Historička a publicistka Veronika Sušová-Salminen analyzuje nový důraz na ideologii v ruské politice. Jak spolu souvisejí globalizace, válka, identita a geopolitická soutěž?
V souvislosti s dlouhodobě artikulovaným pojetím Ruska jako „státu‑civilizace“ a v kontextu eskalujícího konfliktu se Západem, jenž se po roce 2022 soustřeďoval především kolem války na Ukrajině, došlo v ruském ideologickém diskurzu k výraznému posunu směrem ke konzervativním a tradičním hodnotám a k akcentaci specificky chápané ruské identity a ruské civilizace. Tento posun nebyl primárně výsledkem hodnotového obratu společnosti, nýbrž nástrojem politické stabilizace stávajícího mocenského uspořádání v souvislosti s protesty v letech 2011/2012. Jeho cílem bylo především zabránit hlubším strukturálním změnám v sociální struktuře, dělbě práce a ve vlastnických vztazích vrcholného putinismu, který se začal potýkat s výraznou stagnací a ztrátou růstových impulzů.
Tradiční hodnoty dekretem
Ve 20. letech 21. století se koncept Ruska jako státu‑civilizace dále institucionalizoval a proměnil v explicitně formulovanou ideologii prosazovanou nejvyššími politickými autoritami. Zásadním mezníkem se stal prezidentský dekret z roku 2022, jímž byly vymezeny tzv. tradiční ruské hodnoty. Dokument stanovil „morální orientační body“, které mají formovat světonázor občanů v rámci „jednotného kulturního prostoru“ Ruské federace. Mezi tyto hodnoty byly zařazeny jak obecné normativní principy, jako jsou život, důstojnost, lidská práva a svobody, tak prvky výrazně akcentující státní a kolektivní dimenzi – patriotismus, občanskost, služba vlasti a odpovědnost za její osud. V soukromé a společenské rovině dekret zdůrazňuje význam silné rodiny, svědomité práce, přednosti duchovního před materiálním, humanismu, milosrdenství, spravedlnosti, kolektivismu, vzájemné pomoci a respektu k historické paměti spolu s mezigenerační odpovědností a jednotou národů Ruska.
Dekret lze interpretovat jako pokus o normativní redefinici současného Ruska, které se tímto způsobem jednoznačně hlásí ke konzervativnímu vidění světa a k tezi o vlastní civilizační zvláštnosti. Text explicitně spojuje „tradiční hodnoty“ s obranou a posilováním státní suverenity, čímž dochází k jejich politizaci. Suverenita je zde chápána nejen jako otázka geopolitická či institucionální, ale rovněž jako problém hodnotový. Charakteristickým rysem dokumentu je rovněž vymezení „nepřátel“ těchto hodnot, mezi něž jsou řazeny extrémistické organizace, vybraná média, Spojené státy a další „nepřátelské státy“, transnacionální korporace, zahraniční nevládní organizace a blíže neurčené osoby či struktury. Tento výčet odpovídá logice geopolitického střetu se Západem, zároveň však reflektuje širší deglobalizační tendence, jako je kritika vměšování, deteritorializace a procesů vnímaných jako desuverenizační.
Proces suverenizace (tj. obnovení suverenity) v ruském pojetí lze chápat jako výsledek interakce objektivních strukturálních proměnných s ruským kulturním kontextem a se zájmy politického režimu. Dekret tak představuje syntézu různých ideových proudů a vlivů. Podstatné je však především to, že stát v této fázi považuje za nezbytné shora ideologicky definovat hodnotový rámec společnosti, a to navzdory ústavnímu zakotvení ideologické plurality, jež bylo potvrzeno i ústavní novelou z roku 2020. Tato diskrepance představuje další z výrazných kontradikcí současné ruské politiky.
Celý text si môžete prečítať na:
Veronika Sušová-Salminen: Suverénní tradicionalismus a hodnotová suverenita. Jak Kreml přepisuje ruskou identitu?
