Vyprávěl mi kamarád Jura Stavovčík, který vyrostl na Kubě, že tam měli v sousedství disidenta, kterého buzerovali stejně jako ty naše, ale když byl nemocný, sanitka pro něj přijela stejně jako pro každého jiného a v nemocnici ho ošetřili a zase zavezli zpět aniž by cokoli platil. Jako u nás a jako ve všech zemích východního bloku, kde měli doktory a sanitky. Michael Moore to tematizuje ve filmu Sicko, když paradoxně vezme ty, které dnešní režim v USA nejen nestíhá, ale jsou slaveni jako hrdinové (hasiče, co hasili 11. září 2001!) a veze je na Kubu, kde je prostě ošetří, zatímco v USA by se při svém třídním zařazení nikdy nedostali k takové míře péče. Jura Stavovčík pak strávil 25 let ve Washingtonu DC a okolí, nejprve jako auditor velkých firem, pak jako malíř, od nějž kupovali jeho někdejší zaměstnavatelé. Vyprávěl mi o USA jako zemi, kde se řada kriminálních případů řeší tak, že člověku řeknou: My víme, žes to neudělal, ale drž hubu a odseď to, nebo ti dáme víc a kdo za tebe bude bance platit hypotéku? Politickému oponentu se rovnou řekne: Brachu, drž hubu a tvoje banka, kterou máme pod palcem, ti nezvýší úroky. Otevři hubu a jsi ekonomicky v prdeli. Můj kamarád Petr Kopec (na kterého teď budeme vybírat peníze, protože má degenerativní onemocnění, jehož léčba není na pojišťovnu) jako poloandroš v 80. letech nějak dokázal dostudovat sociologii, ale s diplomem z „marx-leninské sociologie“ odmítl sloužit ideologicky režimu, tak šel do kotelny, ale protože měl ženu a dvě děti, dostal byt 3+1 na sídlišti, androšil s mírou, že ho nikdy nezabásli, měl v kotelně plat, že uživil ženu a děti a ještě si mohl nakoupit v podstatě povinný výtisk všech knih, co tehdy byly v knihkupectvích. Martu Kubišovou zprvu strašně dehonestovali, vytáhli na ni zfalšované porno a kdesi cosi, ale v 80. letech už pracovala jako referentka zásobování v podniku Výstavba hl. města Prahy. Dnes se o takové pozice soutěží v konkurzech. Martina Bednářová by možná takové místo dnes ráda přijala, ale nedostane ho ani náhodou. K takovým případům mi Američan Jura řekl: Komunisti byli žabaři, trápili lidi tajnou službou a vodními děly, když se to přece dá mačkat potichu a efektivněji sociálně, a ještě vás velebí, že jste „země svobody a lidských práv“. Náš nový režim se poučil. Univerzální sociální bič, zákon 120/2001 Sb. o exekucích, hovoří za vše.
„Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce…“ (Karel Kryl)
A pokud se týká svobody slova: Bednářová není sama, ani Drulák a Ševčík, vyhozených jsou stovky, souzených desítky, včetně Vladimíra Kapala, který se mnou loni dostal Krameriovu cenu – in memoriam. Měl totiž rádio, ve kterém připustil fakultativní debatu na téma, kdo vlastně vraždil v Katyni a dostal spolu s účastníky debaty osm měsíců i po odvolání k Nejvyššímu soudu. Jakožto disident z minulého režimu to neunesl… A ještě něco: Tah, kdy Fialova vláda po dohodě s poskytovateli místa na webu zakázala nepohodlná periodika, byl brzy zvrácen, ale „povedlo se“ něco jiného: vytvořit funkci člověka, který při Úřadu vlády pobírá peníze za to, že „stanovuje, co je pravda a co dezinformace a kdo je dezolát“, které pak „odhaluje“ a sprostě jim nadává. Ve spojení s českým národním charakterem, kdy se Češi, zejména ve vedoucích funkcích, třesou strachy už ve chvíli, kdy se jim ještě nic neděje, to vytváří kýženou psychózu stavu, kterému já říkám permanentní heydrichiáda: lidé určitého smýšlení nesmějí do určitých médií a jsou všemožně jinak šikanováni a stovky lidí jsou vyhozeny z práce, desítky jsou žalovány a souzeny, starší slabší z nich umírají na infarkty a mrtvice – aniž kdo nahoře zatím vydal jakýkoli skutečný pokyn. Stačí ten člověk při vládě, který vytvoří psychózu – ten masakr se děje prostě „preventivně“, protože ti šéfové a prokurátoři a soudci mají strach (aniž je zatím z čeho). Ten člověk při ÚV (jak recyklativní zkratka!) tam už není, ale ta psychóza zůstává a bude tam i až odtud zmizí i jeho fialový šéf. Shrnuto: Farizejové, co dnes odsuzují včerejšek, ale bojí se kecnout slovo proti dnešku, jsou v nebezpečí, že budou směšní stejně, jako kdysi byli směšní režimní pěvci panzersocialismu. Na druhé straně jsem rád, že jsou lidi jako Milan Daniel, který za minulého režimu seděl tři roky za nezávislou novinařinu – a dnes se mnou příchod nového režimu neslaví. Ten, kdo stál rovně proti minulému zlořádu, stojí rovně i proti tomu dnešnímu…
(Status na FB, 17. novembra 2025)
