Mohl jistý Serhij K., ukrajinský voják, který stojí před německým soudem,
zničit Nord Stream 2?
Podmořský plynovod podobný Nord Streamu. Foto: ccnull.de| Autor: Tim Reckmann
Dne 7. února 2022 na své tiskové konferenci prohlásil předchozí americký prezident, Joe Biden, že „pokud Rusko napadne Ukrajinu, žádný Nord Stream 2 nebude“. A na otázku jedné novinářky, která se úplně logicky zeptala, jak že to Biden dokáže, dotázaný odpověděl: „Slibuji vám, že to budeme schopni udělat.“
Obří finanční korporace Západu, onen Mount Everest skutečné vlády nad Západem tyčící se vedle krtčí hromádky tolik obdivované západní demokracie, konečně po osmi letech války na Donbasu, ve spolupráci s kyjevským režimem, donutil Ruskou federaci k ozbrojenému vstupu do tohoto konfliktu. Půl roku poté, kdy Joe Biden ohlásil americkou SCHOPNOST „ukončit projekt Nord Stream 2“, byl tento projekt skutečně „ukončen“, a to spácháním pravděpodobně největšího teroristického činu zaměřeného proti důležitému energetickému a technologickému zařízení, jež patřilo k významným garantům energetické bezpečnosti a hospodářské výkonnosti hned několika států EU, především Německa. EU, zejména Německu, se tak dostalo hned několika facek najednou. Nicméně EU i s Německem ihned ochotně nastavily i druhou tvář. Komupak asi? To se zřejmě mělo vyšetřit, že? Nespěchalo se…
Teroristický útok samozřejmě „neukončil“ pouze projekt Nord Stream 2, ale zničil také či především Nord Stream 1. Energetická situace a s ní i celá ekonomika EU, hlavně Německa, zahájily rychlý skluz po hladké nakloněné rovině. Spojeným státům se tak neznámým pachatelem (?!) dostalo dárku, jenž obrazně řečeno „zabil několik much jednou ranou“. Žádný „vyšetřovací“ tým pocházející z evropských členských států NATO/EU, který byl – na rozdíl od Ruské federace – přítomen „vyšetřování“ (nejspíš v podobě zahlazování stop) této hospodářské sabotáže útočící na evropskou energetickou soběstačnost, se neopovážil identifikovat pachatele. Za čtyři roky žádná vláda v EU (o Evropské komisi ani nemluvě) se neopovážila dospět ve „vyšetřování“ k nějakému výsledku. Dokonce ani vláda hlavního poškozeného, tedy Spolkové republiky Německo. Jediný, kdo by sabotáž skutečně vyšetřil, byla Ruská federace. Jelikož toho byla schopna a nečinilo by jí to nejmenších potíží, proto nebyla k vyšetřování připuštěna. Logické, že? Přesně tak funguje Západ pod vládou militaristické oligarchie. Stejně jako Rusko nebylo připuštěno k vyšetřování pádu malajského letadla MH17 v červenci 2014, které bylo sestřeleno nad Ukrajinou.
Pročpak asi nebyl identifikován pachatel sabotáže? Protože ve skutečnosti není vůbec podstatné, která těla se ponořila do hloubky, do jaké se těla ani těch nejodvážnějších potápěčů neodvažují, aby tam zlikvidovala potrubí Severních proudů 1 a 2. Když se jedná o špinavost, potom není v EU/NATO a u jejich spojenců stojících (zatím) mimo tyto struktury nikdy nouze o ochotné dobrovolníky. Kdo je v tomto teroristickém činu nejdůležitějším faktorem, naprosto zásadním, je ten, KDO TÍMTO ČINEM ZÍSKAL, CO SI PŘÁL! A tímto příjemcem zisku byly a jsou Spojené státy. Když vezmeme v úvahu celý velký vějíř zisků, který likvidací Nord Streams 1 a 2 přistál v Oválné pracovně Bílého domu, a také či hlavně u amerických oligarchů, potom je tímto zbabělost evropských „vyšetřovatelů“ asi vysvětlena. Ostatně, během rozhovoru amerického novináře Tuckera Carlsona s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, ke kterému došlo v únoru 2024, otázka, kdo stojí za spácháním útoku na Severní proudy, skutečně padla. Zeptal se Američan Carlson a Putin mu odpověděl s úsměvem, jaký jistě mohl být vyložen několika způsoby, velice jednoduše a jedním a slovem: „Vy!“
Veřejnost v Německu, ve kterém popularita vlády Friedricha Merze padá do podobných hlubin, ve kterých se nacházela potrubí Severních proudů, se pochopitelně ptá, proč se Německu daří tak špatně, když se mohlo dařit mnohem lépe. Německá justice je tedy nucena (velmi nerada) zakousnout se do kyselého jablka, jež chutí předčí citrón, a začala konstruovat obvinění proti někomu, kdo v celé hře sehrál (možná, ani to není a nebude jisté) roli pouze v koncovce. Tedy roli nájemnou, marginální, úplně bezvýznamnou, třebaže představující pro samotného potápěče mnohovrstevné smrtelné riziko, neboť fyzické i technické schopnosti (možnosti) člověka potápět se do hloubky 110 metrů, a to v chladných a temných vodách Baltu (konec září v těch místech už žádné léto s teplými mořskými proudy není), nejsou neohraničené. Dravá kosatka by úkol patrně zvládla pohodlněji. Jenže kosatky jaksi neslyší na peníze, ani na rusofobii, že?
A propos, ve dnech 5. až 17. června proběhlo právě v Baltickém moři rozsáhlé námořní cvičení NATO nazvané BALTOPS 22. Cvičení se zúčastnilo 47 lodí a na 7500 vojáků. Také byly přítomné helikoptéry. Cvičení proběhlo čtyři měsíce po Bidenově tiskové konferenci, ve které ohlásil „schopnost ukončit projekt Nord Stream 2“. A cvičení NATO v Baltickém moři se uskutečnilo necelé tři měsíce před likvidací potrubí obou plynovodů pokud možno neznámým pachatelem. Pátrací tým by nemusel mít schopnosti Sherlocka Holmese, ani Hercula Poirota nebo komisaře Maigreta, aby se dovtípil. Jenže problém „pátracího týmu“ dost možná spočíval v zadání, jež znělo: „Nedovtípit se!“
Vědělo se, chtělo se, přálo se, zlikvidovat dodávky ruského plynu do Evropy. EU měla obdržet svých pár facek a Rusko mělo přijít o peníze. Mělo se pokročit v procesu likvidace v USA nenáviděného eurasijského hospodářského projektu, který byl pro EU i pro Rusko ohromně výhodný. Proč se měla najímat nějaká plachetnice s potápěči, kteří akci nemuseli přežít, když se na Baltu konalo velké námořní cvičení NATO, tedy jednoho z hlavních nástrojů hlubokého státu ve Washingtonu? Během takového cvičení se mohl i Poseidonovi zlomit jeho trojzubec, natož zlikvidovat nějaká potrubí. Proč se za levým uchem škrábat pravou rukou, že? Je zde spousta otázek, z nichž se nejspíš žádná neobjeví při soudním přelíčení.
Ona skutečně hlavní role v likvidaci plynových potrubí zásobujících část EU kvalitním, levným a spolehlivě dodávaným ruským plynem, což nepředstavovalo nejmenší riziko, náleží tomu, kdo si terorismus objednal, kdo jej naplánoval, kdo bezprostředního pachatele vybavil technickými plány, potřebným vybavením, kdo mu dal peníze, záruku nevyšetření, tedy beztrestnosti a podobně. Ach, ty západní záruky. Chce to pořádný hlad po penězích nebo notnou dávku důvěřivosti, aby na ně někdo naletěl. Ale i takoví lidé, jak se zdá, se najdou a budou se nacházet vždy. Jednou ale vyjde celá pravda najevo. Bude už ale pozdě nejenom na potrestání skutečných viníků, ale hlavně zjištění pravdy nebude obyvatelstvo zaujaté šikovností umělé inteligence už zajímat. Jak napsal americký mediální odborník, Neil Postman: „Jednou se ubavíme k smrti.“ Možná to jeho „jednou“ bude i docela brzy. Ale nejenom, že se „ubavíme“, což je jen jakýsi symptom doby, ale hlavně ztratíme obecně zájem o to, co je vlastně pravda. Možná i schopnost se pravdy vůbec dobrat, rozeznat ji od lži. A přesně tohle prognózoval Aldous Huxley ve slavné novele Brave New World, v níž šel ještě dál než často citovaný Orwell v románu 1984. Vůbec se zdá, že současná západní militaristická oligarchie tak nějak předpokládá, že z člověka toho u lidí už moc nezbude, takže všechny ty Palantiry Technologies mají asi úplně volné ruce ke všemu. Vypadá to tak…
Během německého vyšetřování, které nyní hledá obětního beránka (un bouc émissaire), na jehož bedra budou naloženy viny hlavních viníků, a který bude takto „vyhnán do pouště“, aby se „obec očistila od hříchů“, se nevyšetří vůbec nic. Tedy vůbec nic, co by se jakkoliv dotýkalo skutečnosti. Kdo musí zůstat čistý, je samozřejmě také kyjevský režim, který je pro západní finanční korporace „podnikající“ ve všech militaristických oborech (ostatně podnikají úplně ve všech oborech) nesmírně důležitý, neboť bojuje za západní oligarchy jejich vlastní zuřivě zběsilou válku za udržení planetární koloniální diktatury, která se zakládá na olupování každého, kdo nemá prostředky k sebeobraně. Tedy samozřejmě také na oloupení Ukrajiny. Už se stalo! To v Kyjevě nevědí? Je to vůbec možné?
Obětní beránek, množná onen koncový pachatel, byl už nalezen. Je to jistý Serhij K., ukrajinský voják. Nyní stojí německý soud před úkolem, jaký by byl v morálně i psychicky zdravých společnostech docela obtížný, nicméně na současném Západě, ze kterého by Freuda i Junga asi trefil šlak, to bude jistě hračka. Obhajoba, kterou obviněný bude mít vedle sebe, se pokusí zpochybnit, že se spácháním největšího teroristického útoku na energetická, tedy i technologická zařízení suverénních států, naplnila skutková podstata trestného činu. Vlastně nemusí jít o nic jiného než o neposlušnost vojáka, případně o to, že si voják špatně vyložil rozkaz. Možná to bude jen „nedovolené opuštění posádky“ za účelem podzimní rekreace v chladném Baltickém moři s následkem tří dnů natvrdo v kasárenské base. Pod dohledem dozorčího. Inu, netušíme, leč současný Západ, kdyby nebyl k pláči, byl by k hurónskému smíchu.
Půjde-li Západ pod vládou finanční oligarchie, kterou byl občanům Západu čert dlužen, a podnikající mimo jiné i v militaristických oborech nadále touto cestou, potom se může vražda, znásilnění nebo loupež před soudem vykládat třeba jako „nesprávné vyložení situace“. Tedy, pokud bude vražda, znásilnění či loupež někomu k užitku. Bravo! Skutečný Brave New World. Škoda, že se toho Huxley nedožil. Veselo by mu z toho ale nebylo, tak jako z toho není veselo nám.
Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008