Na online formát sa môžete registrovať na asa.diskusie@gmail.com.
Po akcii prijmite naše pozvanie na malé občerstvenie pri pohári vína
+ + +
Ako inšpiráciu a úvod k diskusii publikujeme predslov Radima Valenčíka ku knihe Pavla Sirůčka Nové čtení Radovana Richty, ktorá vyšla minulý rok vo vydavateľstve Melandrium.
Dnes jsme opět na rozcestí…
V pravou chvíli se objevuje obsáhlá práce věnovaná všestranné analýze odkazu Radovana Richty. Nejde jen o to, že je to v době stého výročí od narození velkého myslitele, ale počin Pavla Sirůčka přichází v situaci, kdy se naše globální civilizace dostává opět na rozcestí mezi alternativou úpadku ohrožující její přežití a cestou vzestupu na vyšší úroveň. Na úroveň, jejíž parametry velmi přesně s využitím Marxova pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu Richta tematizoval.
Cílem předmluvy bývá zaujmout čtenáře a poskytnout mu základní orientaci. Z tohoto hlediska považuji za nejvhodnější začít upozorněním na následující citát z díla Karla Marxe: „Skutečná ekonomie – úspornost – záleží v úspoře pracovní doby; (minimum – a redukce na minimum – výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase zpětně působí na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla …“ (Marx, 1974, s. 343).
V Sirůčkově práci je tento citát uveden a analyzován v různých kontextech a doplněn navazujícími pasážemi z Marxova i Richtova díla. Oprávněně. Jedná se o klíč k pochopení Richtova díla i k pochopení toho, v čem navázal na Marxe a proč jsou jeho myšlenky dnes aktuální. Bylo by zbytečné opakovat to, co je v monografii o Richtovi podrobně popsáno. Považuji však za důležité upozornit na souvislost výše uvedeného citátu s Marxovým pojetím komunistické společnosti jako „sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech“, 1 jak je uvedeno v Manifestu Komunistické strany z roku 1848 v části Proletáři a komunisté.
Mladý Richta se šťastnou shodou okolností z Terezínské pevnosti v posledních dnech 2. světové války, a na poslední chvíli před popravou, dostal do švýcarského sanatoria, kde měl možnosti prostudovat německé vydání Marxových „Rukopisů „Grundrisse“. V nich objevil klíč k pochopení směřování dějin. Nejpřirozenějším naplněním lidského života je všestranný rozvoj a uplatňování schopností, přitom v podmínkách, ve kterých je rozvoj jednoho podmínkou rozvoje druhého a kdy současně využití všech možností individuálního rozvoje působí jako největší produktivní síla.
Bez pochopení této prosté skutečnosti se nikdo nedokázal zorientovat ve složitých peripetiích dějinného vývoje a nedokáže to ani dnes, ani zítra, ani pozítří. Bez toho, abychom vyšli z tohoto přirozeného pohledu na svět, se změní uvažování o současné době a jejích problémech v pusté tlachání, jakého jsme bohužel často svědky, zejména když se truchlí nad tím, že neznáme dostatečnou odpověď na otázku, co dělat a o co jde.
Jdeme do velmi turbulentní doby. Systematické a komplexní pojednání o Richtově díle z pera Pavla Sirůčka může být pro mnoho lidí oporou, orientací i povzbuzením. Z několika důvodů:
– Velmi dobře se čte a lze si vychutnávat část po části, kdy se základní motiv stává stále srozumitelnější a zřetelnější.
– Nikdy není pozdě spojit uvažování o době, ve které žijeme, s naplněním orientace na rozvoj a uplatňování vlastních schopností jako naplnění smyslu existence.
– Prožíváme hluboký historický zlom, resp. vymaňujeme se z velmi nebezpečného historického excesu, v důsledku kterého došlo k potlačení přirozené orientace vývoje směrem ke společnosti, v níž je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech a současně se stává nejvýznamnější produktivní silou.
– Stojíme opět na křižovatce, ze které lze vykročit ke společnosti, ve které se dominantním sektorem stane to, co bude bezprostředně přispívat k plnému využití individuálního potenciálu, který je každému dán do vínku (prostřednictvím vzdělání, péče o zdraví, sociální práce, výchovy v rodině, výchovy prostřednictvím kultury atd.).
– Nutně vyvstává otázku, proč se tehdy, v době (bohužel nepříliš dlouhého) života naplněného intenzivní týmovou prací Radovanu Richtovi nepodařilo ovlivnit vývoj tak, abychom se vydali směrem k lepší budoucnosti, která se tehdy zdála být na dosah.
– Motivuje k hledání odpovědi, jak na Richtovo dílo navázat tak, abychom měli dostatečnou oporu při překonávání všech úskalí, mezi která nás současný historický exces přivedl.
Zaměřím se na poslední bod. Dobré teorie totiž nikdy není dost. Čím větší oporu v ní budeme mít, tím s menšími ztrátami, menšími riziky, dříve a v širší společenské shodě (která bude důležitá pro nápravu napáchaných škod) projdeme. Každý, koho Richtovo dílo zpřístupněné ve své úplnosti Pavlem Sirůčkem zaujme, vychutná si ho a využije jeho étos i pro naplnění reálného bohatství svého života, bude mít více než dostatek příležitostí přispět ke zrání a dozrávání společenského vědomí a sebevědomí. Nutné podmínce toho, aby se společnost vymanila z krize.
Pokud následující pasáž vyzní částečně kriticky, tak to není v neprospěch Richtova díla, ale naopak. Dobrá teorie není nedobytný hrad, ale trampolína, od které se lze odrazit k dalším teoretickým výbojům. V čem tedy jít dál? Protože Pavel Sirůček velmi podrobně a přesně uvádí a interpretuje mé kritické poznámky, uvedu jen to nejdůležitější: Pokud se dobrá teorie má stát „majetkem mas“ a jako taková podstatným způsobem pozitivně ovlivnit společenský vývoj, musí mít schopnost zlidovět, stát se srozumitelnou širokému okruhu lidí, nacházet ty, kteří ji budou propagovat a šířit ze svých vlastních vnitřních ušlechtilých popudů. To neznamená, že musí být vhodně „marketingově upravena“. Dát do pléna souhrn myšlenek, které jsou schopny se úspěšně replikovat v komunikační oblasti je umění. Pokud souhrn myšlenek začne žít a prosazovat se v komunikačním prostoru, není to nikdy jen zásluhou jednotlivce. Stojí za to si vzít ponaučení z toho, jak se začaly šířit ideje křesťanství, osvícenectví, socialismu. To se Radovanu Richtovi a jeho velmi silnému týmu i přes poctivou snahu a odvážnou politickou angažovanost (viz např. manifest Před rozhodnutím (Kolektiv, 1968a), o kterém je v monografii velmi fundovaně pojednáno), nepodařilo. Jednou z příčin byla nepřízeň doby, ale i v rovině tvorby idejí lze jít dál.
Dobrá teorie by měla zaměřit pozornost i na to, jaké jsou v dané době a na daném místě předpoklady pro její šíření, koho osloví a kdo se stane jejím nositelem. Jsem přesvědčen, že právě pod tímto zorným úhlem je vhodné monografii věnovanou Radovanu Richtovi číst. Nezalekněte se toho, že je poměrně obsáhlá. Má v určitém smyslu strukturu obdobnou symfonické skladbě, kdy je hlavní motiv postupně rozvíjen a zaznívá v různých modifikacích tak, aby si jej každý mohl prožít naplno. Z tohoto hlediska i kniha, která se čtenáři dostává do rukou, si zaslouží více než přečtení, dokonce i více než pochopení. Je ji nutné nejen prostudovat, ale i procítit to, o čem hovoří.
Intelekt Radovana Richty a jeho schopnost vytvářet kolem sebe tým špičkových a vzájemně komplementárních odborníků ocení ten, kdo si přečte knihu, která se před necelými deseti léty pod stručným názvem Postkapitalismus (Mason, 2015) stala světovým bestsellerem. Její autor Paul Mason rovněž vychází z Marxových Rukopisů „Grundrisse“ a interpretuje je obdobným způsobem jako Radovan Richta a jeho tým. Téměř o padesát let po vydání Civilizace na rozcestí. Masonova kniha stojí za přečtení, čtenář v ní najde spoustu postřehů, ale tak intelektuálně pronikavý náboj podněcující člověka k tomu, aby sám na sobě začal pracovat právě ve smyslu přeměny volného času v rozvoj vlastních schopností, nemá. V monografii Pavla Sirůčka jsou Masonovy podněty do kontextu interpretace Richtova odkazu na několika místech vhodně zařazeny.
Na závěr ještě jedna, trochu osobní poznámka. Autorem monografie jsem byl požádán, abych úvod napsal co nejvíce kriticky. Rád mu vyhovím tím, že upozorňuji na prekérní situaci, do které mě dostal. Původně jsem si totiž myslel, že k napsání předmluvy využiji některé své dříve napsané poznámky zveřejněné jen pro užší okruh lidí. Pavel Sirůček však pracoval se všemi dostupnými zdroji, a to i těmi, které jsem uvedl jen na svém blogu, a to tak důsledně, že mně úkol napsání úvodu velmi ztížil. Neopominul totiž žádnou z myšlenek, které jsem do zmíněných textů dal, a tak mě donutil si znovu promyslet, a hlavně procítit Richtovo dílo, které v kompletní podobě zpřístupnil. Výsledkem je tento pokus nasměrovat čtenáře (potenciální nositele Richtových myšlenek a pokračovatele jeho mise) k tomu, aby s Novým čtením Radovana Richty strávili příjemné chvíle, které jim umožní vnímat a chápat dnešek z potřebného nadhledu a orientovat se v turbulentním dění, které už začalo a kterému budeme v ještě větší intenzitě v nejbližších létech vystaveni. Pokud čtenář v Richtově díle vynikajícím způsobem zpřístupněném a aktualizovaném Pavlem Sirůčkem určitou oporu pocítí, neměl by si to nechat jen pro sebe, ale předat intelektuální podnět lidem ve svém okolí.
