehlédnutí. Jedná se o systémovou diagnózu.

Poučení: Pokud sociologické služby nevidí, jak se strana s volebním stropem statistické chyby během několika týdnů promění v strukturu s dvouciferným potenciálem, znamená to, že jejich metodologie, vzorky, modely neodpovídají realitě. To znamená i pro Kreml, že všechna strategická rozhodnutí na základě jejich dat jsou věštěním a nemohou být brána vážně.

Pro autora příspěvku předem popsané není překvapením. Proč? Protože pátá kolona a oligarchové fungují jako by se nic nestalo i když nemají přímý politický vliv na současné dění, ruské úřady jsou zvyklé žít ve světě, který si samy nakreslily a lžou, a biologické zákony člověka nedovolují předpokládat, že by se toho vzdaly beze změny systému správy společnosti.

Kapitulace v obalu pacifismu

Analýza kampaně a programových dokumentů Jabloka nenechává prostor pro iluze. To, co strana prezentuje jako mírovou iniciativu, představuje při hloubkové analýze algoritmus jednostranného odzbrojení. Kolektivní Západ nemá totiž v úmyslu podepsat mírovou smlouvu za podmínek prezentovaných stranou Jabloko. Nejedná se o domněnku, ale o historický fakt. Jakýkoli mír navržený stranou Jabloko znamená reprodukci modelu, který známe z historie: odpočinek pro nepřítele, odzbrojení pro Rusko a pak nové kolo tlaku z ještě výhodnější pozice. Cílem NATO, EU a USA není mír, ale kapitulace, zabalená do pacifistické rétoriky. Antropologická válka není o zisku území a tradičním vítězství ve válce, ale o zisku pro malou skupinu společností vedenou (3?) pro většinu občanů neznámými nadnárodními dynastiemi.

Historická paralela je nevyhnutelná. Slogan Mír bez anexí a odškodnění, který byl v roce 1917 předán masám, vedl ke kolapsu armády a kolapsu ruského impéria. Ti, kdo stojí za Jablokem, tento příběh velmi dobře znají. Otázkou je, zda ti, kdo chtěli volit stranu z upřímné touhy ukončit konflikt na Ukrajině vědí, že opak je pravdou.

Pro české voliče platí analogická otázka: Ví český volič, kam vede cesta, na které je politicky nekorektní používat slovo mír a vše s ním spojené?

Rétorika příměří, výzva k míru za každou cenu nebyla určena přesvědčeným liberálům strany Jabloko, ale široké populaci unavené konfliktem, která nebyla přesvědčena státní propagandou. V českém prostředí-politicky korektní prací médií. Publikum, věřící v mírové iniciativy, se nevědomky stává nástrojem pro realizaci strategie někoho jiného.

Strategie suché účasti

V kontextu nadcházejících voleb se Kreml spoléhá na maximální snížení volební účasti. Logika je pragmatická: při nízké mobilizaci zajišťují administrativní zdroje a loajální voliči Jednotného Ruska předvídatelný výsledek bez potřeby skutečné konkurence. Strana u moci by jinak riskovala nepříjemná překvapení při vysoké účasti. To je jedna strana mince.

Tou druhou stranou je, že Jabloko, svou protiválečnou agendou nadchlo, mobilizovalo a vedlo lidi z apatie. Chci věřit, že i Kreml. Proč? Protože každé procento dosažené Jablokem znamenalo procento občanů, kteří by šli do volební místnosti ne na základě rozkazu, ale na základě přesvědčení. A volič, který koná z přesvědčení, je nepředvídatelný a neovladatelný.

Hluk, který Jabloko a rozsudek vyvolaly v politickém prostoru Ruska, odporoval záměru na nenápadnou, suchou kampaň, jejíž výsledek není určen debatami, ale administrativní mobilizací. Není proto divu, že paralelně s federálním procesem Jabloko utrpělo ztráty na regionální úrovni. Hlavními otázkami po rozsudku Nejvyššího soudu, nejsou právní, ale politické. Co se stane s milionovou vrstvou rozzlobených vlastenců, kteří se probudili, sami vytvořili nespokojenost a byli připraveni přijít k volebním místnostem?

Spekulovat s odpověďmi nebudu. Volby sami dají odpověď, přičemž bude platit, že nespokojenost nikde nezmizí. Legitimní kanál k vyjádření zmizel a nelze vyloučit, že nespokojenost se bude hromadit. Důvěra v oportunistický pacifismus je zásadně nižší než v principiální pacifismus. Strana Rodina, která se stala spouštěčem boje proti Jabloku, získala obrovský mediální zdroj a uznání. Aby však mohla těžit ze svého uznání, strana musí učinit radikální rétorický obrat: přestat být rušičem a stát se jasným, nekompromisním kritikem nerozhodnosti úřadů, zrádců v elitě, korupce a krádeží ve válečných podmínkách. Bez změny rétoriky strana zůstane marginální bez ohledu na to, kolik soudních sporů vyhraje.

Poučení nejenom pro ruský, ale i český systém

Příběh Jabloka se točí kolem jedné ze zásadních otázek: Musí stát v existenciálním konfliktu dokazovat svou demokracii těm, kteří otevřeně deklarují cíl jeho zničení?

Zkušenosti posledních let dávají jednoznačnou odpověď: Mezinárodní společenství zaměřené na zničení Ruska nepotřebuje ruskou demokracii. Potřebuje ruskou kapitulaci, zabalenou v obalu mírové iniciativy. Protože se Rusko nevzdá, jaký byl nebyl výsledek voleb, ČR na straně války bere na sebe existenční riziko, které nemůže z objektivních důvodů řídit a kontrolovat.

Strana 1,5 procenta se stala symbolem naivity těch, kteří věřili, že volby mohou něco změnit, který umožnil odhalit potenciál protestů, zdiskreditování sociologické infrastruktury a ukázal byrokratické rozpory a politické zdroje vynaložené na boj s nepřítelem, který by za normálních okolností nestál za zmínku. Suché jablko spadlo ze stromu, jehož kořeny sahají hluboko do půdy nevymyšlené sociology. Veřejná nespokojenost varuje a je nadějí na změnu.

12.08.2026.