Společným jmenovatelem naší neschopnosti vidět pravdu o dnešní Zemi je přežitek – biologicky podmíněné a v nerozvinuté kultuře částečně oprávněné hledisko nadřazenosti člověka nad světem.
Antropocentrismus podle Wikipedie „… znamená sebestředný způsob myšlení, názor či postoj, podle něhož je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru“.
Z hlediska evoluční ontologie, která problém teoreticky objasňuje, se omezím jen na dva aspekty této složité problematiky.
1. Nemohu se smířit s názorem, že evoluce na Zemi směřovala k člověku, a tím i ke vzniku kultury. Tato stará tailhardovská teze zní sice lidskému uchu libozvučně, ale nic ji přírodovědně ani filosoficky nepotvrzuje. Přirozená evoluce je totiž výrazně divergentním (rozbíhavým) procesem, k žádnému pomyslnému vrcholu nesměřuje, hledá, experimentuje a vytváří emergentní (onticky nové) struktury na úkor jiných struktur či látkové a energetické výživy čerpané z okolního živého či neživého prostředí.
Přirozená evoluce, jakkoli se zdá, že na Zemi mohla směřovat k člověku, má před sebou ještě několik miliard let další ontické tvořivosti, pochopitelně bez člověka. Nám podobné biologické druhy nežijí tak dlouho jako biosféra, žijí jen několik milionů let. Člověk, i když to může někoho urážet, je z hlediska celé přírody jen dočasnou, nepatrnou a nevýznamnou větvičkou na stromě pozemského života. Jako jiné druhy je jen větvičkou, která nutně po čase přirozeně uschne. Tak totiž usýchají ostatní větve pomyslného stromu života. Kdyby život na Zemi mohl z nějakých důvodů znovu vzniknout, a téměř čtyři miliardy let se vyvíjet, určitě by jeho lidská evoluční větvička už znovu nevyrostla.
Z těchto předpokladů na druhé straně neplyne, že člověk je pro Zemi málo významný. Z jeho vývojové linie vyrostla dnešní kultura (civilizace). Ale to vůbec neznamená, že kultura je biologickým pokračováním celé přirozené evoluce. Tímto způsobem nelze přirozenou evoluci neživých a živých systémů zúžit, redukovat ji na výtvor evoluce jednoho druhu. Evoluce kultury je totiž nepřirozená, umělá, odlišná, relativně samostatná. Kultura je dočasným procesem a výsledkem aktivity jednoho biologického druhu, lidské onticky tvořivé aktivity. Ta dnes, obrazně řečeno, peče z mouky už vestavěné ve výsledcích přirozené evoluce. Tato umělá aktivita dosáhla planetárního rozměru, ohrožuje člověka i výsledky přirozené evoluce.
A právě proto musí být dnešní kultura předmětem lidské druhové odpovědnosti, spojena s péčí o Zemi. Kulturou se člověk prosazuje jako druhý pozemský demiurg, jako malý opozičně tvořivý bůh. Zdá se, že pomalá přirozená evoluce z kultury nic pozitivního nezískává, podobně jako člověk v biologickém smyslu. Země kromě jiného ztrácí své vysoce sofistikované živé systémy (biologické druhy), rovnováhu a vzácné neživé struktury. Ty vznikaly dlouhou přirozenou evolucí a za nových podmínek už na Zemi nikdy nevzniknou.
2. Musím odmítnout názor, explicitně sice neformulovaný, ale ve veřejnosti spontánně přijatý, že kultura je pokračováním přirozeného vývoje Země. Myšlenku, že nynější kulturu musíme jen dále zdokonalovat a rozvíjet, protože jen tak zajistíme její budoucnost.
Není to pravda. Přestože evoluce nynější kultury byla kdysi zapálena člověkem, byla jím také chybně nastavena. Už v období neolitu, tj. ještě před řeckou filozofií, byla nastavena nikoli biofilně, na úctu k životu, ale nekrofilně, predátorsky, nadřazeným postojem k životu a přirozeným strukturám. Formovala ji nikoli pokora, ale z neznalosti pocit duchovní nadvlády člověka nad přírodou.
Ztotožnění myšlení s bytím, a nakonec i jeho nadřazenost nad veškerou skutečností se obtížně vyjadřuje jen několika slovy. Svou úlohu tu sehrálo i náboženství a úvahy řeckých filozofů. Svou úlohu tu sehrály abstrakce řecké matematiky, geometrie a fyziky pevných těles. Řekové byli spontánními antropocentristy, nic nevěděli o přirozeném biologickém původu člověka, o povaze Země a jejím místě ve vesmíru. Neznali lineární plynutí času, neznali evoluci. Aniž by to věděli, zakládali kulturu na falešných předpokladech. Vložili nepravdu do počátků duchovní kultury, v jejímž rozvoji euroamerická kultura dosud pokračuje. Biologická predispozice člověka, v níž je pokora spojena s potřebou předělávat a měnit svět, byla tak kulturou vychýlena na stranu nutkavé potřeby lidí svět ovládat a měnit.
Skrytá tendence řecké filozofie, pomocí rozumových abstrakcí ovládat a měnit svět, dosahuje dnes v praktickém životě svého maxima. Predátorsky orientované vědy se spojily s kapitálem a globalizovaná kultura poškozenou přírodou ohrožuje sebe samu. Nečeká nás proto nic menšího než biofilní obrat v přístupu ke světu. Žádná evoluce, ani evoluce kultury se nedá řídit. Evoluce se řídí sama, optimalizuje se v rámci svého evolučního nastavení. Mohu se mýlit, ale tvrdím, že nás čeká radikální změna v nastavení kultury, nutnost zaujmout uctivý postoj k přírodě. Ve výchově, vzdělání, v umění, ve vědě a v politice odmítnout antropocentrismus, trvat na biofilním postoji veřejnosti k Zemi.
Nežijeme v devatenáctém ani ve dvacátém století, kdy doznívalo řecké založení vědy jako techné, a kdy se teprve rodily důležité poznatky o Zemi a člověku. Dnes už spolehlivě víme, že nynější technická kultura Zemi pustoší a že člověk není vrcholem a smyslem přirozené evoluce. Vědomě pokračovat v chybném antropocentrickém nastavení kultury je zločinem proti lidskosti. Nemáme právo odvolávat se na lidskou svobodu, protože tato právem jištěná antropocentrická svoboda nezahrnuje omezení na straně širší a mocnější přírody. Nemáme právo vést válku se Zemí, když víme, že civilizační choroby ohrožují lidskou existenci.
Nynější technicky zmatenou civilizaci přežijeme, jen když přírodě ustoupíme, když zastavíme ničení planety nejen zbrojením a klasickými válkami, ale i expanzí zdánlivě mírové materiální kultury a techniky. Se Zemí jako s širším kulturou nepodmíněným systémem, který nám pomůže, budeme nuceni aktivně spolupracovat. O všech těchto otázkách podrobněji pojednává film Válka se Zemí, který jsem vytvořil spolu s Vladimírem Kunzem a Augustinem Rosou a který v roce 2024 odvysílala ČT 2.
Úvodná ilustrácia: Mahi medium
